Motivace

V minulém článku, jsem se s vámi podělila o tom, jak dopadl můj vztah s Landrym, jak jsem dokončila mojí pracovní stáž a jak nastal čas nasednout do letadla a odjet zpět do Evropy. Škola mě volala, nedalo se nic dělat. Tento článek bude vyprávět můj příběh z evropského prostředí, konkrétně z Bruselu. Povím vám, jak jsem se znovu zadaptovala v evropské kultuře, jestli jsem byla ráda zpět, zda mi chyběla Afrika a jestli se mi náhodou nenaskytla možnost odjet zpět do Afriky. To ale trochu předbíhám. Jestli máte chvilku času, tak se posaďte, dejte se do čtení a vše se postupně ve článku Zpět do Evropy dozvíte. Příjezd a první dojmy Stejně jako při příjezdu do Toga, mě v Bruselu překvapila změna vzduchu, kterou si pamatuji až do dnes. Změna spočívala v přechodu z vlhka a tepla do sucha a chladu. Přeci jenom jsem přijela v září a to už takové teplo v Belgii nebývá. Pamatuji si, jak jsem stála na letišti, na sobě jsem měla oranžové šaty z africké látky a lodičky na podpatku a byla mi strašná kosa. Moc jsem se chtěla znovu zažít to africké vlhké teplo, při kterém se mi tak krásně dýchalo! Život kolem mě se také zrychlil. Všude pobíhali lidé, co vycházeli z letiště a parkoviště bylo přecpané taxíky a drahými auty. I já čekala na svůj odvoz. Přijel pro mě můj bytný, starší pán, u kterého jsem si v Bruselu po dobu studia pronajímala pokoj a se kterým jsem měla velmi pěkný vztah. Byl moc rád, že se mi v Africe nic nestalo a že jsem v pořádku přijela zpět do Evropy. Opětovná aklimatizace První dny zpátky v Evropě probíhaly v duchu vybalování, zařizování věcí do školy a scházení se s přáteli, kteří nedočkavě čekali na vyprávění mých zážitků z Afriky. Když jsem byla zaneprázdněná, tak to bylo v pohodě. Avšak nejhorší situace nastávaly, když jsem neměla tzv. do čeho píchnout a začala jsem vzpomínat na Afriku a na to vše, co jsem tam zažila. Na to, jak jsem se s kluky od Maman za šera procházela po čtvrti kde jsem bydlela, na to, jak jsme v televizi sledovali programy, které by u nás v Evropě nikdo nikdy nesledoval 😀 a samozřejmě jsem myslela na Landryho. Noci byli prostě vždycky nejhorší. Plné sentimentálního a melancholického vzpomínání, ze kterého mě nic a nikdo nedokázal dostat. Uvědomila jsem si, že jsem v Togu nechala část sebe! Právě tato chybějící část způsobila, že jsem nutně potřebovala zpět. Byla to zamilovanost, která mě táhla zpět? Nebo celá Afrika, která mě k sobě volala? Já dnes už ani nevím. Jen si vzpomínám, jak jsem byla hrozně moc smutná a udělala bych cokoliv, abych se vrátila zpět. Co jsem si myslela, že k životu potřebuji Bylo zajímavé zjistit, že to, co mi v Togu chybělo a na co jsem se do Evropy těšila, mě v konečné fázi neuspokojilo. Abych byla konkrétní, těšila jsem se, že zase budu mezi “svými” lidmi, neviditelná, budu se moct dopravovat veřejnou městkou dopravou, nebudou mě všude píchat komáři, najím se jídla, na které jsem zvyklá, atd. Když jsem toto všechno opět měla, tak mi radost z těch věcí vydržela asi jen pár dní. Zjistila jsem tím, že člověk si na luxus jednoduše moc rychle zvyká a že to prostě není klíč ke štěstí. Co jsem postrádala Teď si zpětně uvědomuji, že když jsem přijela zpět do Evropy, tak jsem postupem času začala postrádat přirozený lidský kontakt. A teď nemluvím o žádném online vypisování s kamarádkou, která má svých starostí dost. Mám na mysli opravdový kontakt s lidmi, kteří s vámi sdílí jak dobré tak i špatné věci. Kontakt s lidmi, kteří si na nic nehrají a nesnaží se před vámi dělat jejich životy lepší než opravdu jsou. Zase jsem se ocitla ve světě přetvářky, umělé dokonalosti, kde všichni jsou úspěšní, šťastní a vše se jim daří pod rukama. Začínala jsem si opět uvědomovat, že sem nepatřím a že jsem radši po boku lidí, kteří se nebojí své problémy vyslovit nahlas a kteří zároveň nepropadají