Love story z Toga

Tento článek je pokračováním článku Jak jsem se seznámila s partnerem. V něm jste se dozvěděli, že jsem díky nadměrnému volnu hledala “cosi”, co v Lomé vyplní mé volné chvíle a začala jsem předcvičovat zumbu v jednom fitness centru v Lomé. Právě tam jsem narazila na, dle mého, velmi atraktivního trenéra, který ovšem o mě nejevil výraznější zájem. Jak tedy moje love story z Toga pokračovala? 🙂

Pomalé začátky

Do fitness centra jsem docházela dvakrát či třikrát týdně, dle domluvy, a moc mě to bavilo! Klientela sice nebyla nijak obrovská, vzhledem k cenám fitka, ale i tak jsem zažila spoustu zábavy a našla další zajímavé lidi. Nejvíc jsem se však do fitka těšila kvůli Landrymu.

Musím říct, že ze začátku jsme se s Landrym spíše jen tak oťukávali. Úplně živě si pamatuji na moment, kdy se mi představil a podal mi ruku. V tu chvíli mnou projel jakýsi slastný pocit. Pocit, že toho člověka, do života potřebuji. Ostatním zaměstnancům muselo být dávno jisté, že se mi Landry líbí, protože jsem se na něj hodně vyptávala a trávila čas v jeho společnosti. Jen jemu to nějak nedocházelo. Časem mi to i potvrdil, že vůbec nevěděl, že by se mi mohl líbit. Chlap no, co jsem mohla čekat 🙂 Pak mi ale jednou večer od něj přišla smska. Ptal se mě, jestli mám už nějaký plán na sobotu. Prý je na pláži v Lomé jedna prázdninová akce a že tam bude, jestli nechci přijít? Srdce se mi rozbušilo! No samozřejmě, že chci! Kladně jsem na zprávu odpověděla a už jsem se těšila, jak se v sobotu uvidíme.

První rande na pláži

Když jsem byla na cestě na pláž, tak jsem Landrymu volala, ať na mě někde počká. Přeci jenom ta pláž je opravdu velká a nerada bych se někde ztratila. Nato mi jen oznámil, že mám přijít hlavním vchodem a že si mě pak najde. Fajn.

Prošla jsem tedy hlavním vchodem a nechala se kamsi unášet davem. Těch lidí bylo šíleně moc! Snažila jsem se tedy rozpoznat, kde by tak Landry mohl být. To bylo ale jak hledat jehlu v kupce sena. Vtom mě někdo chytil za ruku. Prudce jsem se otočila a s úlevou zjistila, že to byl Landry. Zajímalo mě, jak mě tak rychle v tom davu našel? Odpovědí mě bylo, že svítím prý na kilometry :-D. No jo, blonďatá běloška v Togu.

Celý večer byl moc pěkný. Landry mě nepustil z oka, stále s mě hlídal a já si připadala jak princezna. Stále odněkud nosil lahváče piva, špízy, smažené sladké brambory a další dobroty a já zažívala velice krásné období. Navíc jsme byli na pláži. Kolem hrála pohodová africká hudba a mě nic nechybělo. Nám nic nechybělo. Tancovali jsme a byli jsme rádi, že jsme spolu. Právě od tohoto dne nám oběma bylo jasné, že hledáme oba dva něco více, než jen kamarádský vztah.

Randění za tropické africké noci

Od toho prvního rande na pláži se náš vztah vyvíjel relativně rychle. Což bylo pro mě něco docela nového. Do té doby jsem se totiž s mými minulými objevy vídala max dvakrát týdně a to většinou ve večerních hodinách. Najednou tu byl někdo, kdo mě chtěl vidět každý den, v jakoukoliv hodinu. A co víc, já to cítila úplně stejně :-). Landry na mě čekal před domem Maman, aby mě doprovodil do fitka a pak mě doprovázel zpět. Pamatuji si na ty krásné večery plné povídání a i úplně obyčejného bytí za tiché africké noci. Mělo to svou romantickou atmosféru. Tím, že Lomé není v noci moc osvětlené, tak jsme si vychutnávali jen vzájemného objetí. Nepotřebovali jsme k tomu kino, televizi či jiné vymoženosti. Často jsme seděli na položených kládách poblíž domu Maman (ta mě totiž neustále kontrolovala) a jen byli spolu. Každý den jsem musela být do 22 h doma a musela jsem ukázat, s kým trávím čas. Jelikož si však Landry ihned získal sympatie mé domácí, tak nebyl problém, abych večery trávila s ním.

Tour de bar

Po čase Landry naplánoval další sobotní akci. Tentokrát mě zval do baru. Že si půjdeme zatančit, když už jsem ta trenérka zumby. Juchůůůů! Moc jsem se těšila. Dostal dokonce i povolení od Maman, že mě přivede až následující den, jelikož po půlnoci není úplně bezpečné cestovat s běloškou po Lomé. Navíc Maman po 22 hodině zamykala hlavní bránu a domů bych se prostě nedostala. V hlavě se mi začaly tvořit představy o krásném hotelu, kde přespíme a byla jsem jak malé dítě, co se těší na Ježíška. Mno, teď se těm představám jen směji :-).

Bar byl skvělý! A nebyl jen jeden. Objeli jsme jich za ten večer více, takže jsem měla pěkně protancované střevíce. Do toho jsem přiměřeně pila a jedla, takže o mě bylo postaráno v královském stylu. Landry byl jako obvykle zábavný a velmi příjemně se mi s ním trávil čas. Prostě idylka, dalo by se říct. Kolem 2 hodiny ranní jsem už byla ale docela unavená a nenápadně jsem dávala Landrymu najevo, že bych šla domů. Nebo prostě někam, kde se budu moct vyspat.

Nekonečná cesta

Landry mě tedy chytil za ruku a oznámil mi, že tedy půjdeme k němu domů. Že je to kousek. Šli jsme a šli a mě připadalo, že domů nikdy nedojdeme. Měla jsem na sobě vysoké podpatky a už mě v nich docela dost bolely nohy. Moje nálada se začínala rapidně zhoršovat. Landry mi však stále opakoval, že jsme už blízko. Ještě přejdeme to, pak ono, pak zahneme támhle, atd., atd. Nekonečné to bylo. Nakonec jsme však dorazili. Žádný hotel si však drazí čtenáři nepředstavujte. Stáli jsme uprostřed ničeho, před nějakým komplexem baráčků, velmi slabě osvětleným a Landry se do něj právě vydal. What?? Kde to sakra jsme? Kam jsem se to dostala? Hrozně moc jsem se chtěla vrátit k Maman domů, ale nebylo kroku zpět. Teď jsem tu byla s mojí osudovou láskou a nemohla jsem nic jiného, než ho následovat.

Barabizna místo hotelu

Prošli jsme nádvořím, kde u různých chatiček seděli lidé, a zamířili si to do jedné z nich. K mému dalšímu překvapení, nebyla chatička prázdná. Byli tam další dva kluci, které jsem již od Landryho znala. Všichni prý spolu bydlí. Super. Hned se mi začali všichni věnovat. Na to, že byly skoro 3 hodiny ráno, tak byli relativně komunikativní. Začali mi ukazovat fotky, pustili telku a hráli mi hudbu. Landry mezitím někam zmizel. Paráda! Takhle jsem si opravdu nepředstavovala zakončení doposud skvělého večera.

První zkouška našeho love story

Když se Landry zase objevil, tak jsem mu dala najevo, že jsem opravdu dost unavená a že bych se ráda vyspala. Všichni pochopili. Vypnula se telka a hudba, Landry si se mnou lehl do postele a pod nás se natáhli na takové africké koberce jeho kamarádi. Možná si teď říkáte, kde se stala chyba? Taky jsem si to říkala :-D. Ale byla jsem tak vyřízená, že mi už vše bylo jedno. Tedy do té doby, než všichni začali chrápat. V mini místnosti, bylo příšerné teplo a dusno, jelikož jeden ventilátor svoji práci nestíhal a já nemohla vůbec spát. Vyšla jsem tedy ven před chatku a sedla si na dřevnou lavici.

Bylo mi strašně do breku a měla jsem šílený vztek. Jak tak krásný večer mohl dopadnout takto? Navíc mě všude začali hryzat komáři a já chtěla hrozně moc pryč. Dokonce jsem zvažovala, že zavolám někomu od nás z práce, ať si pro mě přijedou. Jenže já ani nevěděla, kde jsem. To byla prostě katastrofa. Beznaděj. A to nejlepší mělo ještě přijít.

Tajemná postava

Jak jsem si tam tak seděla, na dřevěné lavici, poštípaná od komárů, tak se přede mnou zjevila osoba. Shrbená. Něco si mumlala. Úplně mi bylo jasné, že asi nezvládnu předstírat, že tam nejsem. Přeci jenom jsem i v té tmě byla hodně vidět. Najednou se ta osoba vydala ke mně. Byla to starší paní. Zahalená jen od pasu dolů, prsa i na tu tmu měla dosti výrazná a v puse žmoulala nějaký klacíček. Později jsem se dozvěděla, že to staří lidé tradičně používají k čištění zubů. Když byla hodně blízko, tak se mě na něco v jejím rodném jazyce začala ptát. Byla ze mě dost překvapená. Já z ní také. Nejdřív jsem měla strach, ale pak jsem se uklidnila, že je to jen stará paní. Stejně ale v té tmě vypadala dost děsivě. Vysvětlovala jsem, že jsem tu s Landrym, který spí uvnitř, ale paní mně nerozuměla. Po chvíli naši komunikaci vzdala, odešla na toaletu a vrátila se zpět k sobě do chatky. Ježiši! Modlila jsem se, aby už bylo ráno a já mohla jet k Maman domů.

Úprk domů

Myslím, že jsem vůbec nespala. Nebo jestli jo, tak opravdu velice krátce. Bylo něco málo po 6 hodině ranní, když se Landry vzbudil a všiml si, že vedle něho nejsem. Jak mě spatřil na lavici před chatkou, tak se divil, proč jsem již venku? Unaveně jsem mu řekla, že jsem se opravdu necítila v místnosti dobře a že jsem šla tedy radši ven. Nato jsem ho požádala, ať mi zavolá mototaxi, protože jsem chtěla jet domů. Nechtěl, prý, že mě odveze sám. To jsem zase nechtěla já. Razantně jsem mu dala najevo, že ať chce nebo ne, jedu domů, i kdybych si toho taxíka měla zavolat sama. Pochopil, že je něco špatně. Nechápal, ale co. Pusu jsem od něho na rozloučenou nechtěla. Nasedla jsem na motorku taxikáře a vyjela směr domov. Rozhodnutá, že ho už nechci vidět.

…

Jak se moje love story vyvíjelo dál? Udělala jsem za románkem tlustou čáru? Bude vůbec nějaké další pokračování? To se již brzy dozvíte v dalším pokračování mého Životního příběhu :-). A jak byste se zachovali vy? Měli byste stejné pocity jako já? Nebo by vám takové vyvrcholení večera nevadilo? Pište dolů do komentáře, jsem zvědavá 🙂

Nezapomeňte se také přihlásit pravidelnému odběru příspěvků. Můžete mě navíc poslouchat na podcastech Máma z Afriky v aplikacích Podbean, Spotify, iTunes, České podcasty či Google podcasty.