Africké kuriozity

Neem – přírodní antibiotikum ze západní Afriky

Diskuze / Africké kuriozity,DIY kosmetika,Kosmetika,Zdravá strava / Napsal

Neem (Azadirachta indica), nimba nebo indický šeřík je strom, který má svůj původ v Indii. Díky tomu, že se rozšířilo povědomí o účincích tohoto stromu, rozšířilo se i jeho pěstování do Ameriky a západní Afriky. Dalo by se říci, že tento posvátný strom roste jako plevel téměř v každém africkém státě. Jeho ohromné blahodárné účinky na organismus jsou známé už po staletí. Kromě afrického holistického léčitelství je neem hojně využívaný ajurvédskou medicínou, jejíž kořeny sahají do doby před více než 5000 lety. V čem je neem tak výjimečný a proč si vysloužil označení přírodní antibiotikum? Jak vypadá Neem? Neem je listnatý strom, který dorůstá do výšky až 40 metrů. Kromě zelených listů, bílých květů a peckových plodů ho spolehlivě poznáte podle našedlé kůry s typickými vráskami na povrchu. V léčitelství se nimba, podobně jako ostatní africké rostliny a stromy, využívá od koruny po kořeny. Konkrétně se využívají listy, kůra i plody. Neem v tradičním léčitelství Neem se hojně využívá pro své antibakteriální, antimalarické, antivirové a antioxidační vlastnosti. Jeho sílu můžete vyzkoušet na vlastní kůži při angíně, chřipce nebo nachlazení. Extrakt z listů nimby přispívá k dobrému stavu vaší pleti a Afričané jej používají k léčbě nejrůznějších kožních nemocí, jako například ekzém, akné nebo lupénka. Afričané po staletí využívají neem k léčbě závažnějších onemocnění, jako je malárie, žaludeční vředy, střevní potíže nebo zánět dásní. Pravidelné užívání nimby má pozitivní vliv na zdraví jater a ledvin a pomáhá udržovat normální hladinu cukru v krvi. Nejnovější výzkumy také ukázaly jeho protirakovinové působení. Pravidelné užívání nimby podporuje tvorbu enzymů, které přispívají k ničení rakovinových buněk a zároveň stimulují buňky imunitního systému pro jejich rychlejší růst. V tradičním africkém léčitelství se listy a kůra neemu drtí na prášek v hmoždíři, ze kterého se pak dělá odvar. Typická je také extrakce oleje ze semen nebo listů. V ČR je neem dostupný ve formě prášku, kapslí a oleje.   Neem jako kosmetický pomocník V kosmetice se nejčastěji využívá nimbový prášek, který vzniká drcením suchých listů. Je součástí různých šamponů, pleťových krémů a masek nebo zubních past. Kosmetika s nimbovým práškem je vhodná pro všechny typy pleti. Nimbu ocení hlavně ženy s mastnou, citlivou i podrážděnou pletí. Nimba napomáhá stahovat póry a jak jsme již zmínili výše, tak pomáhá udržovat pleť čistou, zdravou a prokrvenou. Nimbový prášek je skvělý doplněk, který využijete při výrobě vlastní domácí kosmetiky. Nimbový olej jako repelent Používáte při pobytu v přírodě přírodní repelent? Pak rozhodně vyzkoušejte nimbový olej. Je to účinný insekticid k odpuzování hmyzu. Využijete ho i pro své domácí mazlíčky, které ochrání před klíšťaty a blechami. Pokud patříte mezi vášnivé zahrádkáře, tak vám radost z úrody možná kazí boj se škůdci. I tady má své uplatnění neemový olej, jelikož vás zbaví molic, mšic a svilušek. Je užívání Neemu bezpečné? Nimba nemá žádné vedlejší účinky. Je tak naprosto bezpečná pro lidi i zvířata. Pokud se ji rozhodnete vyzkoušet jako podpůrnou léčbu při nějakém závažném onemocnění, doporučujeme její konzumaci nejprve konzultovat s vaším lékařem. Neem prášek jsme nově zařadili do naší nabídky afrických bylinek. Pokud vás neem zaujal, můžete si ho zakoupit zde na e-shopu Máma z Afriky. Zaujala vás tato africká bylina? Dejte nám vědět dolů do komentáře, zda vás přírodní léčitelství zajímá a jestli jste již nějakou africkou bylinu zkusili.

