Nela v Zambii: “Studium v Zambii vychází poměrně draho”
Už jako malá jsem milovala cestování a měla velké sny. Snům jsem šla vždy naproti a právě proto jsem si vybrala školu se zaměřením na cestovní ruch. Potenciál školy jsem využila na maximum a pár dní po mých osmnáctých narozeninách jsem odjela na řecký ostrov Samos, jako dětská animátorka. Od té doby jsem touto formou cestovala každé léto, ale nikdy se mi nepoštěstilo vyrazit do mé vysněné Afriky. I proto byl mojí další volbou obor Politologie-africká studia, který momentálně studuji již druhým rokem a nyní se díky tomuto studiu nacházím na výměnném pobytu v Zambii. Během podávání přihlášky na výjezd do nějaké z afrických zemí, jsem si mohla vybrat z několika zemí a univerzit. Pro mě byl rozhodující region jižní nebo východní Afriky a také, jestli tam žijí žirafy (ujetý? Možná trochu 😊). Po zjištění, že hned pár kilometrů od University of Zambia (dále UNZA) je menší národní park a spoustu dalších přírodních rezervací, byla volba mé přihlášky jasná. Vyplnila jsem pár dokumentů, napsala motivační dopis v angličtině, proběhl online pohovor a já se mohla začít necelý rok těšit na moje africké dobrodružství. Okolí zambijské univerzity Studium na UNZA je celkově zajímavé. Zejména pro mě, jakožto cizinku. Jedná se o největší a nejstarší univerzitu v Zambii, postavenou v roce 1965. A od té doby se tu zastavil čas. Budovy postrádají základní prvky, jako například skleněné tabulky v oknech, dveře na toaletách nebo zázemí pro studenty. Na celkový počet studentů je tu ubytovací kapacita v místních hostelech jen pro 1/3 z nich. V malých pokojích 3×2 metry tak někdy žijí i 4 studenti. Vybavení hostelů připomíná spíše věznici, ale studenti, kteří mají to štěstí tu bydlet, jsou šťastní. Ostatní, kteří takové štěstí nemají, musí hledat pronájmy po okolí. Nejčastěji se tak jejich útočištěm stává sousední čtvrť Kalingalinga, kterou i místní přezdívají „ghetto“. Dovedete si tedy představit v jakých bezpečnostních podmínkách tam studenti žijí. Nicméně univerzita se za pomoci čínských investic postupně modernizuje a staví se další bloky hostelů pro studenty. Zahájení semestru Po našem příjezdu nám bylo sděleno, že semestr již začal a že to vše začne být „busy“. Realita byla taková, že zaneprázdněni byli všichni kromě nás. Jen pouhé zařizování studijních víz, registrace do univerzitního systému a zápis předmětů trvalo celých 5 týdnů. To, co je u nás vyřešeno většinou online formou za pár minut, zde trvalo takto dlouho. Prakticky jsme tyto týdny strávili čekáním ve frontě na nějaký dokument nebo lékařskou prohlídku. No a když se vše nakonec zvládlo vyřídit a my očekávali zahájení semestru, tak většina výuky stejně neproběhla, jelikož jsme během března měli hned několik státních svátků. Konkrétně se držel státní smutek po úmrtí bývalého prezidenta nebo došlo k uvolnění všech studentů z výuky kvůli univerzitnímu fotbalovému utkání. Náklady studenta turisty v Zambii Když vezmu v potaz všechny náklady, které se s mým pobytem v Zambii pojí, tak jsou poněkud vysoké. Nejdražší položkou pro mě byly letenky, víza a pojištění. Škola a program Erasmus+ poskytuje studentům celkem vysoká stipendia, ale pokud chce člověk poznat krajinu i mimo zdi kampusu, doporučuji si na to ještě pár tisícovek našetřit. Samotné náklady na život v Lusace zas tak vysoké nejsou. Ubytování poskytované místní univerzitou stojí zhruba 100$ za měsíc a co se stravy týče, tak v místní restauraci stojí porce kuřete s rýží 1$. Co je však velmi drahé a s čím jsem příliš nepočítala, jsou náklady na cestování. Safari balíčky na 3 dny se pohybují okolo 1 000$. Naštěstí je v okolí Lusaky spoustu rezervací, kde lze zvířata pozorovat a dostat se k nim i na malou vzdálenost. Dva studenti na obor Political science Celkové náklady na studium pro místní studenty jsou také poměrně vysoké. Možná právě proto zde upadá spousta oborů, zejména těch humanitní. Konkrétně na mém magisterském programu „Political science“ jsme pouze dva studenti a oba dva jsme ze zahraničí. Žádný místní student s námi lekce nenavštěvuje. Přednášky máme proto s profesory v jejich kancelářích, což má samozřejmě své plusy i mínusy. Nemáme možnost přímé interakce s místními studenty, ale zase je vyučovaná látka přizpůsobena naším znalostem a naší úrovni angličtiny. Máme také to štěstí, že nás na většinu předmětů vyučuje jedna z největších politologických kapacit v Zambii, Alex Mwamba Ngoma, čímž se nám dostávají zajímavé informace z těch nejlepších rukou. I přes velmi nízký počet studentů, jsou požadavky na nás podobné těm na UHK. Žádné úlevy nás jako mezinárodní studenty nečekají, ale jelikož ve škole trávíme pouze 5 hodiny týdně, máme na vše spoustu času. *** Pokud tento článek čte někdo s podobnými sny, rozhodně doporučuji se podobnou cestou vydat. Jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčná. Myslím, že nahlédnutí pod pokličku místnímu školskému systému i státní byrokracii mi dá do mé kariérní budoucnosti spoustu užitečných zkušeností. Stejně jako život mezi místními, díky čemuž poznávám nejen jinou kulturu, ale i sama sebe. Ale o tom zase někdy příště. Zatím mě můžete sledovat na Instagramu, kde pravidelně sdílím střípky z každodenního života v Africe.