Africké kuriozity,  Togo

Proč je třeba, aby se „bývalé“ francouzské kolonie v Africe zbavily měny frank CFA

Když jsem mezi léty 2014 až 2019 pobývala v Togu a zajímala se o místní rozvoj, nenapadlo mě spojit si s bídnou ekonomickou situací měnu. Respektive to, jakou roli hraje africký frank CFA v problematice místního rozvoje. Zabývala jsem se korupcí, historií, mentalitou a jinými věcmi, ale měna mě nenapadla. První varovný signál mi blikl, když jsem potřebovala vydělané peníze v Togu přeměnit na euro. Paní na přepážce v bance mi řekla, že mi franky vymění jen na základě platné letenky, jakožto důvodu, že potřebuji vycestovat a mít v zahraničí peníze. Nechápala jsem tento důvod. Je snad v Togu zakázané vyměňovat peníze na eura? Proč? Začala jsem se tedy o místní měnovou politiku více zajímat a zjistila jsem, že by se Tožané franku CFA rádi zbavili a utvořili svoji měnu. Na to jsem se ptala. Svojí? Jak to myslíte? Není snad CFA vaše měna? Není přeci skvělé, že s frankem můžete platit bez směny v dalších 14 zemích? Jestli vás neodradí ekonomická terminologie a téma rozvoje v Africe vás zajímá, pokračujte prosím ve čtení. Pokusím se vysvětlit, proč je třeba, aby se „bývalé“ (ty uvozovky tam jsou záměrně) francouzské kolonie v Africe zbavily měny frank CFA.

Původ měny frank CFA

Takže, začnu pěkně od začátku. Co je to vůbec frank CFA a kde se vzal? Zkratka CFA, představovala Colonies Francophone d’Afrique (francouzské kolonie v Africe !) a vznikla v roce 1945 poté, co došlo k podpisu Bretton-Woodské smlouvy. Vznikla tak měna, která byla navázána na koloniální systém Francie a cirkulovala v 15 zemí západní a centrální Afriky. Aby to však nebylo tak jednoduché, Francie vytvořila v rámci cirkulace CFA dva subregiony – CEDEAO a CEMAC (viz. obr. 1). Teď si možná říkáte, že je přeci skvělé, že mezi 15 zeměmi nemuselo docházet k výměně peněz. Ulehčí to přeci obchodování, cestování, atd. Jenže! Háček byl v tom, že ač země CEDEAO a CEMAC používají naprosto stejnou měnu, nemohou ji mezi sebou směňovat. Ha! Musí ji vždy směnit za euro a pak za místní frank. Existují tedy dvě označení XOF pro země CEDEAO a XAF. Není to zvláštní? Více popíšu níže v textu, teď pojďme ale dál.

Historie měny frank CFA

Hlavními důvody vzniku franku CFA v roce 1945 bylo zajistit vývoz surovin z kolonií západní a centrální Afriky do Francie za nízké ceny, udržet kontrolu nad zeměmi a v neposlední řadě se zadlužené Francii hodily nějaké penízky do státní kasy :). P.S. ty se jí hodí dodnes. Sociální politika přeci něco stojí, že? Po vlně dekolonizace šlo Francii především o to, aby si v západní a centrální Africe vytvořila své měnové impérium a nepřetrhala s bývalými koloniemi vazby. Čím byl tento měnový systém charakteristický?

  • Frank CFA měl fixní směnný kurz navázaný na francouzský frank
  • Francie měla právo veta v měnové politice každé africké země, která frank používala
  • Devízová rezerva byla posílána do francouzské státní kasy!
  • Franky se tiskly ve Francii

V roce 1962 vznikla měnová unie zemí západní Afriky, tzv. UMOA, která sjednotila všechny západo-africké země používající frank CFA. Ač se vznik unie může zdát pro jednotlivé země nadějný a zaručující nezávislost, UMOA byla opět navázána na Francii. Ne všechny země západní Afriky chtěli z toho důvodu do unie vstoupit. Významnou osobností, která se proti vstupu do UMOA vyhrazovala a která se franku CFA chtěla vzdát, byl bývalý tožský prezident Sylvanus Olympio. Svůj boj za nezávislost Toga však prohrál v roce 1963, když byl zavražděn. To samé se stalo i Thomasi Sankarovi, bývalému prezidentovi v Burkina Faso. Proti vstupu do unie byl i Sékou Tourré či Modibo Keita. Měna CFA tak představovala a nadále představuje postkoloniální navázání Francie na země v západní a centrální Africe. Na následující fotce najdete fotky prezidentů, kteří byli proti měnové politice CFA a kteří byli zavražděni či kteří zemřeli za zvláštních okolností.

21 prezidentů zavražděných Francií v rámci 50 let

Současný frank CFA

Jsme v roce 2021. Od konce války uběhlo skoro 80 let, od dekolonizace cca 60 let a frank CFA zůstává stále nástrojem francouzské nadvlády v regionu západní a centrální Afriky. No dobře, nějaké změny proběhly. Pojďme se na ně podívat.

  • CFA už neznamená Colonies Francophones d’Afrique, ale! Communauté Financière Africaine neboli Africká finanční komunita – frank tedy oblékl nové šaty, ale člověk zůstal stejný 🙂
  • Vznikla centrální banka BCEAO, která řídí měnovou politiku unie UMOA – o její nezávislosti vůči Francii můžeme jen polemizovat

Mnoho bodů však zůstalo stejných:

  • Frank CFA má fixní kurz vůči Euru – > 1euro = 655 cfa
  • Franky jsou nadále tištěné ve Francii
  • Francie má právo veta v rámci BCEAO – zasahuje tedy do měnové politiky všech 15 zemí
  • 50% devízové rezervy je posíláno do francouzské státní kasy a dále se úročí !!!!!!!