Chemické zemědělství v Africe

Diskuze / Africké kuriozity,Kamila v Zambii,Zdravá strava / Napsal

Možná jste se nikdy nezamýšleli nad tím, jak úzce je propojená kultura se zemědělstvím a jak se v průběhu času vzájemně ovlivňují. Zemědělství neboli agri-kultura vzniklo asi před deseti tisíce lety, když se člověk začal usazovat a pěstovat plodiny na jednom místě. Způsob, jakým jsme začali hospodařit a obstarávat potraviny, dalo vzniku naší kultuře, která dále ovlivňovala strukturu ve společnosti – postavení žen, způsoby chování a také náš přístup k přírodě a biodiverzitě. Rozvoj zemědělství společně s tím, jak máme současně nastavený potravinový systém způsobuje, že dochází k postupnému zhoršování klimatických podmínek, které začalo již před 7000 lety a pokračuje dodnes. Potravinový systém Pravdou je, že současný potravinový systém není postaven na biodiverzitě*, jelikož využíváme pouze malé množství přírodních produktů. Když se nad tím zamyslíme, tak v obchodě nacházíme ty samé potraviny a náš jídelníček se v zásadě moc nemění. Zjednodušeně můžeme říci, že lidé konzumují převážně pšenici, kukuřici, maso, mléko a vajíčka. To je v podstatě pouze pět potravin, na kterých jsme postavili naše přežití. A tomu se snažíme uzpůsobit chod celé naší společnosti. Jak to vypadá v praxi? Distribuce chemických hnojiv a pesticidů Zakládáme obrovské pole a velké chovné farmy, které nejsme schopni udržet jednoduše proto, protože příroda takto nefunguje. Myslíme si, že přírodu obejdeme a vyrobíme si chemická hnojiva a pesticidy, které používáme pro pěstování plodin a krmíme jimi hospodářská zvířata. V konečném důsledku zjistíme, že tento systém zemědělství nepodporuje ani farmáře ani přírodní biodiverzitu, ale především velké společnosti, které tyto chemické produkty vyrábí. V Evropě si již uvědomujeme rozdíl mezi organickou** a neorganickou potravinou, nicméně Afričané tento rozdíl nijak výrazně nevnímají. Je to způsobené především tím, že se lidé hůře dostávají k informacím a míra nevzdělanosti stále zůstává vysoká. V důsledku této nevědomosti dochází k tomu, že různé chemické společnosti, za podpory místních vlád, mezinárodních organizací, neziskovek, a dalších organizací, rozdávají malým farmářům v Africe chemická hnojiva a pesticidy. Ty farmář bez jakýchkoliv vědomostí o přípravku a jeho složení, aplikuje do půdy a na plodiny. My se proti této praxi snažíme bojovat tím, že Africkým farmářům radíme, jak mají své plodiny pěstovat a pomáháme jim navrátit se k tradiční znalosti pěstování plodin. Vysvětlujeme, že tento systém zemědělství produkuje nezdravé potraviny a navíc ničí životní prostředí a biodiverzitu. Zambijští zemědělci Je velmi nepravděpodobné, že se mladý Zambijec bude chtít stát zemědělcem. I když pochází ze zemědělské rodiny, tak se bude pravděpodobně snažit dostat do města, získat vzdělání a najít si práci. Lidé se stávají farmáři až v důchodu. Je to z toho důvodu, že využívají chemické zemědělství, které nevyžaduje, aby byl farmář na poli každý den. Počítá se totiž s pravidelnou aplikací chemických látek v určitých intervalech. Na druhé straně se ale potýkáme se stresem z vyspělých zemí, kterým nevyhovuje pomalost starých Afričanů, již nejsou schopni vyprodukovat dostatek jídla v krátkém čase. Využití přírodní biodiverzity v Africe Do Afriky se posílá obrovské množství potravinové pomoci, nicméně Afrika má jídla dostatek. Avšak toto jídlo není uznávané zemědělskými a kulturními standardy, které jsme si nastavili. Například v Zambii v období dešťů cca od prosince do března roste v místních lesích obrovské množství hub a produkce dokáže dosáhnout až 40 tisíc tun týdně, což by nakrmilo celou Afriku. Proč se ale zambijské houby nedováží tam, kam je potřeba? Biodiverzita v Africe je nesmírně bohatá, ačkoliv absolutně nevyužitá. Je potřeba si uvědomit, že různé exotické potraviny nebo produkty (ovoce, ořechy, kosmetika, bylinky, přírodní medicína) jsou důležitými přírodní produkty, ke kterým by měli mít lidé přístup. V dnešní době rozvoje dopravy a technologií máme k těmto produktům relativně snadný přístup. Stále máme však rezervy v tom, jak máme nastavený náš kulturně-potravinový systém. Je třeba ho více diverzifikovat a domáhat se lepší dostupnosti toho, co nám příroda nabízí. V neposlední řadě je důležité chránit biodiverzitu a podporovat místní komunity v produkci toho, co jim příroda nabízí.  Vysvětlivky *biodiverzita = biologická rozmanitost, je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí. Každý druh, ať již živočišný či rostlinný, má zde své místo. Dohromady tvoří provázaný celek **organické potraviny = potraviny pochází z kontrolovaných ekologických zemědělství, kde se suroviny nedostanou do styku s toxickými látkami a umělými hnojivy. Hnojí se pouze živinami organického původu a proti škůdcům se bojuje mechanicky. Napsala: Kamila Hejlíková