depresím a dokáží se svému osudu postavit. Kontakt s Landrym Po příjezdu jsem byla nejvíce zvědavá, jak budu reagovat na to, že se nemohu vídat s Landrym. Doposud jsem to měla tak, že sejde z očí sejde z mysli. Za život, jsem poznala dost zajímavých partnerů, ale když se nitka zpřetrhala, tak jsem se posunula dál a neměla jsem tendenci slepovat zpřetrhané vztahy. Landrymu jsem sice slíbila, že přijedu, ale víte, jak to chodí. Byla jsem na jiném kontinentu, daleko, a stačilo málo k tomu, abychom na sebe zapomněli. Stačilo pouze, abychom si nepsali. Jenže k mému překvapení k této variantě nedošlo. Ihned po příjezdu do Evropy jsem Landrymu oznámila, že jsem v pořádku, ale že bych byla nejradši opět s ním. Landry to tak měl stejně. Chyběli jsme si. Ani jeden jsme nevěděli, jak dlouho nám takové nadšení jeden pro druhého vydrží. Já ani nevěděla, kdy se do Afriky znovu podívám. Začínal nový školní rok a hrozilo, že Afriku uvidím nejdříve za rok. Tak dlouho se přeci vztah na dálku udržet nedá. Když člověk chce… Dny ubíhaly jako voda a já se konečně v Bruselu opět zaklimatizovala. Akceptovala jsem, že si musím v Evropě ještě něco odstudovat a nabrat více zkušeností. Zároveň jsem jsem však nežila mým původním studentským životem, kdy jsem každý víkend trávila někde v baru. Měla jsem totiž nový plán. Pravidelný kontakt s Landrym mě ujistil v tom, že si ho v životě chci dále držet a že se k sobě musíme co nejdřív vrátit. Začala jsem tedy zjišťovat, jak by se dalo vyjet do Afriky přes školu, nejlépe s nějakým cestovním stipendiem. No a jelikož já jsem děvče vytrvalé a schopné, tak jsem přesně takovou možnost na mé univerzitě našla. Studentstká organizace ARES Tak dlouho jsem hledala, až jsem našla společnost ARES, která umožňuje studentům magisterského studia vycestovat za účelem buďto stáže či výzkumu k psaní magisterské práce. Tato společnost navíc nabízela i cestovní stipendium, které při pobytu 6 měsíců v zahraničí, spočívalo

V předchozím článku jsem vám, drazí čtenáři, vyprávěla, jak dopadlo moje rande s Landrym. Kdo četl, tak ví, že se nejednalo o happy-end. Minimálně ne z mojí strany. Byla jsem zklamaná a rozhodnutá, že se s Landrym už nikdy více neuvidím. V tomto článku Love story z Toga: Pokračování, se dozvíte, jak to s námi dopadlo a jak jsem musela odjet zpět do Evropy. Příjezd k Maman Když jsem se ráno vrátila zpět k Maman, jak jsem nazývala moji bytnou, tak jsem hned skočila do postele a chtěla se probudit do předešlého dne. Do dne, který měl skončit tak, jak jsem si naplánovala a ne tak, jak se vše reálně odehrálo. Všem jsem v rychlosti vysvětlila, že jsem v noci špatně spala a ať mě nechají vyspat. Naštěstí byli všichni natolik taktní, že se mě zbytečně na nic nevyptávali a respektovali moji touhu po spánku. Jakmile jsem se však probudila, tak mě začala moje spolubydlící pomaličku zpovídat. O mém románku věděla skoro vše a zajímalo ji, jak se nám večer vydařil. Stejně jako já, si představovala úchvatný večer, na který jsem neměla zapomenout. No, nespletla se alespoň v tom, že jsem na večer opravdu nikdy nezapomněla :-). Věcné rady spolubydlící Nejdříve jsem o večeru nechtěla mluvit, jelikož jsem Landryho nechtěla ukázat ve špatném světle. Nakonec jsem se však rozhodla vyjít s pravdou ven. Vždy se mi tak uleví. Do detailů jsem jí tedy vylíčila celý večer, přesně tak, jak jsem ho v minulém článku popsala vám. Při tom mi bylo celou dobu do breku. Moje spolubydlící mě bez žádných soudů tiše vyslechla a pak zareagovala tak, jak jsem vůbec netušila, že by zareagoval. Předpokládala jsem, že bude v šoku, zklamaná za mě a jen mě bude chlácholit, že ten pravý časem přijde. Místo toho zachovala klidnou tvář a zareagovala následovně. “Zahodila bys vztah, který souzní jak na fyzické, tak na duševní úrovni, kvůli materiálním potřebám?