Moje stáž aneb v Togu se nepracuje

UPOZORNĚNÍ: záměrem článku Moje stáž aneb v Togu se nepracuje není odradit budoucí zájemce o stáž v Togu :-).

V předchozím článku jsem vám popisovala, kde jsem byla ubytovaná a jak mi můj pracovní tým uspořádal skvělou welcome párty. Dnes vám popíši, co jsem přijela do Toga dělat za stáž a jak probíhala její organizace.

Náplň práce

Jelikož jsem studovala média a sociální sítě, tak jsem si stáž logicky hledala v tomto oboru. Když mě pan P. skrze Facebook oslovil, nabídl mi, abych mediální firmě, pro kterou pracuje, spravovala sociální sítě, tvořila newslettery a navrhovala bannery a další propagační materiály. To bylo přesně to, v čem jsem potřebovala nabrat praxi. Paráda! Navíc jsem se měla stát členkou neziskové organizace AME, která se primárně zaměřovala na rozvoj vesnic v Togu. Další oblast, které jsem se chtěla věnovat. Vše tedy zapadalo.

Moje pracovní doba byla stanovena od 7 – 18 h s tím, že mám asi tří hodinovou polední pauzu. Zpočátku jsem si říkala, jestli tohle všechno budu moct zvládat. Přeci jenom spravovaní sociálních sítí a online marketing zabere dost času. Na druhou stranu jsem ale byla ráda, že budu mít co dělat a naučím se plno dalších věcí. Takže, takový byl prozatímní plán. Pojďme se podívat na realitu. 🙂

V Togu se plán zásadně nedodržuje

První pracovní den jsem sice měla začít dle dohody v 7 h, ale z důvodu mého nedávného příjezdu, jsem měla celý týden končit již v poledne, tedy ve 12 h. Říkala jsem si, jak je můj tým ke mně ohleduplný. To jsem však ještě netušila, že ve změně mého pracovního rozvrhu tkví něco úplně jiného. A to naprostá nepřipravenost mého pracovního místa. No řekněte sami, taková banalitka, že? 🙂

Když jsem ráno přijela do firmy, tak mě kolega vysvětlil, že ještě není tak úplně zrenovovaná moje kancelář a že tedy budu pracovat v kanceláři firemního šéfa. Prý se na rekonstrukci ale usilovně pracuje a příští týden již budu ve svém. Šla jsem se tedy podívat, na čem se tak usilovně pracuje. Představovala jsem si, že se v kanceláři bude malovat, sem tam nějaký žebřík, štafle, pokládání koberce a já nevím co dalšího jsem si ještě představovala :-D. Samá voda. V kanceláři se nic nedělo. On tam ani nikdo nebyl. Vlastně tam nebylo vůbec nic :-D. Celá rekonstrukce spočívala v nákupu jednoho stolu, židle a aktivace klimatizace. Na takovou mega rekonstrukci se přece průměrný Tožan pouhé tři měsíce dopředu nemůže připravit, to chce delší čas. Cháááápu.

Sdílená kancelář

Dobrá tedy. Šla jsem do kanceláře mého šéfa a čekala na pokyny. Šéf mě vřele uvítal, zeptal se jak jsem se vyspala, položil asi milion dalších mimo pracovních otázek a pak se přešlo k náplni práce. Sláva, na to jsem se celou dobu klepala! Pardon, ještě dodám, že se mi několikrát omluvil, že není připravena má kancelář a následně mě vyzval, ať si sednu z druhé strany k jeho stolu. Svůj bordel si shrnul k sobě, aby mi vytvořil místo a tím to bylo vyřešeno. Takto jsem tedy měla pracovat. V tu chvíli jsem byla moc ráda za zkrácení pracovní doby, jelikož sdílet s někým tak malý prostor, není úplně můj šálek čaje. Navíc můj šéf by asi v minulém životě lední medvěd, protože nechával klimatizaci na tak nízkém stupni, že jsem si musela obléct svetr.

Internet nefunguje

Po cca 2 hodinách přijel můj kolega, který mi měl vysvětlil náplň mé práce a dát mi přístup na sociální sítě. Naštěstí mluvil velmi obstojně anglicky, tak jsem relativně vše chápala. Pak se omluvil za to, že dnes ještě nebudu pracovat na sociálních sítích, jelikož mi ještě nezařídil internetové připojení? What?? Smála jsem se v duchu. Jak je toto prostě možné? Tři měsíce před mým příjezdem se domlouváme na náplni mé práce a v den D, kdy mám začít pracovat není absolutně nic ready? Z toho vám tedy plyne zásadní rada. V Togu se prostě nikdy nedodržují plány! Z nějakého magického důvodu to prostě nejde. Samotní Tožané se nad tímto jevem podivují :-D. Ten, kdo je tedy disciplinovaný a organizovaný, může v Togu velmi snadno ztrácet nervy. Nebo si na to zkusit zvyknout. Já ale podotýkám, že se mi to za těch 5 let nepodařilo a velice často jsem chtěla hlavou prorazit zeď :-).

Africká hudba vše zachrání

Tak jsem tam tak seděla se svým počítačem, na asi 10 cm čtverečních a přemýšlela, co budu dělat. Naštěstí byl můj kolega natolik nápaditý, že mi ze svého počítače překopíroval veškeré firemní dokumenty a tožskou hudbu. Prý si to mám vše projít, abych znala zásady společnosti. Kdy byla založena a s jakým cílem. No a potom se prý asi budu nudit, tak si mám poslechnout nějakou africkou music :-). Před tím, než odjel, tak se mě ještě zeptal, jestli mi zatím v Togu něco nechybí či zda něco nepotřebuji. Popřemýšlela jsem a pak jsem se přiznala, že bych potřebovala helmu, protože mi nebylo příjemné jezdit na motorce bez ní. V Togu je pouze řidič povinen nosit helmu a převážná většina spolucestujících ji nenosí. Kolega ale souhlasil a slíbil, že mi ji co nejdříve pořídí. V Togu jsem byla 8 týdnů. Zkuste si tipnout, kdy jsem tu helmu dostala :-).

Tímto dnešní příběh končí. Zatím máte tedy stejnou představu o mojí stáži, jakou jsem měla já celý první týden. Celý první týden totiž probíhal v tomto módu takového nic nedělání. Nikdo mi stále nedával žádné instrukce a internet stále nefungoval. Ten přeci pro spravování sociálních sítí není vůbec důležitý 🙂 No, a mě nebavilo dokola číst nudné dokumenty a koukat se z okna, tak jsem ze své vlastní iniciativy začala pracovat na plakátech, bannerech a grafických úpravách webu. Škoda jen, že jsem na to neměla žádný dobrý program. Furt lepší něco než nic.

V dalším článku mého životního příběhu se dozvíte, jak jsem trávila svůj volný čas a kdo mě požádal o ruku :-). Těšte se a za týden čau!