Himba kmen

Himba – africký kmen s červenou barvou kůže a “kamennými” vlasy

Diskuze / Africká historie,Africké kuriozity / Napsal

Namibie se nachází na západním pobřeží jižní Afriky. Je zajímavá svojí rozsáhlou pouští Namib, krásnými městy, bohatou přírodou a volně žijícími lvy, gepardy, nosorožci nebo žirafami. Populaci tvoří mnoho kmenů, z nichž nejpočetnější je kmen Ovambo. Nás však dnes bude zajímat kmen Himba, který ve svých rituálech a tradicích není oproti početnějším kmenům vůbec pozadu. V čem jsou Himbové fascinující a co ženy tohoto kmene dělají pro svoji krásu? To se dozvíte v následujících řádcích. Kdo to jsou Himbové? Himbové patří mezi etnickou skupinu, která žije v severovýchodní Namibii v regionu Kunene. Himbové byli ze začátku součástí kmene Herero. Ti ovšem toužili po lepších pastvinách pro svůj dobytek, tak začali putovat více na jih. Pastevectví totiž přináší kmenu Herero obživu. Živí se chovem skotu, ovcí, koz a oslů. Nejen, že je to jejich živobytí, ale navíc se podle velikosti stáda určuje jejich společenské postavení. Některým členům kmene se stěhování nezamlouvalo, tak zůstali na místě a položili tak základní kámen nového kmene – Himba. Zajímavosti a rituály kmene Himba Himbové jsou odlišní už na první pohled. Oblékají se do kravské nebo kozí kůže, kterou nosí pouze kolem pasu. Jak muži, tak ženy si nechávají hruď a břicho holé. Himbové chodí většinou naboso, a když už zvolí boty, tak pouze lehké sandály, které jsou vyrobené jak jinak než kůže. Zatímco je jejich oblečení velmi skromné, co se týče šperků a zdobení těla, tak na tom si hlavně Himbky dávají velmi záležet. Stejně jako ženy po celém světě, i ony dbají o svůj vzhled a náležitě se zdobí. Nosí různé ručně vyrobené šperky z kůže, měděného drátu, trávy, úlomků kostí nebo dřevin. Největší vzácností je pro Himbky beze sporu náhrdelník – ohumba, který dostanou po narození prvního dítěte. Jedná se o velkou bílou mušli (symbol plodnosti), kterou žena hrdě nosí na krku. Ruce a nohy mají ozdobené robustními náramky, které mají jak estetickou, tak praktickou funkci. Slouží jako ochrana končetin před útokem zvířat. Vlasy mají Himbky zapletené do copánků a zdobí si je pomocí různých přírodních čelenek. Typy čelenek se v průběhu života mění. Naznačují totiž jejich věk a postavení v kmeni. Zdobení těla směsí jílu a másla I když je pro Himbky typické nepřeberné zdobení šperky, je tu ještě mnohem větší znak, díky kterému 100 % poznáte, s kým máte tu čest. Jedná se o typickou červenou kůži. Neznamená to ovšem, že by byli Himbové spálení od sluníčka, ale jsou natření speciální pastou, které se říká Ojitze. Jedná se o směs červeného jílu a zvířecího, nebo rostlinného tuku . Ptáte se, proč to dělají? Možná, že jste si už zvykli, že Afričané nedělají nic bezdůvodně a stejně je tomu i v tomto případě. Potírání těla má své opodstatnění. Není to pouze tak, že by se jim to líbilo a chtěli se odlišit od ostatních kmenů. Himbky díky jílu chrání svoji pokožku před drsnými pouštními podmínkami a hmyzím bodnutím. Speciální nátěr také zabraňuje růstu chloupků. Ojitze si nedávají pouze na kůži, ale také do svých spletených copů na hlavě. Jíl jim ve vlasech zaschne, a tak se na první pohled zdá, že mají doslova kamenné vlasy. Ojitze má také hygienickou funkci. V poušti není vody na rozdávání, takže tam není prostor na běžnou hygienu. Himbky si s tím ale poradily po svém. Tím, jak se hmota z těla odlupuje, s sebou sundává i nečistoty. Každé ráno začíná pro Himbky stejně. Nejprve podstoupí kouřovou koupel pomocí aromatické pryskyřice a poté si na tělo nanáší směs hlíny a tuku, kterou si samy připravují. Do jílu někdy přidají také aromatickou pryskyřici, aby získaly nádhernou vůni. Pokud v budoucnu zavítáte do Namibie a navštívíte kmen Himba, potkáte převážně jen ženy. Muži totiž tráví většinu dne na pastvě s dobytkem. *** Znali jste kmen Himba už dříve? Dokážete si představit, že byste si také potírali kůži hlínou? Nebo máte nějaký svůj jiný neobvyklý trik na krásu? Jsme zvědaví na vaše komentáře.