“ Jak nás prý chvilku s Landrym pozoruje, tak se jí zdáme jako pár, který nedrží pospolu jenom na základě vzájemné fyzické přitažlivosti, ale jako pár, který souzní i na úrovni duchovní (to zní krásně, že?). Musela jsem jí dát za pravdu. Uznala, že Landryho moc nezná, ale že na ni působí velmi laskavě a mile. Jednoduše z něho cítí, že je to dobrý člověk. Pak se mě zeptala, proč bych eventuálně měla zahodit tak krásně začínající vztah na základě jedné zkušenosti? Navíc mi připomněla, což je důležité, že mi celý večer s Landrym bylo pěkně! Byl ke mě ohleduplný, staral se o mě, bavil mě, atd., jen se prostě vše pokazilo v moment, kdy mě přivedl k sobě domů. Zeptala se mě, jestli mi jde více o člověka či o to, jak je materiálně zabezpečený. To byla dosti klíčová otázka, která odstartovala změnu mého nahlížení na celou situaci. V životě se dá vše změnit… Nejdříve jsem ji samozřejmě argumentovala, že mi jde o to, abych byla ve vztahu s člověkem, se kterým mi je dobře. Se kterým se nebojím se otevřít. Se kterým chci jednoduše vše sdílet. A to mi s Landrym šlo skvěle. On je totiž velice dobrý naslouchač. Jen se mi prostě nezamlouvalo jak žije. Jako skousnu si myslím dost věcí, ale takové podmínky prostě ne. Přeci jenom jsem Evropanka a tak rapidní změna životního stylu nepřicházela v úvahu. Opět mě vyslechla a položila mi další otázku. Zeptala se mě, jestli si myslím, že se v životě nedá nic změnit? Zda je nemožné, že by třeba Landry naše jiné bydlení, pro mě vhodnější? Dávala mi tím naději, že na všem se dá pracovat, když se chce. To bylo vlastně to nejdůležitější, co mi mohla říct. Začala jsem vše vidět trochu jinak. Ne tak černě jako v to ráno, co jsem se vrátila od Landryho. Už jsem nebyla tak negativní a nespokojená. Začínala jsem vidět světlo na konci tunelu. Opětovné setkání s Landrym Toho dne jsem celý den neodpovídala na zprávy a volání Landryho. Vypnula jsem si dokonce mobil, abych nebyla rušena. Večer jsem ho však zapnula a odpověděla na ty všechny zprávy, že jsem v pořádku a že nevím, jestli se chci opět sejít. Landry byl však o krok napřed a řekl mi, že v 19h bude čekat u baráku. Musíme si prý promluvit. Achjoo, jak já nemám tyto situace ráda. Slíbila jsem tedy, že přesně v 19h budu ready. Zpoždění netoleruji :-). Landry dorazil ještě před 19h. Když jsem ho opět spatřila, věděla jsem, že o něj prostě nechci přijít. Něco mě k němu lákalo. Nedá se to slovy popsat. Byl naprosto klidný. Neptal se mě hned ze začátku, co se mi stalo, proč jsem neodpovídala na zprávy. Dělal, jakoby se nic nestalo. Jen mě objal a šli jsme se jako vždy projít. Až po čase se mě začal vyptávat, co se stalo, že jsem tak rychle ráno odjela. Vše jsem mu tedy narovinu řekla. Řekla jsem mu, že mi je s ním opravdu pěkně, že mě přitahuje, že si rozumíme, atd., atd., ale že si prostě nebudu hrát na hrdinku a že nedokážu skousnout podmínky v jakých žije. Pochopil to. Chvíli přemýšlel a pak začal mluvit. Landryho zkouška a druhá šance Moc dobře si uvědomoval, do jakého místa mě předešlou noc přivedl. Udělal to záměrně. Vysvětlil mi, že kdyby mě chtěl opravdu svést, tak by mě zavedl do nějakého hotelu, my si užili pěkný večer a asi bychom byli oba spokojeni. Jen bych nepoznala pravou stránku Landryho. Měl na výběr. Ukázat se takový, jaký opravdu je a riskovat, že náš vztah třeba nevyjde. Nebo jít na jistotu a hrát si na něco, co není? Chytře volil první variantu. Dále dodal, že po svém boku potřebuje někoho, kdo ho akceptuje v takových podmínkách v jakých se aktuálně nachází. Zároveň mě ale ujišťoval, že takové podmínky nebudou napořád a že kvůli mě udělá cokoliv, abych po jeho boku byla spokojená. V ten samý den to už byl druhý člověk se stejnou filozofií. Vše se dá v životě změnit! Nemohla jsem jinak, než mu dát druhou šanci. “Do svého života chci člověka, který