Předešlé články Cestování do Toga 1.část a Cestování do Toga 2.část, jsem zakončila tím, jak na mě Togo na první dojem zapůsobilo a jak jsem frčela v autě směr hostující rodina. Kdo nestihl přečíst, napravte to a pusťte se do toho :-). Ostatní vítám na palubě a pokračuji ve vyprávění. Dnes je to na téma ubytování a welcome párty :-). Příjezd do rodiny Seděla jsem u otevřeného okénka a z auta pozorovala unikátnost Toga. Vše, ale naprosto vše bylo tak odlišné! Od barev, vůně, hluku až po jednotlivé detaily jako třeba to, že nejsou na silnicích značené přechody, auta nedávají přednost, ale troubí či, že lidé tancují na ulicích. Bomba, byla jsem přesně na místě, kde jsem potřebovala být. Jízda v autě trvala asi 20 minut a už jsme zajížděli do čtvrtě, kde jsem byla ubytovaná. Auto stále projíždělo identicky stejnými uličkami a já se bála, že se již nikdy nedostanu zpět na hlavní silnici. Jak se tu má člověk vyznat, když je to všude naprosto stejné? Ubytování u mama Všechny uličky jsme vykličkovali, motorky vytroubili, pletoucí se ženy s košíky na hlavách ručně vygestovali a já konečně spatřila můj tožský zámek. Ne kecám, spíše hrad. Upřímně jsem byla moc mile překvapená, kde mě ubytovali. Čekala jsem nějaké obydlí z palmových listů a já mezitím bydlela v dvoupatrové vilce, se zahradou a terasou. Když jsme vstoupili dovnitř, tak mě přivítala starší žena, tzv. mama, a její děti v cca mém věku. Všichni se typicky usmívali a vřele mě vítali. Pak jsem k mému velkému překvapení byla představena mé další evropské spolubydlící, o které jsem vůbec netušila, že tam bude. Byla to Němka a do Toga přijela také na letní stáž. Juch! Bla jsem moc ráda, že tu mám někoho, se kterým si budu moct povídat. Já vám totiž ještě neřekla, jak jsem na tom byla ohledně jazykové stránky. Anglicky mluvím plynule, v tom by nebyl problém, až na to, že Togo je francouzsky mluvící země. Mno, francouzštinu, jsem sice studovala asi 10 let a bydlela jsem v Bruselu, nicméně, stále jsem mluvila jak mírně pokročilý začátečník. Navíc francouzština v Togu je také dosti odlišná. Takže když to vezmu kolem a kolem, vůbec jsem nikomu nic nerozuměla. Tím se možná vysvětlují ty všudypřítomné úsměvy. Zabydlování Když jsem se tedy se všemi uvítala a vybalila si základní věci, tak jsem se dala na prohlídku domu. Hned po vstupu z terasy byl obývací pokoj, vybaven stolem, židlemi, TV a ventilátorem. Dále se vstupovalo do úzké chodby, která měla po levé straně dva pokoje, z nichž jeden byl pro hosty. Druhý byl pro dceru paní mama. Po pravé straně se šlo směrem k dalším pokojům a ke schodům do druhého patra. Respektive na střešní terasu, jelikož druhé patro bylo v rekonstrukci. Pokoje na pravé straně patřily mně s Němkou a pak synům paní mama. Co bylo méně milé, ale snesitelné, byl fakt, že jsme se syny sdílely společné toalety a sprchy. No, člověk si řekne, že se to nějak zvládne, ale to by ty záchody musely být aspoň splachovací. Teda, nepochopte mě špatně, kadibudky to nebyly, ale neměly zavedenou vodu v domě, tak se splachovalo nanosenými kýbly s vodou. Mezi námi, myslíte si, že ti chalánci ty kýble pravidelně nosily? Odpověď nechám otevřenou. První jídlo v Togu Po vybalení jsem byla zavolána ke stolu. V Togu se totiž VŽDY najde příležitost na naplnění žaludku a můj příjezd byl momentálně tou nejlepší záminkou. Všichni si tedy posedali kde se dalo a nechali si servírovat kupu rýže se smaženou rybou a pálivou omáčkou. Tu jsem já radši vynechala vzhledem k mé neadaptovanosti na místní stravu. Ráda jsem si zatím zanechala svůj trávící systém v normě. Pro lepší představu, co se v Togu servíruje, sledujte pravidelně rubriku Africké recepty. Po jídle jsem měla pár hodin na odpočinek a v 19h jsem měla být ready na odjezd na welcome párty, pořádanou moji organizací, u které jsem byla na stáži. Fajn, bydlení velmi slušné, rodina se zdála být také, měla jsem evropskou spolubydlící a za chvíli jsem se měla chystat na párty. Zatím se mi v Togu líbilo 🙂 Odjezd na párty a popálená noha Co bylo super bylo to, že jsem po celou dobu pobytu měla svého moto šoféra. Ano, žádný taxík, nebudeme přeci vyhazovat peníze. Pěkně jsem se měla dopravovat na motorce. A proč by ne? Je to přeci větší adrenalin. Vůbec jsem s tím neměla problém. Můj šofér byl tedy v 19h před obydlím a my vyrazili směr párty. V polovině cesty jsme se zastavovali, jelikož jsme nabírali další hosty a já se poprvé zranila. Na to, že jsem byla v Togu teprve pár hodin docela slušný výkon. 🙂 Při sesedání z motorky jsem totiž netušila, že se má sestupovat na straně, kde není výfuk. No a já blondýna sesedala po straně, kde ten šupácký výfuk je a parádně jsem se popálila. Jenže, nebudu tu přeci křičet hned první den. Co by si o mě statní Tožané mysleli. Tak jsem si jen komorně zaskučela sama pro sebe, aby mě nikdo neslyšel, tajně jsem si pohopskala na nepopálené noze a zhluboka dýchala. Naštěstí byla už tma, tak si nikdo ničeho nevšiml. Hihi. Pokračovali jsme dál. Welcome párty Jak jsem si bláhově myslela, že Tožané šlapají podle hodinek, tak jsem se trochu spletla. Jediný šofér, byl po celou dobu mého pobytu na čas. Vše ostatní si žilo svým africkým časem, nebo spíše nečasem. Nebudu přehánět, že welcome párty začala s více než hodinovým skluzem. Což je, co jsem časem zjistila, ještě velice dobré. Stále se na někoho čekalo, něco se chystalo, atd. Nikdo však kromě mě neprojevil známku znepokojení :-). Akce probíhala na osvětlené (velice důležitý bod, jelikož světel večer v Lomé moc není) terase, za hudebního doprovodu, neustále se servírovalo africké jídlo (více v rubrice Africké recepty) a v zásobě byly basy piv a nealko nápojů. Konečně jsem měla možnost se seznámit s panem P., který mi stáž nabídl, a s ředitelem společnosti. Oba mluvili anglicky, tak jsem měla možnost se i představit :-D. A jak