ořech mongongo

Řetězec hodnot ořechu mongongo

Diskuze / Africké kuriozity,Kamila v Zambii,Kosmetika / Napsal

O ořechu mongongo jsem poprvé slyšela, když se mi do ruky dostala skvělá vlasová maska ze Zambie. Hlavní složkou byl pro mě do té doby neznámý mongongo ořech a já začala pátrat, o jakou africkou surovinu se jedná. Vidím v něm do velké míry paralelu s ořechem Máslovníku afrického, z jehož ořechů se vyrábí bambucké máslo. Už dlouho jsem chtěla mé poznatky o mongongo ořechu sepsat do nějakého krátkého článku, ale nějak mi chybělo dostatečné množství informací. Až když mi do cesty vešla Kamila Hejlíková, Češka žijící v Zambii, se svým projektem Řetězec hodnot ořechu mongongo (mongongo value chain), tak jsem se k tématice nadšeně vrátila. V tomto článku vám tedy představím jak samotný ořech a jeho benefity, tak celkový projekt, který si zaslouží velkou pozornost. Připraveni? Mongongo strom V místním jazyce (Zambie) je tento strom známý jako Mongongo, v angličtině se nazývá Manketti. Je to velký, poměrně rychle se šířící strom, který dorůstá výšky až 15-20 metrů. Mongongo strom je široce rozšířen v jižní subtropické Africe a vyskytuje se převážně na zalesněných kopcích nebo mezi písečnými dunami. Je také spojen s písčitými půdami pouště Kalahari. Existuje několik odlišných pásů tohoto stromu, z nichž největší zasahuje ze severní Namibie do severní Botswany, jihozápadní Zambie a západní Zimbabwe. Další pás se nachází ve východním Malawi a další ve východním Mozambiku. Mongongo ořech Plody mongongo stromů jsou ořechy, které se objevují na začátku listopadu a dozrávají mezi únorem a dubnem. Sběr ovoce začíná na konci období dešťů (duben – květen) až do konce období sucha. Jeden strom dává ročné až 900 kg plodů. Mongongo ořechy mají vysoký obsah živin. Na 100 gramů vyloupaných ořechů obsahuje tyto živiny:  57g tuku 24g bílkovin 565mg vitamin E 527mg hořčíku 193mg vápníku 4mg zinku 2.8mg mědi Mongongo ořech má dvě skořápky, které jsou velmi tvrdé a špatně se manuálně rozbíjejí. Uvnitř se nachází tuk, který má vysoký obsah živin a významné účinky na pokožku a vlasy. Výhodou těchto ořechů je, že se snadno skladují a doposud není znám žádný hmyz, který by strom nebo plody napadal. Avšak nevýhodou je, že se k ořechovému tuku, kvůli tvrdé skořápce, velice špatně dostává. Sklizeň navíc narušují i sloni, kteří si na ořechu rádi pochutnávají. K tomu se dostanu dále 🙂 Tradiční využití Obyvatelé jižní Afriky se živili mongongo ořechy po více než 7000 let. Když se první průzkumníci zajímali, proč místní lidé nepraktikují zemědělství, jejich odpovědí bylo, že se živí výživnými mongongo ořechy, ze kterých připravují tradiční kaše. Mongongo ořechy se dají konzumovat syrové, dušené nebo pražené. Lze je také nasekat jako přísadu do jiných receptů. Kromě potravinářského využití, se ořech zpracovává pro kosmetické účely. V tomto případě se z mongongo ořechu extrahuje olej, který má pozitivní účinky na pleť a vlasy. Používá se jako ochrana před drsným klimatem typickým pro pouštní oblasti. Mongongo ořechy tradičně získávají ženy složitým postupem, který zahrnuje prvotní zakopání mongongo plodů do půdy, aby odpadl plod. Poté