Africké kuriozity

Africké léčitelství Máma z Afriky

Africké bylinky a léčitelství

Afrika mě vždy fascinovala svým tajemnem, přístupu k duchovnu a inklinaci k přírodě. Celou dobu, co jsem v Togu strávila, jsem pozorovala, jak místní lidé pečují o své duchovní a tělesné zdraví. Bylo úžasné sledovat, jak dokonale znají sebe samé a dokáží si mnohdy bez pomoci lékařů či šamanů naordinovat vlastní domácí bylinnou kúru. Místním zvykem je pravidelné konzumování bylinných tinktur, pití bylinných čajů a jednou za čas si každý Tožan udělá tzv. očistný rituál těla i duše, což je pro africké léčitelství typické. Nejsem sice žádná ezo žena, nicméně tyto proaktiky mě přitahují a okouzlují. V žádném případě nezatracuji farmaka, however, věřím, že nemoci pocházející “z přírody” by i přírodou měly být léčené.  Poslechněte si podcast na stejné téma Tradiční léčitelství zde. Africký přístup k léčitelství Stejně, jako existuje africký způsob chápání Boha a duchovna (viz článek o Tradičním náboženství), stejně tak existuje i africký způsob porozumění viditelnému světu kolem nás – zvířat, stromů, lidí atd, do něhož patří i léčitelství a přístup k nemocem. V průběhu let si Afričané vyvinuli jedinečné domorodé léčebné tradice přizpůsobené a definované jejich kulturou, přesvědčením a životním prostředí, která po staletí uspokojovala zdravotní potřeby jejich komunit. Ač různé etnické skupiny a kultury rozpoznávají nemoci, symptomy a příčiny odlišně, tak paradoxně existují hluboké podobnosti v praxi tradiční medicíny napříč celým černošským africkým kontinentem. Tyto léčebné tradice mají holistický patern, kdy se bere v potaz nejen fyzično, tak i duchovno. Afričané vnímají tyto dva světy jako pevně spojené a dle jejich smýšlení jen těžko najdete nemoc, která nemá příčinu či důsledek v duchovnu. Takzvané holistické léčitelství je alfou a omegou afrického přístupu k léčitelství. Pojďme se na takový přístup podrobně kouknout. Holistické pojetí léčitelství Tradiční africké léčitelství sahá svými kořeny až do doby kamenné. Je starší než moderní medicína a v mnohých částech Afriky takové tradiční léčitelství stále převažuje. Co vůbec tradiční léčitelství znamená, co si pod tím představíte a jak je možné, že se tak četně vyskytuje až do dnešní moderní doby? Africké tradiční léčitelství je forma holistického zdravotního systému, který obsahuje tři složky – věštění, spiritualismus a bylinkářství. Africké tradiční léčitelství vnímá člověka komplexněji než západní medicína, jelikož vnímají fyzično, duchovno a sociální aspekty jako součást zdraví člověka. Když tyto složky nejsou v rovnováze, tak je člověk dle afrického pojetí nemocný. Mnozí léčitelé jsou tak zároveň i psychoterapeuti, psychologové či okultní terapeuti. Léčitelské vědomosti a znalosti se předávají z generace na generaci orálně či pozorováním. Absolutní znalosti mají pouze zasvěcení. Zároveň je třeba zmínit, že africké tradiční léčitelství není Afričany vnímáno jako alternativní medicína. Čistě jednoduše proto, jelikož není alternativou ničemu jinému. Africké holistické léčitelství je primárním způsobem, jak se vvětšina Afričanů léčí.  