Africká historie,  Životní příběh

Pohádkové pláže, úžasné koření a trocha (trpké) historie

Před tím, než budu pokračovat v mém životním příběhu, tak vám chci představit část životního příběhu Zuzany Filipové, zakladatelky blogu Your african hapiness (Tvá radost z Afriky). Zuzana nás ve svém článku Pohádkové pláže, úžasné koření a trocha (trpké) historie, provede napříč Tanzanií, poví nám něco o historii koření a architektury a v neposlední řadě nám představí Tanzánii, takovou, jaká je.

Něco málo o Zuzaně

Tanzánie však není jedinou zemí, kterou Zuzana v Africe navštívila. Zuzana se do Afriky dostala poprvé před deseti lety. Žila a pracovala v Ugandě, Tanzánii a nyní už žije šestým rokem v Zambii, se svým mužem a synem. Při mateřské dovolené se rozhodla splnit svůj sen začít psát na svém blogu, Your African Happiness (Tvá radost z Afriky), o dnešní Africe, hledání štěstí a mateřství. Zuzku můžete sledovat na Facebooku ZDE či na Linkedin.

Teď už ale pojďme přejít k jejímu příbehu.

Afrika pro začátečníky

Tanzanie. Pohodová země ve východní Africe, často považovaná za „Afriku pro začátečníky“. Tanzanie je opravdu ideál, najdete tu nádherné národní parky se zvířaty, Kilimandžáro i překrásné sněhobílé pláže na pobřeží Indického oceánu, které jsou ideálním zakončením dovolené. A samozřejmě
Zanzibar. K tomu je navíc Tanzanie bezpečná a lidé jsou opravdu přátelští.
Já měla to štěstí, že jsem Tanzanii navštívila dvakrát, a potřetí jsem se tam rovnou přestěhovala.

Pohádkové pláže Tanzánie

Můj první výlet do Tanzanie byl z Ugandy, kde jsem žila a pracovala s mým tehdejším italským přítelem před neuvěřitelnými devíti lety. Rozdíl mezi Ugandou a Tanzanií byl cítit okamžitě po překročení hranic. Policisté neměli automatické pušky AK47 jako v Ugandě, byli milí a nemusela jsem se pokaždé obávat, že mě za něco nesmyslného zatknou s cílem ze mě dostat úplatek. Tehdy jsme během tří týdnů přejeli celou Tanzanii po zemi až do Dar es Salaamu na pobřeží a na Zanzibar. Doteď si pamatuju, že jsem nemohla uvěřit svým očím, když jsem poprvé stála na sněhobílé pláži na východě Zanzibaru. Úplný sen!

Pláže v Tanzanii jsou opravdu pohádkové

Městečko Kilwa Masoko

Podruhé jsem do Tanzanie přiletěla ze Zambie s cílem odpočinout si u oceánu a navštívit záliv u městečka Kilwa Masoko, asi pět nebo šest hodin cesty na jih od Dar es Salaamu. Tři dny relaxace a trocha historie v ruinách Kilwa Kisiwani, krátkou cestou lodí od našeho hotelu.

Ruiny v Kilwa Kisiwani, pozůstatek starého arabského paláce

Stěhování do Tanzanie

Tanzanie pro nás byla snem. Dar es Salaam je úžasné město, kde spolu žijí křesťané, muslimové, hinduisti, děti hrají fotbal na ulicích, obchodníci prodávají čerstvé kokosy, výbornou kávu, čerstvý džus z cukrové třtiny nebo kousky chobotnice. A to vše se prolíná s moderními mrakodrapy,
kavárnami nebo restauracemi. Po roce a půl jsem se tedy rozhodla, že se za mým přítelem do Tanzanie odstěhuju. Sen „Tanzanie“ nešel sice úplně podle představ, ale i tak jsem tam strávila devět měsíců, během kterých jsem se naučila svahilštinu, nádherný oficiální jazyk Tanzanie, navštívila
několikrát Zanzibar a užila si Dar es Salaamu a jeho přilehlých pláží, včetně městečka Bagamoyo .