se musí skořápka ořechu rozlousknout, aby se získal ořech. Skořápka se tradičně rozlouskává za pomocí dvou kamenů a silou. Ve větším kameni je vyhloubena díra, kam se ořech umístí a menším kamenem se tluče do skořápky. Překážkou tohoto tradičního postupu je jak fyzická náročnost, tak fakt, že je ořech ve většině případů rozdrcen, čímž ztrácí na své hodnotě. Jedná se tedy o velice neefektivní postup. Projekt se snaží najít efektivní metody získávání ořechu mongongo, které by byly v souladu s místními kulturními a sociálními zvyky. Složité zpracování mongongo ořechu Jak jsem výše vysvětlila, mongongo ořech je složitý na zpracování, kvůli jeho tuhé skořápce. Mongongo plod má navíc jednoho predátora – slona afrického. Ten si na mongongo plodech rád pochutnává. Slon mongongo plody zakopané v zemi vykope, sní a produkce je tak zničena. Místní farmáři tudíž musí hledat způsoby, jak svoji produkci před slony uchránit. Jelikož je tradiční způsob získávání ořechů fyzicky náročný a převážně se využívá pro domácí spotřebu, mongongo ořechy aktuálně nepřinášejí pro místní komunity žádný ekonomický zisk ani příjem. Získané ořechy se sice dají prodat výkupčím, kteří ořechy zpracovávají na olej, ale příjem pro komunitu nebo ženy je příliš nízký. Pokud by se ženy intenzivně věnovali získávání mongongo ořechů, jejich příjem by činil pouhých 1680 kwacha mesičně (v přepočtu to vychází na cca 2200 Kč měsíčně). V současné době tedy místní lidé a komunity nevidí žádnou přidanou hodnotu v mongongo stromech a jeho plodech a dochází tak k jejich intenzivnímu kácení. Slon jako predátor pro sklizeň Tradičně se mongongo ořechy zakopávají do země, aby se odstranila první vrstva skořápky a ženy se tak lépe dostaly k tuku. Jak jsem již nastínila, tak i tento způsob zpracování ořechu má svoji nevýhodu. Tou je hlavní predátor ořechů, slon. Ten kopíruje pásmo mongongo stromů a je schopen cítit ořech zakopaný v zemi na velkou vzdálenost. Když si slon přijde pochutnat na tomto ořechu, ve většině případů zničí i pole a domácí zahrady. Lidé poté stromy kácí, aby předešli zkáze, kterou sloni páchají. Kamila zmiňuje, že je efektivnější ořechy nezakopávat, ale dávat je k jídlu prasatům. Ořech rychle projde jejich trávicím traktem a první vrstva skořápky se stráví. Ořechy se poté sesbírají a skladují. Řetězec hodnot mongongo ořechu Kamila Hejlíková vypracovala projekt, který vytváří hodnotový řetězec s cílem ochránit přírodní zdroje. Záměrem je u místních lidí vzbudit zájem mongongo stromy chránit, jelikož v nich uvidí hodnotu, která jim přinese příjem a ekonomickou stabilitu.  Projekt společně s komunitou žen plánuje zpracovat mongongo ořechy do organických krémů pro pleť a pokožku. Součástí krémů je i včelí vosk, protože oblasti, kde kde se vyskytují mongongo stromy jsou vhodné k zavedení včelařství. Včely navíc pomáhají chránit proti slonům, kteří mají z včel přirozený strach. Jedná se o logické vyústění problematického zpracování mongongo ořechu. Posledním krokem řetězce hodnot mongongo ořechu je prodej krémů a balzámů v České Republice, jejichž distribuci bude mít na starosti projekt Máma z Afriky. Těšíte se, až si budete moc krémy vyzkoušet?

