Před tím, než budu pokračovat v mém životním příběhu, tak bych vám chtěla odvyprávět pár střípků ze života v Africe, které mě zpočátku překvapily a které mohou být překvapující i pro vás. Jedním z těchto střípků je i téma africká výchova a děti, o které si často píšete a které vás očividně zajímá. Tento článek se tedy tímto tématem bude zabývat a snad vám odhalí něco nového, co jste ještě nevěděli.
Finance hrají roli
Začala bych určitě tím, že jako v každé jiné zemi, tak i v Africe, konkrétně z mé zkušenosti v Togu, žijí jinak děti z bohatých rodin a jinak děti z chudých poměrů. Kdybych měla zmínit život dětí z bohatých rodin, tak bych vás asi o nic nového neobohatila. Jejich rodiče jim mohou pořídit hračky dovezené ze zahraničí, často do zahraničí i cestují, chodí na prestižní soukromé školy a většinou mají své chůvy a kuchaře. Logicky bývají i rozmazlenější a mívají své móresy. O těchto dětech ale řeč nebude. Budu psát o dětech, které žily průměrným tožským životem a které odráží reálný africký život.
Výchova a péče
První věc, která mě napadne, když si zpětně vybavím výchovu v Togu je ta, že africké děti nejsou moc rozmazlované. Nevím, jestli je to tvrdým životem v Togu nebo tím, že těch dětí je většinou více než jedno, ale nepamatuji si situaci, kdy by bylo dítě nějak extra hýčkané. Výchova je spíše tvrdší a není prokazováno velké množství emocí ze strany matky. Minimálně tedy ne na veřejnosti. Nepamatuji si totiž, že bych kdy viděla rozdováděnou africkou maminku, jak si hraje se svým potomkem.
Péče o kojence
Nicméně, kdybych to měla vzít úplně od počátku, tak miminka jsou často od raného věku nošena na zádech matky a tráví s nimi prakticky celý den. V případě, že se manžel dokáže o rodinu finančně postarat, tak jsou maminky s dětmi doma. Vykonávají tak typické domácí činnosti jako ženy v Evropě nebo se navíc starají o rodinný rodinný obchůdek, který slouží jako druhotný rodinný příjem. V případě, že finanční situace rodiny není růžová, tak je žena také nucena pracovat. Práci samozřejmě vykonává za přítomnosti svého dítěte. Jedná se většinou o drobné činnosti jako prodej zboží a surovin či žena vaří ve stánku na ulici pokrmy.
Mateřská a rodičovská
Možná si kladete otázku, jak to chodí v Togu s mateřskou dovolenou či rodičovským příspěvkem. Podmínky od ČR se moc neliší. V případě, že je žena oficiálně zaměstnána, tzn. že má smlouvu a pracuje minimálně rok, tak má nárok na tří měsíční podporu na mateřské dovolené. Ta je vyplácena jako 100 % mzda. Pak se buďto musí žena vrátit do práce nebo zůstane doma. S rodičovským příspěvkem ale v Togu nepočítejte. Žádná podpora ze strany státu neexistuje. Jak jsem zmínila výše, v případě, že se manžel nedokáže o rodinu postarat, tak si žena i s dětmi musí najít nějaký přivýdělek.
Základní výbavička
Co se týče základní výbavičky pro miminko, tak mě Togo velice příjemně překvapilo. V podstatě je v Togu ze základní výbavy k dostání naprosto vše. Seženete relativně levné a kvalitní jednorázové pleny, umělé mléko, přesnídávky, dudlíky, lahvičky, atd.
Nicméně většina žen volí levnější variantu a používá látkové pleny, kojí tak dlouho, jak to jde a všimla jsem si, že nedávají dudlíky. Často jsem slýchala, že dudlíky jsou výmyslem bělošek a v Africe je nemají důvod dávat. Neutratí se ani za kočárky, jelikož jim terén není vůbec přizpůsoben a také se mezi ženami traduje, stejně jako u dudlíků, že je to výmysl bílých žen. Některé africké ženy si dokonce kočárek nepořizují jen z toho důvodu, že se obávají výsměchu svých kamarádek. Já byla opravdu v Togu za exotku, když jsem párkrát kočárek vytáhla.
Nespornou výhodou Toga bylo i to, že je tam po celý rok teplo a maminky si tak nemusí dělat těžkou hlavu z ošacení dětí. Velmi často jim stačí pár triček, kraťasů či pobíhají jen tak ve spodním prádle či plenkách. Boty se také dlouho nemusí řešit, jelikož je všude písek, tak běhají děti bosy.
Obřízka u chlapečků
Ve věku cca 4 měsíce a více se u chlapečků provádí obřízka. Jelikož manžel trval na tom, aby ji náš syn také podstoupil, tak jsem si toho na toto téma hodně zjišťovala a nakonec jsem svolila. Obřízka se, alespoň v Togu, provádí z hygienického hlediska. Není spojena s žádným rituálem či náboženstvím a provádí se v nemocnici pod lokální narkózou. Myslím, že jsem trpěla více já než syn :-). Po 10 minutách bylo po zákroku a syn o ničem nevěděl. Za 14 dní to měl krásně zhojené a dnes jsem ráda, že to podstoupil.