Kavárna na střeše jednoho z mrakodrapů u přístavu v Dar es Salaamu

Arabský obchod s otroky

Zanzibar. Kilwa Kisiwani. Bagamoyo. Co spojuje tato tři místa, kde jsem se ocitla v rozmezí pěti let? Kromě toho, že jsem je poctila svou nedůležitou maličkostí? Tři věci. Úžasné pláže, historie obchodu s otroky a arabské nadvlády a jejich členství v seznamu světového dědictví UNESCO. Máma z Afriky v srpnu ve svém podcastu mluvila o otroctví a atlantickém trojúhelníku, kdy Evropané obchodovali s otroky ze západního pobřeží Afriky a Amerikou. Otroctví se ovšem bohužel neomezilo jen na tuto
část Afriky. Možná jste někdy slyšeli o arabském obchodu s otroky? Jednalo se o arabské otrokáře, kteří obchodovali se svahilskými obchodníky a kupovali otroky z vnitrozemí Tanzanie, Keni, ale i ze Súdánu a dalších území dosazujících až k západnímu pobřeží. A to od středověku až do začátku 20. století, dá se tedy říci, že arabský obchod s otroky byl rozsáhlejší, starší a komplikovanější než obchod transatlantický, i přesto, že se o něm mluví o poznání méně.

Arabská stopa v Tanzánii

Nebudu vás nudit rozsáhlou historií arabského obchodu s otroky. Naopak chci sdílet svou zkušenost s těmito místy, které jsou opravdu jak z pohádky. Tak jsem tato místa vnímala, když jsem je několikrát navštívila. Ano, o otroctví a arabské nadvládě jsem slyšela, ale moc jsem o tom nevěděla (asi i kvůli tomu, že muzea nejsou mojí oblíbenou destinací). Ovšem několik let poté, kdy již v Tanzanii nežiji, jsem si začala uvědomovat trpkou příchuť výborného kořeněného jídla na pobřeží, portugalských či arabských architektur, které se tak nádherně vyjímají na fotkách se západem slunci nebo mou nezapomenutelnou návštěvu farmy na koření na Zanzibaru. A díky tomuto článku mi na mém seznamu knížek k přečtení přistálo pár knih o otroctví ve východní Africe. Trochu se stydím, že je to až nyní.

Zuzana s průvodkyní na další z historických památek u městečka Bagamoyo

Vždycky jsem se pozastavovala nad tím, jak je možné, že vnitrozemí Tanzanie je tak odlišné od pobřeží. Na pobřeží bylo vždycky jiné (a lepší) jídlo. Na rozdíl od vnitrozemí, kde se jí typická ugali (něco jako kukuřičná polenta, která se jí rukama) s fazolemi, masem nebo zeleninou, na pobřeží i na Zanzibaru najdete častěji kořeněná jídla, výbornou rýži vařenou v čerstvém kokosovém mléce nebo sladké rýžové palačinky s kořením. Používá se tu čili, kardamom, skořice nebo hřebíček. Zanzibaru se často říká ostrov koření, které je v současnosti jedním z jeho nejdůležitějších ekonomických příjmů.

Tradiční plachetnice Dhow při západu slunce na Zanzibaru

Historie koření a architektura na Zanzibaru

Jaká je ale jeho historie? Koření se na Zanzibar dostalo z Indie či jižní Ameriky díky portugalským obchodníkům, kteří Zanzibar chtěli ovládnout v rámci svých koloniálních ambicí. Ovšem obchod s kořením pak dosáhl své slávy díky nadvládě arabských sultánů, kteří vládli na Zanzibaru od 18.
století.

První sultán prý dokonce nařídil, že každý farmář musí nasadit dva keře hřebíčku na každou kokosovou palmu, která je na jeho pozemku. Když jsem byla na Zanzibaru poprvé před devíti lety, tak jsme se na jednu farmu s kořením podívali, pro mě, jako milovnici květin a stromů, to byl úžasný
zážitek, protože jsem poprvé viděla, jak vypadá hřebíček, muškátový oříšek, pepř, vanilka, kardamom nebo skořicovník. Bohužel o ne tak úžasné historii se na návštěvě farmy nemluvilo a o implikacích vhodného podnebí pro pěstování koření na Zanzibaru pro jeho suverenitu jsem se dozvěděla až později.