Tradiční léčitel – šaman Slovo šaman má mnoho konotací a mnohdy jej lidé vnímají s určitým zabarvením. Pokusím se tedy pro účely toho článku definovat, jak šamana vnímají sami Afričané. Tradiční léčitel = šaman je velice důležitá osoba, která léčí fyzické i duševní nemoci za pomocí bylin, kamenů, částí zvířat, zaklínadel, atd. V procesu léčení jsou důležité také tradice a víra, kterou léčení lidé mají. Léčitel musí být kompetentní, zkušený a musí mít důvěru.   Koho toto téma více zajímá, poslechněte si podcast Můj manžel je šaman. Koncept nemoci V tradičním africkém léčitelství je nemoc brána, že přijde vždy z nějakého důvodu v určitou dobu. Nic není náhoda. Buď se jedná o prokletí, boží vůli, prokletí předků či o dědičnou nemoc. Afričané vnímají nemoc jako něco, co přichází z přírody, ze společnosti či kultury. Velmi často věří, že původcem nemoci jsou duchové či nadpřirozené síly, a dle nich by měl na každou nemoc v přírodě existovat lék. Věděli jste, že až 85 % lidí neumírá na nemoc, ale na její léčbu? Léčba bylinkami Léčba bylinkami je pravděpodobně to první, na co si člověk vzpomene, když zmíníme tradiční přírodní léčbu. Pravdou je, že léčba africkými bylinkami je do velké části ne-Afričany neprobádaná a do značné míry zůstává africkým tajemstvím. Ráda bych ještě upozornila, že je třeba odlišovat spirituální léčbu od léčby fyzické. Jak jsem se dozvěděla, existují čistě spiritualistické bylinky, které pomáhají při vymítání a dalších okultních praktikách.  K léčbě se používají všechny části bylin – od kořenů, přes stonek po květy či plody. Používají se také kořeny, kúra či cibulky.  Jak jsem již zmínila, pouze znalec bylin může naordinovat léčbu. Jako u medicíny, tak i u bylin může při špatném dávkování dojít k předávkování, které sice nevede ke smrti, nicméně, není to dvakrát příjemné. Z bylin se pak dělají odvary, tinktury, extrakty či se byliny suší. Poté jsou byliny konzumovány buď přímo jako potrava, či se pijí, mažou, vdechnou nebo v extrémních případech kouří. Příklady afrických bylin Jako první africkou bylinku musím zmínit moringu, superpotravinu, o které jsem již mnohé napsala ZDE a která je nově dostupná i na e-shopu. Moringa je prospěšná díky mnohým antioxidantům a vitaminům a já na ni nedám dopustit. Dá se konzumovat mnoha způsoby – vypít v teplém čaji, přidat do jogurtu či si můžete upéct chleba s moringou.  Dalšími bylinkami jsou  např. aloe vera, která pomáhá s kožními problémy, semínka papáji uklidňují podrážděná střeva, kola ořech potlačuje bolest a snižuje otoky, stvol akantu pokoří ženské problémy či kašel, laskavec ulevuje od bolesti podbříšku a pryšcovité rostliny pomáhají s nespavostí. Bylo by toho více, ale asi nemá cenu vyjmenovávat miliardu bylin. Je však přeci jenom něco, co vás zajímá? Měli byste zájem o africké tinktury a africké byliny? Komentář mi prosím nechte pod článkem.  V pokračování tohoto článku se můžete těšit na postup africké holistické léčby, věštění, vymítání či obětování. Sledujte FB Máma z Afriky, aby vám nic neuteklo. 

Honza Sláma: “České technologické start-upy by měly více cílit na africký trh”

Honza Sláma je opravdu velmi inspirativní člověk. Začal totiž podnikat již ve svých 12 letech a přes akcie, mobilní aplikaci, vlastní e-shop a vývoj pro klienty se dostal až k FaceUpu, se kterým kombinuje sociální přesah a business. Právě díky aplikaci FaceUp, která funguje na více než 100 školách v Africe, jsem Honzu oslovila, aby se s námi podělil o tom, jak se v Africe podniká. Sám totiž tvrdí, že: ” České technologické start-upy by měly více cílit na africký trh.” Rozhovor si můžete přečíst níže (ve zkrácené podobě) nebo poslechnout jako podcast s více detaily.   V epizodě se dozvíte: Kde v Africe Honza působil Jak na něj Afrika působí a jaký k ní má vztah Jak se v Africe navazuje spolupráce Jak vnímá africký timing Proč se vyplatí start-upům expandovat na africký trh A mnohé další Honzu můžete kontaktovat skrze Linkedin či na emailu: jan.slama@faceup.com, honza@jinejfond.cz Kristýna: Honzo, Byl jsi někdy v Africe? Na jak dlouho a kde? Honza: Ano, určitě byl. Byl jsem několik týdnů v Keni a jinak s Afrikou pravidelně komunikuji, protože tam máme kolegy. K: Jak na tebe Afrika působila? H: Ty jo, nevím jestli to dokážu shrnout v jedné větě, protože těch emocí, které jsem zažil při fyzické návštěvě Afriky a které zažívám při komunikaci s Afrikou je spousta. Veskrze jsou dost pozitivní. Já to asi shrnu tak, že si mě Afrika dost získala. I když jsem toho procestoval dost, tak Afrika je mimo ČR jedním z míst, kde bych si dokázal představit strávení nějakého dlouhodobého životního období. K: V kolika letech jsi byl poprvé v Africe? H: Ve 20 letech K: V takto mladým věku cestovat do Afriky, wow, pověz nám o tom něco více H: Pro mě to vůbec nebylo nic nového, jelikož jsem měl procestováno dost zemí – USA, Blízký východ, Singapur a tak. Afrika pro mě nebyla šokující z tohoto pohledu. Ale určitě to bylo fajn, protože ty kulturní rozdíly jsou veliké a mě často při tom cestování baví poznávat krajiny, které se co nejvíce kulturně odlišují od té Evropy. K: Byl jsi pouze v Keni nebo i v jiném africkém státě? H: Mrzí mě to, ale zatím pouze v Keni. Tím, že do Afriky expandujeme, tak jsem se těšil, že navštívím vícero míst, ale pak přišel covid a já z Afriky musel odletět. K: Jak je Nairobi veliké? H: Město má 3 miliony obyvatel – taková trojnásobná Praha K: V Keni jsi byl jen ve vyspělé části či i v chudých oblastech či slumu? H: V obou. Byl jsem v luxusnější vilové čtvrti, kde měli všichni své řidiče, služebnictvo doma a tak, takže to bylo něco úplně jiného, než třeba život ve slumu. Ale byl jsem i ve slumu, což byl zážitek úplně o něčem jiném. Což mě na tom vlastně zaujalo. Že často mi přijde, že v Česku se díváme na Afriku s takovým nadhledem, že je tam vše zaostalé a všichni jsou tam pozadu vůči nám Evropanům, ale to vůbec není pravda. Třeba ty vilové čtvrti, centra měst a třeba i školství je na velice podobné úrovni, ne-li stejné jako tu u nás. Na druhé straně vidíš ty dramatické rozdíly typu slum, kde ty podmínky jsou samozřejmě zase úplně jiné. Jejich sociální nůžky jsou tam strašně široké. Pro mě bylo tohle zajímavé z pohledu těch škol v rámci našeho byznysu. Protože kdybychom se bavili o státních školách, tak ty náš produkt neměli pomalu z čeho financovat a pak tam byly soukromé školy, které byly vybavené ještě moderněji než školy tu u nás v Evropě. Já jsem byl v učebně, která