Hraní a trávení volného času větších dětí
Kdybych se měla posunout od kojenců a batolat k větším dětem, tak bych určitě zmínila, že v Togu není vůbec typické obdarovávat děti velkým množstvím hraček. Většinou mají holčičky nějakou panenku a chlapečci balón či autíčko. Tím to hasne. Nepředstavujte si vymazlené pokojíčky s nejnovějším trendy stylem, jako u nás :-). O to více, si ale děti hrají venku a poznávají svět. Často také nejsou rodiči nijak omezované. Hrají si v prachu, písku, vodě, atd. a nikdo to moc neřeší.
Do mateřské školy se nastupuje v nižším věku než u nás v ČR. Často jsou děti pracujících dětí v jesličkách už od roku a půl a od dvou let navštěvují mateřskou školu. Do normální školy nastupují děti v šesti letech.
Hlavní rozdíly mezi africkými a evropskými dětmi
Kdybych měla zmínit, jaké hlavní rozdíly spatřuji mezi africkými a evropskými dětmi, tak jich bude určitě několik. Tím, že jsou africké děti vychovávány tvrději, méně empaticky a také kolektivně, tzn., že vás nevychovává pouze maminka, ale i sousedka, teta, sestřenice, atd., tak jsem zaznamenala, že jsou zaprvé skromnější, lépe se dělí o věci a jsou neskutečně týmoví. Na jednu stranu souhlasím s tvrdší výchovou, kterou se snažím aplikovat i na mé děti, ale na druhou stranu se mi nelíbilo, že byly často tožské děti až zbytečně fyzicky trestáni za věci, které nebyly tak vážné.
V Togu je zvykem, že se dítě nesmí koukat autoritě (rodiči, učiteli, atd.) do očí, když je káráno. To na mě působilo velice zvláštně. Já naopak potřebuji, aby mi syn do očí koukal, když mu vysvětluji, co udělal špatně. Měla jsem pocit, že jsou ty děti bezmocní a nemohou se nijak hájit. Kladně však hodnotím respekt k dospělým, který mnohé české děti postrádají, a to, že jsou vychováváni tak, aby se starší sourozenci starali o mladší. Vytváří to pak mezi dětmi krásné vztahy, které několikanásobně vynahrazují nedostatek hraček.
Poslední a docela zásadní věc, kterou musím u výchovy afrických dětí zmínit je fakt, že afričtí rodiče se svým dětem nepodřizují a nedělají vše, co jim na očích vidí. Naopak, častokrát africké holčičky již od raného věku pomáhají s vařením a praním prádla. Chlapečci zase chodí na nákup a pomáhají s chodem domácnosti. Typické je také to, že si sousedka zavolá vaše dítě a požádá ho, aby jí šlo něco vyzvednout nebo nakoupit. Odmítnutí se bere jako nevychovanost.
Pěstounská péče
Poslední věc, kterou bych v dnešním článku chtěla zmínit, je pěstounská péče, jelikož jsem jí byla přímým svědkem. V případě, že se dítě narodí do špatné rodiny či je o něj špatně postaráno a ostatní si toho všimnout, tak je možné vyjednat s jinou rodinou pěstounskou péči. Často je nové rodině posílán určitý obnos peněz a z toho nová rodina šatí a krmí dítě svěřené do péče.
Takovou pěstounskou péči jsem zažila u maman, u které jsem byla po dobu mé stáže ubytovaná. Ze začátku mi nebylo vůbec příjemné, že mi každé ráno dvě asi osmileté holčičky dělaly snídani a myly po mně nádobí. Zpočátku jsem jim říkala, ať spí dál a nebudí se kvůli mně, že si čaj uvařím a jídlo připravím. Koukaly na mě však velice překvapeně a rychle můj návrh zavrhly. Dál jsem to tedy nezkoušela. Jejich celodenní prací bylo pomáhat s úklidem, nákupem, vařením a péčí o stážisty. Opravdu jsem dlouho zkousávala fakt, že se o mě stará osmiletá holčička, která si dle mého měla číst, hrát nebo jen tak lítat venku.
Později mi však bylo vysvětleno, že jsou holčičky u maman v pěstounské péči a že to tak v Africe prostě chodí. Nemělo smysl jim do toho nijak vrtat a vnášet mé evropské náhledy. Měly být prý hlavně rády za střechu nad hlavou, teplé jídlo, oblečení a ve školním roce za pravidelnou školní docházku. Školné se totiž v Togu platí. Objetí, povídání si s nimi, či učení je do života, jsem ze strany maman neviděla. Nicméně oceňuji to, že si je vzala pod křídla a dala jim maximum, co mohla.
…
Co si o tomto tématu africká výchova myslíte vy? Sedí vám africká výchova? Preferujete spíše striktní výchovu, či své děti spíše rozmazlujete :-)? Inspirovalo vás něco na africké výchově? Budu moc ráda, když napíšete svůj názor dolů do komentáře. Zároveň vás zvu k poslechu podcastu Máma z Afriky, kde se dozvíte další zajímavosti, které na blogu nenajdete.
