Jak se stalo, že jsem v Togu byla považována za lehkou dámu

V předešlém příspěvku jsem popisovala, jak jsem byla Tožany, jakožto běloška vnímána a jak se ke mně vlivem předsudků chovali. Dnešní článek, jehož nadpis je mírně kontroverzní :-), na toto téma bude lehce navazovat. Podělím se totiž s vámi o tom, jak se stalo, že jsem v Togu byla považována za lehkou dámu.

Nadbytek volného času

Vzhledem k tomu, že se v mé práci nekonala změna pracovní doby z dočasně stanovené na původně domluvenou, tak jsem se v Lomé začala dost brzy nudit. Ono totiž, když jste už ve 12h doma, nemáte přístup k internetu, o nějakém velkoobchodě se vám může jen zdát, tak nastává trochu prekérní situace. Kór, když ostatní spolubydlící jezdili ze svých stáží až kolem 19h.

Ze začátku jsem se tedy chodila procházet, ale neustálé chození po té samé čtvrti, mě dosti brzy přestalo bavit. Navíc, mě na každém rohu někdo zastavoval, což nebylo dvakrát příjemné. Začala jsem se tedy více bavit se syny naší paní domácí, tzv. Mama, kteří měli v tu dobu školní prázdniny. Naštěstí to byli celkem aktivní chlapci a každý druhý den chodili kousek od baráku hrát fotbal. Netrvalo dlouho a já se k nim vetřela s tím, že budu kolem fotbalového hřiště běhat.

Fotbalová aktivistka

Kluci byli nadšení. Hned mě přijali do svého týmu, a já byla ráda, že mám aspoň nějaká odpoledne v týdnu zaplněná. Vždy jsme se tedy v cca 15h sbalili a na další asi 3 hodiny odešli na fotbalové hřiště. Já si vzala mobil s hudbou, sluchátka a po dobu jedné hodiny běhala jak blázen kolem hřiště :-D. Ve 40 stupních. Ale aspoň jsem neseděla doma jak pecka, že?

Tato má aktivita vzbudila obdiv všech chlapců fotbalového týmu a ostatních lidí, ke kterým se to časem doneslo. Ono totiž ne moc bílých blonďatých slečen chodí běhat na fotbalová hřiště. To jen tak pro upřesnění. Já byla navíc dosti bezprostřední a nikoho jsem se nestranila. Rychle jsem se s každým skamarádila a bavila se s nimi o afrických kuriozitách. Tímto jim zpětně děkuji, protože mám alespoň o čem psát :-D.

Zapálený obdivovatel

U mnohých z nich mi bylo jasné, že by chtěli jít na rande s běloškou, už jen pro to, aby se mohli všem chlubit. Byli to však mláďata (asi 13 let jim bylo), tak si nemohli moc vyskakovat. Jeden byl však v mém věku a ten nasadil neústupnou techniku. Každý den byl u nás doma. Vždy mi nanosil flashku plnou africké hudby (pravděpodobně jsem se zmínila, že bych chtěla něco mít v notebooku) a neustále mi něco vyprávěl. Ze začátku jsem ho vnímala. Přišel mi milý a nechtěla jsem mu okatě dávat najevo nezájem. Dokonce jsem několikrát přijala pozvání jeho mámy, která mě zvala na oběd. Kus žvance si přeci nenechám ujít :-). Navíc africkou kuchyni jsem měla v plánu okusit na maximum. Nicméně tehdy jsem ještě netušila, že přijmout pozvání na oběd od mámy chlapce, který si na mě dělal zálusk, byla zásadní chyba!

Když ptáčka lapají…

Pokaždé, když jsem k chlapci přišla na oběd nebo jen na návštěvu, tak se debata stočila k mému životu v Evropě. Prý bych měla zařídit, po příjezdu zpět do Evropy, aby se její syn dostal na univerzitu v Německu. Prý se učí už pár let Německy a jde mu to docela obstojně. Já vždy opakovala, že jsem z České republiky a momentálně žiji v Belgii a že v Německu nikoho neznám. Na to maminka chlapce vždy jen krátce mávla rukou s tím, že vše je přeci v Evropě a můžu to tedy nějak zajistit :-D. Oukej tedy.

Při odchodu mi pravidelně dávali ovoce, gari (mouka z manioku), kukuřici a další pochutiny. Já si vždy vše vzorně brala, jelikož jsem nechtěla urazit a navíc nebudu přeci hlupák a nenechám jim to tam, že :-). Stále mi nedocházelo, že si mě tím pomaličku motají. Chlapec mě pravidelně všude doprovázel, neustále mi něco dával, vyprávěl, obletoval mě a mně to začalo postupně vadit a docházet. Došlo to tak daleko, že jsem se v jeho přítomnosti začala dusit. Vůbec jsem ho nechtěla vídat. Tak jsem to jednou po vodnářovsku rozsekla a ze dne na den se s ním přestala bavit a vídat. Líp jsem to neuměla.