byla celá koncipovaná do vesmírné lodi. Nebo jsem byl ve škole, která byla postavena jako hrad v Bradavicích. A to celé vedle chudé oblasti, kde byla škola o čtyřech stěnách a ve které byly děti rádi, že mají křídu. K: Honzo, mohl bys nám představit aplikaci FaceUp? H: My primárně fungujeme jako bezpečná komunikační platforma. Kdy na jedné straně máš někoho, koho něco trápí, ale není úplně jednoduché o tom mluvit osobně. A na druhé straně máš někoho, kdo to může řešit. Je to taková online schránka důvěry, skrz kterou mohou děti řešit trápení v podobě šikany, diskriminace a tak podobně. Momentálně jsme se rozšířili i do firem, kde zaměstnanci řeší různé HR problémy. K: Jak tě napadlo dostat FaceUp do Afriky? H: Nenapadlo. Já měl k Africe vztah od dětství a vždy mě tam lákalo jet. Ale vůbec jsem si nedokázal představit, že by tam mohly fungovat digitální technologie a nenapadlo mě tam s technologickým start-upem expandovat. Pak jedna moje kolegyně měla přednášku na jedné akci v Praze a tam jsem se shodou náhod poznal se slečnou z Jihoafrické republiky, která byla z naší aplikace naprosto unešená a řekla mi, že to, co tu děláme v Česku, by mělo v Africe obrovský potenciál. Tak jsme si řekli proč ne, domluvili jsme si s ní spolupráci a ona nás postupně do Afriky začala dostávat. Skrze ni jsme získali první klienty v Africe. Později jsme se dostali i do Zimbabwe, Nigérie atd. K: Jaký má FaceUp v Africe úspěch? Já považuji Afričany za velice uzavřené lidi, kteří málo kdy dávají najevo své emoce. Našla si aplikace své uživatele? H: Na tuto otázku se dá odpovědět z dvou úhlů pohledu. Co se týče klientů byznysu, já jsem v tomto pohledu stále nespokojený. Z mého pohledu je to nenaplněný potenciál, kdy jsme začali aktivně získávat dealy asi před rokem. Teď máme momentálně něco přes 100 škol. Hirujeme ale nové sales manažery, protože ta slečna se tomu věnovala převážně po nocích na půl úvazek. Ale co je zajímavé, tak je to, jakým způsobem se tam ta aplikace využívá. Z tohoto pohledu se tedy aplikace v Africe chytla. Když dám příklad, tak v Česku, škola, která aplikaci používá získá jednotky podnětů ročně. Nicméně v Africe se jedná o desítky či stovky podnětů ročně. Ta míra toho využívání v Africe je několikanásobně větší než v Evropě. To možná souvisí s tím, že se Afričané bojí o problémech mluví otevřeně, jakmile mají

Proč je třeba, aby se “bývalé” francouzské kolonie v Africe zbavily měny frank CFA

Když jsem mezi léty 2014 až 2019 pobývala v Togu a zajímala se o místní rozvoj, nenapadlo mě spojit si s bídnou ekonomickou situací měnu. Respektive to, jakou roli hraje africký frank CFA v problematice místního rozvoje. Zabývala jsem se korupcí, historií, mentalitou a jinými věcmi, ale měna mě nenapadla. První varovný signál mi blikl, když jsem potřebovala vydělané peníze v Togu přeměnit na euro. Paní na přepážce v bance mi řekla, že mi franky vymění jen na základě platné letenky, jakožto důvodu, že potřebuji vycestovat a mít v zahraničí peníze. Nechápala jsem tento důvod. Je snad v Togu zakázané vyměňovat peníze na eura? Proč? Začala jsem se tedy o místní měnovou politiku více zajímat a zjistila jsem, že by se Tožané franku CFA rádi zbavili a utvořili svoji měnu. Na to jsem se ptala. Svojí? Jak to myslíte? Není snad CFA vaše měna? Není přeci skvělé, že s frankem můžete platit bez směny v dalších 14 zemích? Jestli vás neodradí ekonomická terminologie a