Nezralý hřebíček

Podobně tomu bylo i s historickými budovami. Vnitrozemská Afrika, se kterou mám já zkušenost, je typická tím, že tu nejsou téměř žádné historické budovy, jak je běžné u nás v Česku. Každé malé městečko u nás má historický kostel, náměstí nebo kapličku. V Ugandě, Tanzanii nebo Zambii uvidíte maximálně pár domků z koloniálního období, rozhodně nic tak skvělého, že byste se šli projít po městě s cílem se pokochat. Pobřeží Tanzanie je ale úplně něco jiného, nejvíce jsem si to uvědomila v městečku Bagamoyo nebo Kamenném městě (Stone Town) na Zanzibaru. Typické portugalsko-arabské sluncem vybílené budovy postavené z kamene, tak významné, že jsou chráněny UNESCEM. A samozřejmě unikátní a nádherné dveře, zdobené vyřezávanými dřevenými či měděnými ostny a ornamenty.

Tradiční svahilské dveře, najdete je na Zanzibaru i na pobřeží
Stone Town je hlavním městem Zanzibaru, který jsem vždycky milovala

Městečko Bagamoyo

Teď, když píšu tento článek, tak jsem si uvědomila, jak moc mi Tanzanie chybí a skoro cítím tu těžko popsatelnou vůni a atmosféru pobřeží. Můžete se toulat úzkými křivolakými uličkami (doporučuji vydat se mimo pár hlavních ulic se suvenýry pro turisty), dát si obyčejné, výborné a levné jídlo, kávu nebo džus od žen, které je prodávají přímo na ulici (za deset let v Africe, nespočetného jídla a pití z ulice můžu střevní potíže napočítat na
prstech jedné ruky) a jen tak se toulat a povídat si s lidmi.

Typická ulička ve Stone Townu na Zanzibaru

Bagamoyo bylo naší víkendovou destinací. V hlavě mi utkvěla návštěva „muzea“, bývalé portugalské a arabské pevnosti. Proč ty uvozovky? Nepředstavujte si muzeum jako u nás, tohle byla prostá historická budova, prázdná, kterou jsme si prošli s průvodcem, který nám řekl pár věcí. Druhou věcí byla pláž, která byla plná lidí (Tanzanijců, ne turistů), kde jsme se stali na chvíli součástí normálního sobotního odpoledne, kde se lidé baví, koupou nebo skáčou salta do vody. K nezaplacení a rozhodně zajímavější než nudné pláže u hotelů pro turisty.

Při prohlídce staré pevnosti v Bagamoyu

Kilwa Kisiwani

A nakonec Kilwa Kisiwani na malém ostrůvku. Na rozdíl od Stone Townu nebo Bagamoya je Kilwa Kisiwani takovým skanzenem, kde žije jen pár rodin, které se o místo starají. Není to tedy dynamické místo plné života, kde se kloubí každodennost a historie. Dostanete malou mapku a průvodkyni a můžete se toulat. Bonusem je i plavba na tradiční Dhow (tradiční původně arabská plachetnice), kterou plujete na ostrov s těmito ruinami. Dokonce je tu i druhý bonus, a to nádherné vzrostlé baobaby.

Na závěr přemýšlím, co vám doporučit, pokud se do Tanzanie někdy vypravíte nebo vás toto téma nadchlo. Obávám se, že se osvícené doporučení nakonec nekoná. Ano, jsou to nádherná místa, i když části jejich historie jsou poněkud méně pohádkové než ty pláže. Pokud vás baví historie, určitě se vám budou líbit muzea a poučné cedulky s kousky historie. Samozřejmě pár dní na pláži. Pro mě je vždycky nejcennější potkat normální lidi, mluvit s nimi a zažít normální každodenní život na ostrově,
ve vesnici nebo ve městě. Prostě si sednout na patník pod strom a sledovat, co se kolem mě děje.

Ach, teďka mi ta pobřežní Tanzanie tak chybí!

Ženy na pláži, Zanzibar

Líbil se vám článek od Zuzany Filipové? Nadchla vás Tanzanie a její božské pláže? Máte nějaké další otázky ohledně východní Afriky, na které hledáte odpovědi? Určitě sledujte Facebook Tvá radost z Afriky a mrkněte na Zuzanin web, kde se dozvíte mnoho dalších zajímavostí. Budu ráda za sdílení článku či za zanechání komentáře níže na stránce.

Autorské právo na veškeré fotografie ve článku náleží autorce článku, Zuzaně Filipové.



Please follow and like us:

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *