Shodou okolností píši tento článek v době covidu, kdy se mnozí bojí, jak dopadne jejich podnikání, či zda jako zaměstnanci nebudou propuštěni. V žádném případě nechci místní situaci nijak zlehčovat, co si budeme povídat, zhoršování ekonomiky není nic příjemného a dotýká se každého z nás. Nicméně, napadlo mě, že bych vám mohla přiblížit, jak je na tom ekonomika v Togu. Dnešní článek na téma nezaměstnanost a pracovní morálka Tožanů, má za cíl vysvětlit, proč Tožané pracují tak jak pracují a vyvrátit některé zajeté stereotypy. Pro více informací si poslechněte podcast na toto téma.
Statistické údaje
Před tím, než začnu popisovat moje vlastní zkušenosti s trhem práce v Togu, tak je důležité, abych uvedla některé oficiální údaje. Togo je dle mezinárodního měnového fondu řazeno mezi 10 nejchudších zemí světa. Je to způsobeno především politickou nestabilitou a velkým zadlužením země. Nejdůležitějším sektorem je bezpochyby zemědělství, které tvoří až 40 % HDP a pracuje v něm údajně až 65 % pracujících. Jedná se především o pěstování kakaa, kafe, kukuřice, fazolí, lov ryb, a dalších místních surovin. Průmysl je v Togu velice nevyvinutý. Statistiky mluví pouze o těžbě fosfátu a udává se, že tomto sektoru pracuje pouze 5 % všech pracujících. Tady si dovolím dodat, že Togo je opravdu v oblasti průmyslu velmi nerozvinutá země. Až na výrobu cementu jsem nezaznamenala žádnou lokální továrnu, Togo nevyrábí nic svého a všechno materiálno je dováženo skrze přístav ze zahraničí. Sektor služeb není nijak detailně zmonitorován.
Zajímavé jsou údaje ohledně nezaměstnanosti. Organizace PNUD (Program rozvoje společnosti OSN) uvádí, že úroveň nezaměstnanosti je pouhých 3,4 %. Zároveň však udává další údaj, tzv. sníženou zaměstnanost, která dosahuje 24 %. Poslední statistický údaj, který zmíním je průměrná měsíční mzda, který nyní činí (již od roku 2013) 35 000 cfa, což je v přepočtu 1 431 Kč.
Realita a nezaměstnanost
Dost tedy statistických údajů. Pojďme se podívat na realitu. Místní občané udávají, že míra nezaměstnanosti činí až 60 %. Jak je to možné? Vysvětlení je relativně jednoduché. Statistiky vycházejí především z údajů od lidí, kteří jsou registrovaní v rámci tožské administrativy či mají bankovní účet. Problém nastává u lidí, kteří nemají občanský průkaz, natož, aby byli někde vedeni ve státním registru. Jak tedy tyto lidi začlenit do statistiky? Pravděpodobně nijak. Vznikají tedy zkreslené údaje, které monitorují jen část tožské populace. To by pak vysvětlovalo tak velký rozdíl v datech a reálných číslech.
Co způsobuje tak velkou nezaměstnanost
Prvním důvodem je jistě to, že občané nejsou registrovaní na úřadech a nevlastní občanský průkaz. Bez něho vás žádný zaměstnavatel nezaměstná. Teď si pravděpodobně kladete otázku, proč si občané nezajistí OP? Odpověď je jednoduchá. Většinou se jim to nevyplatí. Občanský průkaz je vydáván pouze na dobu pěti let a stojí 5 000 cfa, což činí v přepočtu cca 200 Kč. Pro nás to není moc, nicméně pro průměrného Tožana, který vydělává necelých 1 400 Kč, má x dětí a musí toho dost platit, to je dost. Navíc je třeba doložit fotky a další dokumenty, jako třeba rodný list (který mezi námi také moc lidí nevlastní a jehož výroba je zpoplatněna), a to všechno se pojí s úsilím, které se obyvateli Toga nechce podstupovat. Kór když v držení občanského průkazu nevidí žádný zisk. Bez občanského průkazu se totiž v Togu dá docela normálně fungovat. Nevlastnění občanského průkazu hraje tedy důležitou roli, nicméně není to dle mého hlavní příčina vzniku nezaměstnanosti. Je totiž jasné, že kdyby měl někdo výbornou nabídku práce, tak si dá tu práci a občanský průkaz si zařídí.
