V předešlém příspěvku jsem popisovala, proč jsem se rozhodla opustit bezproblémový život v Bruselu a jak mi Togo přišlo do cesty. Nutno podotknout, že v tu dobu jsem vůbec netušila, že se pro mě Togo stane v následujících pěti letech domovem. Plánem bylo odjet na letní prázdniny a vyčistit si hlavu. Nu, jak se říká, člověk míní život mění. Další článek o cestování do Toga právě začíná… Očkování Ještě před odjezdem jsem musela zařídit jistá opatření spojená s pobytem v Africe. První důležitou věcí bylo očkování a způsob ochrany proti malárii. Při konzultaci na bruselské klinice, mi bylo doporučeno veliké množství doporučených očkování. Nevezmou si přeci na triko, že bych se v Togu úplně zdravotně rozložila. Mno, já jim za detailní konzultaci poděkovala a nechala se očkovat jen proti povinné žluté zimnici a hepatitidě. Na zbytek nemocí jsem se zdála dostatečně fit. Malárie Dalším velkým tématem je malárie. Přátelé, neděste se prosím předem. Já vím, že jsme médii masírováni, jak na malárii umírá xy lidí a dětí ročně. Nicméně je třeba vysvětlit, že těch stupňů malárií je hodně a jen ten nejvyšší stupeň je opravdu závažný. V Togu se tato úroveň malárie dle mých zdrojů nevyskytuje. Na druhou stranu, situaci jsem určitě podcenit nechtěla. Přečetla jsem si tedy o nemoci mnoho brožurek s různými doporučeními na antimalarika a rozhodla se pro koupi léku s minimální účinnou ochranou. Že to nedává smysl? Záleží co se svým organismem plánujete udělat. Samozřejmě jsou na trhu skvělá antimalarika, která zaručí 99% ochranu před nemocí. Co vám ale nezaručí, je zachování vašeho mentálního a tělesného zdraví. Takováto antimalarika totiž obsahují látky způsobující poruchy vidění, sluchu, krve tvorby, narušují mentalitu a v lepším případě způsobují jen průjem a zvracení. Tudíž, po zvážení takových kontraindikací, jsem se rozhodla pro mírnější formu léku. Slepá a zvracející být v Togu určitě nechceš. Pro jistotu jsem si přibalila sprej proti komárům a tím považovala svoji přípravu za dokončenou. Naštěstí, jsem nikdy za těch 5 let malárii neměla. Ještě musím dodat, že “krásnou” zkušenost z podcenění ochrany proti malárii má moje dlouholetá kamarádka Lucie, tímto ji zdravím a v budoucnu o její návštěvě napíšu článek. Poslední věci na vyřízení byla víza a cestovní pojištění. Já si víza předem kupovala v Belgii, jelikož jsem nevěděla, jak to na tožském letišti chodí. Později jsem už byla zkušená a víza kupovala vždy po příjezdu do země. Je to levnější a paradoxně rychlejší. Teď už ale ke koupi letenky a letu samému. Koupě letenky do Toga Koupit letenku do Toga není úplně easy. Určitě nečekejte přímý spoj, pokud neletíte třeba z Francie. Já poprvé cestovala z Bruselu a zvolila jsem si cenově velice přístupný let, který trval “krásných” 24 hodin. Později jsem cestovala z Prahy do Lomé přes Cassablancu a to už vyšlo časově na cca 8h, což jde. Můj první let z Bruselu do Lomé jsem tedy volila přes Vídeň a Adis Ababu a našla jsem ho pomocí serveru www.kiwi.com. Den D konečně nastal a já stála před bruselským letištěm sbalená do dvou kufrů. Co přeci člověk do Afriky na dva měsíce potřebuje? Vzala jsem si to nejhorší oblečení, kosmetiku, léky a počítač. Potom jsem trochu litovala, že jsem si nevzala lepší věci, ale o tom někdy příště. Jo, měla jsem také plavky, jedu přeci k moři, že? K moři, ve kterém se koupou sebevrazi. 😀 Afrika na palubě Už když jsem nastoupila do letadla společnosti Ethiopian Airlines, tak jsem se ocitla v Africe, a to jsme ještě ani nevzlétli. Procentuálně jsem tvořila asi 2% bílých na palubě a budila jsem nemalou pozornost. Atmosféra v letadle byla taky naprosto odlišná od mých ostatních letů. Všichni se překřikovali, chodili z místa na místo a vůbec nerespektovali fakt, že do letadla nastupují další cestující. Když jsem došla na mé místo, zjistila jsem, že je již zabrané nějakou africkou rodinkou. Slušně sem jim ukázala palubní lístek s místem, které mělo patřit mě a zeptala se, jestli si nespletli místo. Nato mi odpověděli, že tu právě narazili na staré přátelé cestující do Etiopie a že by rádi seděli spolu. Jestli by mi to teda nevadilo a našla si jejich původní místa vzadu v letadle. Celou dobu se na mě mile usmívali, spínali ruce a aktivně ukazovali směrem dozadu. Co jsem měla dělat? Nemohla jsem přeci nevyhovět. Bylo mi to jedno, kde budu sedět. Odebrala jsem se tedy někam dozadu. Když jsem se těmi všemi vystrčenými zadky prodrala až na konečné místo, chtěla jsem si uložit do podpalubí kufr. Ejhle, všechna míst zabraná. To už jsem teda volala mírně pohoršeně na letušku, že nemám místo na kufr. Ta jen pokrčila rameny, vzala ho a někam šoupla. Že si mám prý pamatovat, kam ho dává. 😀 Ok tedy. Začala jsem se v duchu usmívat a představovala jsem si, jaké to bude, až budu v Africe. Zatím to dobrodružství pěkně začalo. Pokračování v příspěvku Cestování do Toga 2. část Líbil se vám článek? Komentujte, sdílejte a likujte. 🙂