téma rozvoje v Africe vás zajímá, pokračujte prosím ve čtení. Pokusím se vysvětlit, proč je třeba, aby se “bývalé” (ty uvozovky tam jsou záměrně) francouzské kolonie v Africe zbavily měny frank CFA. Původ měny frank CFA Takže, začnu pěkně od začátku. Co je to vůbec frank CFA a kde se vzal? Zkratka CFA, představovala Colonies Francophone d’Afrique (francouzské kolonie v Africe !) a vznikla v roce 1945 poté, co došlo k podpisu Bretton-Woodské smlouvy. Vznikla tak měna, která byla navázána na koloniální systém Francie a cirkulovala v 15 zemí západní a centrální Afriky. Aby to však nebylo tak jednoduché, Francie vytvořila v rámci cirkulace CFA dva subregiony – CEDEAO a CEMAC (viz. obr. 1). Teď si možná říkáte, že je přeci skvělé, že mezi 15 zeměmi nemuselo docházet k výměně peněz. Ulehčí to přeci obchodování, cestování, atd. Jenže! Háček byl v tom, že ač země CEDEAO a CEMAC používají naprosto stejnou měnu, nemohou ji mezi sebou směňovat. Ha! Musí ji vždy směnit za euro a pak za místní frank. Existují tedy dvě označení XOF pro země CEDEAO a XAF. Není to zvláštní? Více popíšu níže v textu, teď pojďme ale dál. Historie měny frank CFA Hlavními důvody vzniku franku CFA v roce 1945 bylo zajistit vývoz surovin z kolonií západní a centrální Afriky do Francie za nízké ceny, udržet kontrolu nad zeměmi a v neposlední řadě se zadlužené Francii hodily nějaké penízky do státní kasy :). P.S. ty se jí hodí dodnes. Sociální politika přeci něco stojí, že? Po vlně dekolonizace šlo Francii především o to, aby si v západní a centrální Africe vytvořila své měnové impérium a nepřetrhala s bývalými koloniemi vazby. Čím byl tento měnový systém charakteristický? Frank CFA měl fixní směnný kurz navázaný na francouzský frank Francie měla právo veta v měnové politice každé africké země, která frank používala Devízová rezerva byla posílána do francouzské státní kasy! Franky se tiskly ve Francii V roce 1962 vznikla měnová unie zemí západní Afriky, tzv. UMOA, která sjednotila všechny západo-africké země používající frank CFA. Ač se vznik unie může zdát pro jednotlivé země nadějný a zaručující nezávislost, UMOA byla opět navázána na Francii. Ne všechny země západní Afriky chtěli z toho důvodu do unie vstoupit. Významnou osobností, která se proti vstupu do UMOA vyhrazovala a která se franku CFA chtěla vzdát, byl bývalý tožský prezident Sylvanus Olympio. Svůj boj za nezávislost Toga však prohrál v roce 1963, když byl zavražděn. To samé se stalo i Thomasi Sankarovi, bývalému prezidentovi v Burkina Faso. Proti vstupu do unie byl i Sékou Tourré či Modibo Keita. Měna CFA tak představovala a nadále představuje postkoloniální navázání Francie na země v západní a centrální Africe. Na následující fotce najdete fotky prezidentů, kteří byli proti měnové politice CFA a kteří byli zavražděni či kteří zemřeli za zvláštních okolností. Současný frank CFA Jsme v roce 2021. Od konce války uběhlo skoro 80 let, od dekolonizace cca 60 let a frank CFA zůstává stále nástrojem francouzské nadvlády v regionu západní a centrální Afriky. No dobře, nějaké změny proběhly. Pojďme se na ně podívat. CFA už neznamená Colonies Francophones d’Afrique, ale! Communauté Financière Africaine neboli Africká finanční komunita – frank tedy oblékl nové šaty, ale člověk zůstal stejný 🙂 Vznikla centrální banka BCEAO, která řídí měnovou politiku unie UMOA – o její nezávislosti vůči Francii můžeme jen polemizovat Mnoho bodů však zůstalo stejných: Frank CFA má fixní kurz vůči Euru – > 1euro = 655 cfa Franky jsou nadále tištěné ve Francii Francie má právo veta v rámci BCEAO – zasahuje tedy do měnové politiky všech 15 zemí 50% devízové rezervy je posíláno do francouzské státní kasy a dále se úročí !!!!!!! Vidíme tedy, že se naprosto nic od roku 1945 nezměnilo. Teď si vysvětlíme, proč si občané, kteří platí frankem CFA přejí tuto měnu opustit. Fixní měnový kurz Zastánci fixního měnového kurzu argumentují tím, že pomáhá udržet nízkou hladinu inflace. Na tomto argumentu společně s výhodou jednoduššího obchodování se zeměmi v západní či centrální Africe stojí celý tento neokoloniální měnový imperialismus Francie. Opravdu jsme např. v Togu žádnou velkou inflaci nevypozorovali po uvedení franku CFA do oběhu, nicméně jedna výhoda nepřebije řadu dalších nevýhod. Fixní měnový kurz totiž způsobuje ztrátu autonomní měnové politiky či ztrátu možnosti přizpůsobovat se ekonomickým změnám. Fixní měnový kurz navázaný na euro může také odrazovat zahraniční investory se slabou měnou. S tím, jak sílí euro sílí i CFA a veškeré zboží je tak dražší a méně atraktivní pro zahraniční investory. Tisk franků CFA ve Francii Centrální banka BCEAO není sice jediná banka, která nechává tisknout peníze v zahraničí, nicméně, můžeme si opět klást otázku, proč je tou zemí opět Francie. Proč si vůbec některé státy nechávají tisknout své peníze v zahraničí? Je to tím, že proces tisknutí je celkem obtížný a nákladný. Stále je však většina zemí, které si své vlastní peníze tisknou sami. opět tedy narážíme na otázku autonomie jednotlivých zemí. 50 % devízové rezervy je posílána do francouzské státní kasy To je jeden z nejvíce diskutovaných bodů celé problematiky franku CFA. Africké státy mají povinnost posílat 50

White savior komplex

White savior komplex (dále WSK) neboli záchranářský komplex bílého člověka (jak bych to přeložila já), je termín vysvětlující záchranářskou tendenci bělocha vůči ne-bílé rase. Teorie vysvětluje, že tato tendence je hnaná egoistickým důvodem. Jednoduše řečeno, běloch pomáhá především proto, aby on samotný získal. WSK je často spojován s neziskovkami a charitami, které na chudobě a nerozvinutosti určitých zemích profitují. Na podobné téma jsem již nahrála podcast: Proč jsem proti pomoci Africe ze Západu. Tento článek však nemá za cíl odsoudit všechny neziskovky, charity či humanitární organizace působící v zemích třetího světa. Znám dost neziskovek, které svoji práci dělají dobře a k vyššímu dobru ostatních. Jedním příkladem skvěle vedené neziskové organizace je například Change Tomorrow a je jich určitě více. Dobrovolníci z vyspělého Západu mající white savior komplex Když jsem byla v Togu, tak jsem potkala mnoho evropských dobrovolníků, kteří pracovali pro mezinárodní či národní neziskovky. Jejich úkolem bylo předložit rozvojový plán, který byl většinou vypracován v Evropě bez toho, aniž by dobrovolník nejdříve danou rozvojovou zemi navštívil a analyzoval. Takoví dobrovolníci se často stavěli do pozice těch “chytřejších, vzdělanějších, civilizovanějších” a byli přesvědčení, že právě oni mohou Togu pomoci stát se vyspělou zemí. Nebudu zastírat, že i já jsem do určité míry White Savior komplex prožívala. Ještě než jsem do Toga přijela, tak jsem byla místní neziskovkou požádána, abych vypracovala komunikační plán. Byla jsem překvapená, jak velikou důvěru ve mě můj zaměstnavatel měl, aniž by si mé vzdělání či odbornost ověřil. Vše, co jsem navrhla bylo automaticky provedeno. To, do značné míry posílilo můj White Savior Komplex. Uvědomit si to, že ho prožívám, mi trvalo dalších x let. Pocit nadřazenosti Když jsem se s ostatními dobrovolníky bavila, tak jsem často slýchala názory: “Kdo jiný než lidé z vyspělého Západu mohou pomoci chudé Africe.” A já se ptám: Jak je možné, že se ta “Afrika” nemění a zůstává stále nerozvinutá i přes tak dlouhodobé úsilí mnoha celosvětově registrovaných neziskovek a charit? Tuto otázku si kladla i Dambisa Moyo, předsedkyně Ekonomického výzkumu a strategie pro Goldman Sachs a bývalá konzultantka pro Světovou Banku. Zjistila, že do pomoci rozvojových zemí bylo “nasypáno” 1bilion dolarů. I přes to je Afrika stále nejméně rozvinutý kontinent a nemá udržitelnou ekonomiku. Jak si někdo může myslet, že může změnit zemi, ve které nikdy nežil a nezná její obyvatelstvo? Kde se ve člověku ze Západu bere pocit nadřazenosti, že pouze on může Africe pomoci?” Neziskovky, které živí samy sebe Opět zdůrazňuji, že ne všechny neziskovky a humanitární organizace jsou špatné. V tomto článku se zaměřuji na ty, jejichž aktivity nejsou dle mého nejlépe nastaveny. V čem tedy vidím problém a co by dobrovolníci měli předem zjišťovat? Určitě to, jak je daná neziskovka důvěryhodná a jak nakládá s penězi, které jsou organizaci posílány. Dle Reader’s Digest jedna americká neziskovka použila pouhé 3 % poslaných peněz na rozvoj, zbylých 97 % použila na chod organizace a podporu zaměstnanců. Toto zjištění jen potvrdilo slova jedné mé kolegyně z WTFO-Europe (což je mimo jiné organizace, která má smysl), která mi vysvětlovala, že je skoro nemožné, zbavit se zajetého systému rozvoje afrických zemí dirigovaného Západem, jelikož je v něm velké množství peněz a pracovních pozic. Tehdy mi řekla: “Nikdo ze Západu nechce, aby se tento kolotoč zastavil. Zároveň si však neuvědomují, jakou škodu nerozvinutým zemím způsobují.” Pomáhejme na základě potřeb místních Nenosme jídlo tomu, kdo trpí žízní. Je ušlechtilé navrhnout plán rozvoje s nejlepším vědomím a svědomím, nicméně, když si před tím neanalyzujeme, co místní obyvatelé potřebují, tak veškerá energie půjde vniveč. Sama o tom vím své. Kdysi tožská neziskovka AME pořídila mlýn s myšlenkou toho, že místním zjednoduší práci. Jak to dopadlo si můžete přečíst ZDE. Odhoďme své ego společně s white savior komplexem a postavme se na stejnou úroveň s lidmi, kterým pomáháme. Hlavně se nestavme do pozice nadřazeného. Ne jen, že budou sdílnější, ale nebudou se cítit jako ti, kteří nic neví, neumí nevědí. Přistupujme k lidem, kterým pomáháme jako k parťákům, ne jako k těm podřadným. Já ráda dodávám, že mně by se také nelíbilo, kdyby si třeba lidé z Asie připadali vůči Evropanům nadřazení a začali by Čechům v nouzi pomáhat dle jejich kulturního a hodnotového žebříčku. To prostě nefunguje, tak to tak nedělejme. Negativní důsledky white savior komplex Řekněme, že organizace se svěřenými penězi hospodaří kvalitně a dostatečně analyzuje místní situaci. Takových společností existuje celosvětově velké množství a jsem přesvědčená, že jsou sami přesvědčeni o tom, že pomáhají světu, aby byl lepším místem k žití. I když se to bude možná zdát odvážné to co tvrdím. Ne vždy vede poskytování finanční pomoci k dlouhodobé udržitelné ekonomii dané země. Krásně o tom právě mluví Dambisa Moyo v knize Dead Aid: Why Aid is not