Nízká nabídka práce
Co hraje důležitou roli, je rozhodně velice nízká nabídka práce ve státním a soukromém sektoru. Zaměříme-li se na státní sektor, tak ten, kdybych to měla zjednodušit, zaměstnává pouze policajty, vojáky, lékaře a lidi v administrativě. Jednou mi dokonce bylo řečeno, že až 50 % zaměstnaných mužů je u vojáků! Práce není nijak valně placená, ale dá se s tím celkem slušně vyžít. Když se řekne, že obyvatel Toga dělá ve státní správě, tak to evokuje představu slušného příjmu.
V soukromé sféře to je složitější. Buď budete pracovat pro zahraniční firmy, které ale upřednostňují bělošské obyvatelstvo žijící jako expati v Togu, nebo budete pracovat pro místní soukromé firmy, které zase relativně špatně platí. Poslední možností je, že si hledáte obživu sami. Nejste nikde registrovaní, neplatíte sociální ani daně, ale nemáte vůbec jistotu příjmu. Co tedy v Togu můžete dělat, když nejste zaměstnaní?
Obživa nezaměstnaných
Nejprve je důležité zmínit, že když jste nezaměstnaní, tak stát vás v žádném případě nijak nepodporuje. Nepočítejte s tím, že budete na pracovním úřadě a stát vás bude dotovat. Žádné příspěvky v Togu také neexistují. Vše je tedy na vás a na lidech, kteří vás obklopují. Čím větší rodina, tím lépe. Když ale nikoho nemáte, tak máte smůlu.
Jak se tedy můžete živit? Jste-li žena, tak můžete buď cokoliv prodávat (nejlepší je, když máte svůj vlastní obchůdek), být kadeřnicí, šít oblečení či pracovat pro nějakého cizince jako uklízečka či chůva. Nejchudší ženy však většinou přeprodávají ovoce, zeleninu či mají stánek a vaří jídlo na ulici. Bohatší ženy mají nějaký obchod v centru Lomé, na Grand Marché, a tam prodávají své zboží.
Jste-li muž, tak budete pravděpodobně sekuriťák u nějaké soukromé společnosti. Vaší denní a noční náplní bude sedět u něčího domu a hlídat. Častokrát není ani potřeba mít zkušenost s bojovým uměním. Důležité je se posadit na židličku před domem a hlídat :-).
Dále můžete dělat mototaxikáře. Když máte stálou klientelu, tak to docela vydělává. Hodně lidí si tak přivydělává ke svému stávajícímu zaměstnání. Podmínkou je samozřejmě vlastnění motorky, takže je nutný určitý kapitál do začátku. Dále se můžete živit rukama jako truhlář, zedník, malíř, mechanik, atd. U všech těchto povolání je však známé, že se je lidé učí za pochodu, takže není výjimkou, že narazíte na např. mechanika, který svému oboru naprosto nerozumí. V neposlední řadě můžete obchodovat v přístavu, což je velice dobře výdělečná činnost, když v oboru umíte chodit. Můžete si totiž dost dobře nelegálně “nahrabat”.
Vliv platebních podmínek na pracovní morálku
Teď bych ráda přešla k tomu, jak to je s tou pracovní morálkou Tožanů. Často se totiž traduje, že Afričani nemakají a na všechno mají dost času. Mno, něco pravdy na tom je, ale rozhodně to není tak, jak si třeba většina lidé představuje. Vždy mě s manželem pobaví, když se lidé pozastavují nad tím, jaký je můj manžel pracant :-). Asi to je něco, s čím se u Afričana nepočítá.
Je strašně důležité zmínit, že v Togu se mzdy nevyplácejí pravidelně jako třeba v České republice. Velice často se stává, že je člověk za provedenou práci zaplacen až dva měsíce poté a nemálo se stává, že zaplacen není vůbec. Jak je to možné? Když pracujete ve státním sektoru, tak se vše svede na vládu či na zahraniční sponzory. V soukromém sektoru, se to také svede na vládu či zahraniční sponzory. No a když jedete sami na sebe, tak se může stát, že vám klient zaplatí až bude sám zaplacen :-D. Více o tom píši ve článku, Jak se v Togu nakupuje.