Noví obdivovatelé

Díky mému běhu okolo fotbalového hřiště jsem si udělala dost kamarádů a ve svému volném čase jsem vždy s někým chodila na procházky. Vyhovovalo mi to. Chlapci byli povídaví, vyprávěli zajímavosti z afrického života a otevírali mi doposud neznámý svět. Dokázali se mi věnovat i tři hodiny v kuse a mě to nesmírně bavilo. Tady bych však chtěla podotknout, že jsem s každým chodila na procházky jen z čistě kamarádského důvodu. Nikdy mě nenapadlo nic víc, vždyť to byli mladí kluci. Já jsem navíc nic víc rozhodně v Togu nehledala. A díky bohu, se mi ani nikdo nelíbil. Jenže mi nedocházelo, že jsem všem na očích a roznáší se o mně po čtvrti drby.

Rastaman

Korunu tomu všemu jsem nasadila, když jsem poznala jednoho rastafariána. Normálně jsem se moc s lidmi na ulici nebavila, jenže tento týpek mě prostě už od pohledu bavil. Byl to takový vytáhlý kluk, oči mu po marihuanovém dýchánku mírně padaly a na rtech měl protáhlý nefalšovaný úsměv. Když mě tedy oslovit jako madam a ne yovo, což mě vytáčelo, tak jsem mu nemohla než dát šanci. Momentálně mi šel prostě do cesty. Vysmátej a vyklidněnej rastaman. Bavila jsem se sním jen pár hodin jedno odpoledne, nicméně i tak krátká doba stačila k tomu, aby mě časem maminka výše zmíněného neodbytného chlapce, začala pomlouvat, jako lehkou děvu.

Love song od rastafariána

Když jsem se jednoho dne probudila a šla si dát s ostatními stážisty snídani, hned mi bylo jasné, že se něco stalo. Všichni se na mě s pobavením dívali a v kuchyni u naší mama seděla maminka neodbytného chlapce. Zeptala jsem se spolubydlících co se to děje? Ti na mě vytřeštěně hleděli, jakto, že nic nevím. Prý kolem půlnoci přišel “můj” rastafarián pod okna baráku a začal zpívat, jak mě miluje. Mno, veskrz z něho prý vycházeli jen slova I love you Kristýna, tak nevím, do jaké míry to měla být píseň. Zajímavé bylo, že já, jakožto příjemce písně, jsem nic neslyšela :-D. Ostatní ale ano. Hlavně to slyšela naše mama. Což nebylo dobré.

S kým tedy vlastně chodím?

Jak jsem čekala, tak po snídani si mě paní domácí zavolala na kobereček. Mluvila mile, ale bylo na ní vidět, že je naštvaná. Nejdříve se mě zeptala, jak je možné, že se stýkám s rastamanem! U ní je to prý nepřípustné. Dle ní jsou rastafariání odepsaní lidé, bez žádné budoucnosti. Mno, to nepopírám :-D. Já se jí však snažila vysvětlit, že se s žádným rastafariánem nestýkám. Zdůrazňovala jsem, že jsem ho jen jednou potkala a chvíli se s ním bavila. Myslím, že jsem ji vůbec nepřesvědčila, ale víc se k tomu nevyjadřovala. Uff.

Nato převedla téma na maminku neodbytného chlapce. Prý za ní přišla, aby zjistila, s kým momentálně chodím. Že mě furt vídá s nějakými chlapci a toho jejího si už vůbec nevšímám. Začíná si prý o mě myslet, že jsem to na něj jen hrála a chovám se jako lehká žena. Na rovinu se mě zeptala, jak to se vztahem s jejím synem vidím. WHAAAT??? Vztahem??? Jakým??? O mně beze mě??? Co se to tu děje? :-D. Nasadila jsem takový přiblblý výraz a upřímně odpověděla, že nechápu, jak přišla na to, že s jejím synem chodím. Minimálně bych tedy o něčem takovém měla vědět.

Vysvětlila jsem jí a naší mama, že rozhodně s jejím synem nechodím a ani s nikým dalším. To, že mě vídá se procházet za doprovodu kluků, neznamená přeci, že s někým chodím? Rozumíte tomu, jak se stalo, že jsem v Togu byla považována za lehkou dámu? Nebo jestli to mají Afričané jinak, já nevím, ale u mě to rozhodně nic hlubšího neznamenalo. Dále jsem jim řekla, že je mi líto, co si o mě myslí, ale já si budu nadále chodit ven s kým chci a ony mi do toho mluvit nebudou. Tím jsem skončila a požádala, zda mohu odejít. Maminka neodbytného chlapce naštvaně odešla a mama se také moc příjemně netvářila. Škoda, přitom taková blbost.

Ponaučení pro budoucí cestovatele

V případě, že jste žena, blondýna, extrovertní a kamarádská, ráda se procházíte a dáváte se do konverzace s náhodnými lidmi na ulici, tak se NIKDY, NIKDY, NIKDY, nenechejte pozvat na oběd či jiný kus žvance k něčí mamince. Mohlo by se totiž stát, že si vás, stejně jako mě, bude představovat u oltáře se svým synem. A NIKDY nepřebírejte dárky. To je totiž cesta do afrických pekel :-).

Takový tedy můj příběh o tom, jak se stalo, že jsem v Togu byla považována za lehkou dámu. Máte také někdo zkušenost s neodbytnými africkými chlapci? Byli jste také někdy ve vztahu, aniž byste o tom věděly? 🙂 Jestli ano tak komentujte dole do komentářů. Ráda budu i za like či sdílení článku 🙂