working and Haw There is a Better Way for Africa. Závislost na externí finanční pomoci Jednu z negativních skutečností, kterou externí finanční pomoc způsobuje, je vytvoření závislosti na externí pomoci. Je to takový začarovaný kruh. Místo, aby se obyvatelé rozvojových zemí naučili sami si obstarat finance, spoléhají se na to, že jim je jednou někdo zase pošle. Kdybych toto vztáhla na Tožany a připočetla k tomu jejich víru v boha a neskutečnou trpělivost, tak s čistým svědomím mohu říct, že nemalé procento z nich celý život čeká na to, že jim jednou někdo z bídy pomůže. Mají to totiž tak naučené. Další věcí je také to, že posíláním peněz do chudých zemí vytváří opět vztah nadřazeného a podřazeného. Teď však nemám na mysli humanitární pomoc při přírodních katastrofách či finanční podporu ve zdravotnictví. Mluvím pouze o “pumpování” peněz do zkorumpovaného systému. Takové nastavení ve společnosti ničemu nepomáhá. Málo kdy se peníze dostanou k těm, co je opravdu potřebují. Není lepší místo “pomáhání” brát chudé společnosti jako obchodní partnery? Vytvořit pracovní místa a dát jim možnost rozvíjet se pomocí vlastního úsilí. Ono totiž nejvíce udržitelné v životě je to, co si lidé sami vybudují, ne, když jim něco spadne do klína. Jestli chceme opravdu pomoci, bylo by super do afrických zemí poslat experty na finanční gramotnost a naučit obyvatele hospodařit s penězi. Z mé

4 překvapivé tradice v Togu

V dnešním dílu vám představím 4 překvapivé tradice, které se dodnes dodržují v Togu. Zajímá vás, jakého rituálu se účastní dospívající chlapci?  Jakého putování se účastní panny z kmene Kabyé ? Jak se věští, co čeká Togo v následujícím roce ? Co se děje při tanci evokující magii?    Evala Evala je tradiční souboj mezi dospívajícími chlapci z kmene Kabyé. Chlapci se utkají v boji jeden proti jednomu za cílem dosáhnout co nejvíce vítězství a dokázat tak, že jsou schopni ubránit svoji ženu, rodinu a vesnici. Evala se koná jednou za rok na severu Toga a účastní se jí velké množství přihlížejících. Evala je nevalně proslulá i tím, že soutěžící chlapci před soubojem požívají psí maso. Akpéma Akpéma je tradice dospívající žen z kmene Kabyé. Je to soubor ceremonií, při kterých ženy oslavují svoji ženskost, odvahu a připavují se na manželství. Dívky, které podstupují tuto ceremonii musí být panny. Součástí ceremonií Akpéme je putování nahé panny do posvátého lesa, kde prokáží usednutím na posvátný kámen svoji panenskou čistotu. Epe Ekpe Tento rituál je spojen s koncem roku kmene Guin. Tradičně k této ceremonii dochází v měsíci září, kdy speciální kněží jdou hledat do posvátného lesa v oblasti Aneho kámen Kpessosso. Tento kámen má moc věštit, jaký následný rok bude. Kněží, kteří ho v lese objeví, pak na základě jeho barvy věští, zda nadcházející rok bude dobrý, špatný, plný naděje či beznaděje.  Habya Tradice Habya je velice kontroverzní festival, který se na severu Toga koná jednou za pět let. Jedná se o tradiční tanec oslavy magie, jehož se účastní pouze zkušení šamani a lidé praktikující magii. Traduje se, že se při festivalu dějí nevysvětlitelné věci, kdy šamani pojídají své vlastní vnitřnosti či si odřezávají hlavy. Festivalu se tak mohou účastnit jedinci silné povahy. Více se o těchto ceremoniích můžete dozvědět i na Exploring Africa. Líbil se vám podcast 4 překvapivé tradice v Togu a chcete se dozvědět více o jiných tradicích? Přečtěte si následující článek.