vykuřování Máma z Afriky

Vykuřování aneb zpět k tradičnímu africkému léčitelství

Diskuze / Africká historie,Africké kuriozity / Napsal

Africká tradiční medicína (TAM – traditional african medicine) se vyznačuje vírou v nadpřirozeno, které považuje za příčinu nemoci, věštěním jako diagnostickým nástrojem a ritualizovaným používáním široké škály rostlinných a živočišných látek při léčbě. Od bylinných čajů, přes různé přírodní tinktury, až po speciální rituály. A právě mezi ty typické africké rituály patří například vykuřování. Jedná se o metodu, která je známá více než 5000 let. Při vykuřování vzniká dým, který má doslova blahodárné účinky. Čistí totiž prostory a předměty od špatné energie. Vykuřování prováděli šamani a léčitelé za nejrůznějšími účely. Samotný proces vykuřování probíhá tak, že se nejprve zapálí uhlík. Až se celý rozžhaví, položí se na písek, který je v nádobě (kadidelnici) a nanáší se na něj vykuřovadlo (kadidlo, nebo bylinky, které jsou určené k tomuto rituálu). Uhlík vydrží žhavý přibližně 20 – 30 minut. Vykuřování má pozitivní vliv na mysl a tělo, dezinfekční, antibakteriální a hojivé účinky. Afričtí šamani využívají tento rituál k navázání kontaktu s bohy, démony a svými předky. Vykuřování slouží k ochraně před zlými duchy, podpoře meditace nebo k dosažení medicínských či terapeutických účinků. Slouží ale také k očistě chrámů, kostelů a obydlí. Vykuřování se neoddávali lidé pouze v Africe. Jeho příznivého působení si byli a jsou vědomi lidé po celém světě. V Africe má však tento rituál silnou tradici a hojně se praktikuje dodnes. Při vykuřování používají Afričané speciální bylinky (většinou šalvěj), které se pálí na dřevěném uhlí. Staří Římané využívali rozmarýn nebo skořici. Američané pelyněk a šalvěj a australští domorodci dávali přednost listům eukalyptu. Jak spolu souvisí kadidlo a vykuřování? Kadidlo a vykuřovadlo jsou spolu úzce spojené. Kadidlo je v podstatě vonná pryskyřice, která se při tomto rituálu vykuřování používá nejčastější. Získává se z keře kadidlovníku, který roste na severu Afriky, Madagaskaru nebo Malajsii. Má prospěšné účinky na zdraví, dezinfikuje vzduch, čistí mysl a zpříjemňuje relaxaci. Při zapálení uvolňuje typickou vůni. Nejen vůně, ale i kouř, který se postupně line, je klíčový pro vykuřování. Mezi typická vykuřovadla patří kromě kadidla také dračí krev, myrha, jalovec, bazalka, kopál, cedr, tymián nebo šalvěj bílá. Vykuřování má svou oblibu i v dnešní době. Pokud si chcete vyčistit domov, udělat něco pro své zdraví, nebo si jen tak zpříjemnit relaxaci, není nic snazšího, než si zapálit kadidlo a vychutnávat si jedinečný okamžik.  Pokud nemáte kadidlo, postačí vám bylinky, nebo třeba i vonné tyčinky, které příjemně voní a navozují pocit klidu. Vyzkoušejte vykuřování a dodejte nejen sobě, ale i vašemu domovu novou energii.