Takže, abych to vše nějak propojila s pracovní morálkou. Já nevím jak vy, já bych se ale do práce moc nehrnula, kdybych věděla, že pracuji za minimální mzdu, kterou dostanu vyplacenou za nejdříve dva měsíce. Ne že bych Tožany chtěla nějak omlouvat, ale zastávám názor ten, že se za těchto podmínek opravdu nijak aktivně pracovat nedá. Nebo alespoň ne dlouhodobě.
Moje vlastní zkušenost s pracujícími Tožany
V Togu jsem pracovala ve dvou společnostech. První byla soukromá společnost (univerzita) vedená místními obyvateli. Setkala jsem se s velice pracovitými lidmi, kteří svoji práci vedli zodpovědně a profesionálně. Do práce chodili na 7h a odcházeli často až kolem 18h. Měli skvělé nápady a ne málokrát jsem se od nich nechala inspirovat. Ve společnosti jsem byla spokojená, nicméně i já jsem několikrát zažila zpoždění platu až o měsíc a půl, a to jsem prý byla nejrychleji vyplácený zaměstnanec v celé společnosti :-D.
Druhá společnost byla také soukromá, vedená zahraničními investory. Zaměstnanci v ní byli schopní, pracovití, ale velice špatně placení. Byla jsem sice ve vedoucí pozici, nicméně můj plat byl ve zkušební době až 10 x větší než jejich!
Celkově za mojí kariéru v Togu, jsem se setkala jak s línými, tak velice pracovitými Tožany. Taková je však situace v jakékoliv zemi. Musím přiznat, že ti, kteří byli motivováni k práci, dobře a včas placeni, tak také podávali lepší výkon. Naopak ti, kteří byli špatně placeni, nebyly jim včas vypláceny mzdy, tak nepodávali dobré výsledky. To, ale podle mě dává smysl. V neposlední řadě nesmím opomenout ty, kteří si přivydělávají samostatnou činností, například přeprodejem věcí. Tam už záleží na jejich vytrvalosti a okolních podmínkách, jako je třeba počasí. Za deště či přílišného vedra se špatně prodává. Vždy jsem obdivovala Tožanky, které celý den chodily s dítětem na zádech, zbožím na hlavě, a za nepředstavitelného vedra se snažily udat rajčata za pár korun. Můj obdiv mají i překupníci zboží u silnic. Ti, kteří nabízí manga, papáji či hračky u aut stojících na semaforu. Ani asi nemusím říkat, kolik nehod se při této profesi stává.
Závěr
Na závěr bych ráda dodala, že je velice složité soudit Afričany, pro mě konkrétně obyvatele Toga, a jejich pracovní nasazení, když člověk nezná okolnosti. Tento článek rozhodně nepíši pro to, abych je nějak obhajovala, nicméně chci trochu poukázat na to, že to opravdu v Togu nemají lehké. Práce moc není, mzdy jsou extrémně nízké a často nejsou ani placeni. Z vlastní zkušenosti však mohu říci, že se všichni nějak snaží přežít. O tom, jak můj manžel kdysi hledal ve své zemi práci bych mohla mluvit hodiny. Nebylo to vůbec lehké a to má co nabídnout.
Zároveň chci ještě ke konci upozornit na jednu negativní charakteristiku Tožanů a asi většiny Afričanů. Jsou velice neorganizovaní a nedochvilní :-). Myslím, že se mi nikdy nestalo, že by na univerzitní mítink přišli všichni zvaní na čas. I sám ředitel chodil s hodinovým zpožděním. Když se mělo něco plánovat, tak to zabralo hodiny rozprávění a uvažování nad pro mě nepodstatnými věcmi. To tedy logicky vše zpomaluje a snižuje efektivnost průběhu věci.
Dnešní článek bych tedy pozitivně ukončila tím, že jsem za těch pět let poznala velké množství aktivně pracujících a inteligentních lidí, kteří mají rozhodně velký potenciál. Jen nevím, jestli ho v Togu dokáží dost dobře uplatnit.
Koho téma zaujalo, tak vás vyzvu k poslechu mého podcastu, ve které řeším to samé téma a zároveň ho více rozvíjím :-).
Pingback: Nezaměstnanost a pracovní morálka Afričanů - Máma z Afriky