Vidíme tedy, že se naprosto nic od roku 1945 nezměnilo. Teď si vysvětlíme, proč si občané, kteří platí frankem CFA přejí tuto měnu opustit.

Fixní měnový kurz

Zastánci fixního měnového kurzu argumentují tím, že pomáhá udržet nízkou hladinu inflace. Na tomto argumentu společně s výhodou jednoduššího obchodování se zeměmi v západní či centrální Africe stojí celý tento neokoloniální měnový imperialismus Francie. Opravdu jsme např. v Togu žádnou velkou inflaci nevypozorovali po uvedení franku CFA do oběhu, nicméně jedna výhoda nepřebije řadu dalších nevýhod. Fixní měnový kurz totiž způsobuje ztrátu autonomní měnové politiky či ztrátu možnosti přizpůsobovat se ekonomickým změnám. Fixní měnový kurz navázaný na euro může také odrazovat zahraniční investory se slabou měnou. S tím, jak sílí euro sílí i CFA a veškeré zboží je tak dražší a méně atraktivní pro zahraniční investory.

Tisk franků CFA ve Francii

Centrální banka BCEAO není sice jediná banka, která nechává tisknout peníze v zahraničí, nicméně, můžeme si opět klást otázku, proč je tou zemí opět Francie. Proč si vůbec některé státy nechávají tisknout své peníze v zahraničí? Je to tím, že proces tisknutí je celkem obtížný a nákladný. Stále je však většina zemí, které si své vlastní peníze tisknou sami. opět tedy narážíme na otázku autonomie jednotlivých zemí.

50 % devízové rezervy je posílána do francouzské státní kasy

To je jeden z nejvíce diskutovaných bodů celé problematiky franku CFA. Africké státy mají povinnost posílat 50 % svých devízových rezerv do státní kasy Francie, kde je rezerva dále zhodnocována. Proč? Z důvodu garantování likvidity. Francie má pak každoročně úroky africkým zemím. Mnozí ekonomové se však vyjádřili k tomu, že neexistuje efektivní audit těchto rezerv a úroků z nich.

Toto opět posiluje vztah nadřazeného a podřazeného. Místo toho, aby jednotlivé země disponovaly svými vlastními penězi a investovali do podnikání, zdravotnictví, školství, infrastruktury, tak polovina rezerv jde do zahraničí. Jednotlivé vlády jsou pak nucené „žebrat“ u Francie o své vlastní peníze, které jim ne vždy jsou včas vyplaceny. Jednou mi jeden Tožan řekl, že Afričané si už nenechají líbit to, jak je západní země okrádají a přijdou si vše vzít zpět. Asi tím narážel na vlnu imigrace…

Posledním dodatkem k této devízové rezervě bude zmínka o rozdělení 15 bývalých kolonií na dvě zóny, jak už jsem zmínila výše v textu. Je zajímavé, že země ze západní Afriky, které používají frank CFA (XOF) nemohou směnit měnu v zemích centrální Afriky za stejný frank CFA (XAF). Trochu to nabourává argument Francie o ulehčení obchodování a cestování mezi 15 zeměmi a podporuje zájem Francie na ukládání 50 % devízových rezerv z obou zón. No nic, jdeme dál.

Khadafí a jeho myšlenka na společnou africkou měnu

Tak jsme si obsáhle vysvětlili fungování finančního systému UEMOA a CEMAC navázaného na Francii, která se frank CFA v zemích snaží udržet stůj co stůj. Ukázali jsme si také prezidenty, kteří se proti měně vyhrazovali a kteří byli eliminováni. Jednomu vůdci bych se však chtěla věnovat více (bude na něj i samostatný článek) a to konkrétně Muammarovi Khadafimu. Muammar Khadafi byl panafrikanista a revoltoval proti francouzské nadvládě na africkém kontinentu. Jeho ideou bylo vytvořit jednotnou africkou unii s jednotnou africkou měnou. To se samozřejmě nelíbilo ostatním světovým velmocem, jelikož by se tak Afrika postavila na své nohy a aspirovala by tak na ekonomicky nejmocnější kontinent na světě. Od té doby, co M. Khadafi svoji myšlenku vyslovil, byl Západem popisován jako tyran, terorista, diktátor, atd. Muammar Khadafi byl zabit ostřelovačem NATO v roce 2011 za zváštních podmínek. Jeho poslední slova, adresovaná tomu kdo ho zabil, prý byla: “ Co jsem ti udělal?

***

Bavil vás článek? Bude vás jistě zajímat i téma Mýty o Africe ZDE.

Zdroje:

https://www.cairn.info/revue-politique-africaine-2007-1-page-70.htm#:~:text=La%20BCEAO%2C%20qui%20g%C3%A8re%20le,ses%20taux%20d’int%C3%A9r%C3%AAt%20directeurs.

https://www.tresor.economie.gouv.fr/tresor-international/la-zone-franc/les-principes-et-modalites-de-fonctionnement-de-la-cooperation-monetaire

https://www.bbc.com/news/business-45272704

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fixn%C3%AD_m%C4%9Bnov%C3%BD_kurz

https://www.bceao.int/fr/content/presentation-de-lumoa

https://blogs.mediapart.fr/jecmaus/blog/270119/afrique-les-raisons-de-lassassinat-de-22-presidents-africains

https://www.theguardian.com/world/2011/oct/23/gaddafi-last-words-begged-mercy

Please follow and like us:

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *