V dnešním díle vám povyprávím o mém zasnoubení a svatbě, která proběhla v Togu.Jaké jsou tradice ohledně svatby v Togu? Dávají se stále krávy a jiný dobytek jako věno?Jakou roli hrale věno v manželském svazku?Zajímá vás jak je to s polygamií v Togu?…
Tento článek je pokračováním článku Jak jsem se seznámila s partnerem. V něm jste se dozvěděli, že jsem díky nadměrnému volnu hledala “cosi”, co v Lomé vyplní mé volné chvíle a začala jsem předcvičovat zumbu v jednom fitness centru v Lomé. Právě tam jsem narazila na, dle mého, velmi atraktivního trenéra, který ovšem o mě nejevil výraznější zájem. Jak tedy moje love story z Toga pokračovala? 🙂 Pomalé začátky Do fitness centra jsem docházela dvakrát či třikrát týdně, dle domluvy, a moc mě to bavilo! Klientela sice nebyla nijak obrovská, vzhledem k cenám fitka, ale i tak jsem zažila spoustu zábavy a našla další zajímavé lidi. Nejvíc jsem se však do fitka těšila kvůli Landrymu. Musím říct, že ze začátku jsme se s Landrym spíše jen tak oťukávali. Úplně živě si pamatuji na moment, kdy se mi představil a podal mi ruku. V tu chvíli mnou projel jakýsi slastný pocit. Pocit, že toho člověka, do života potřebuji. Ostatním zaměstnancům muselo být dávno jisté, že se mi Landry líbí, protože jsem se na něj hodně vyptávala a trávila čas v jeho společnosti. Jen jemu to nějak nedocházelo. Časem mi to i potvrdil, že vůbec nevěděl, že by se mi mohl líbit. Chlap no, co jsem mohla čekat 🙂 Pak mi ale jednou večer od něj přišla smska. Ptal se mě, jestli mám už nějaký plán na sobotu. Prý je na pláži v Lomé jedna prázdninová akce a že tam bude, jestli nechci přijít? Srdce se mi rozbušilo! No samozřejmě, že chci! Kladně jsem na zprávu odpověděla a už jsem se těšila, jak se v sobotu uvidíme. První rande na pláži Když jsem byla na cestě na pláž, tak jsem Landrymu volala, ať na mě někde počká. Přeci jenom ta pláž je opravdu velká a nerada bych se někde ztratila. Nato mi jen oznámil, že mám přijít hlavním vchodem a že si mě pak najde. Fajn. Prošla jsem tedy hlavním vchodem a nechala se kamsi unášet davem. Těch lidí bylo šíleně moc! Snažila jsem se tedy rozpoznat, kde by tak Landry mohl být. To bylo ale jak hledat jehlu v kupce sena. Vtom mě někdo chytil za ruku. Prudce jsem se otočila a s úlevou zjistila, že to byl Landry. Zajímalo mě, jak mě tak rychle v tom davu našel? Odpovědí mě bylo, že svítím prý na kilometry :-D. No jo, blonďatá běloška v Togu. Celý večer byl moc pěkný. Landry mě nepustil z oka, stále s mě hlídal a já si připadala jak princezna. Stále odněkud nosil lahváče piva, špízy, smažené sladké brambory a další dobroty a já zažívala velice krásné období. Navíc jsme byli na pláži. Kolem hrála pohodová africká hudba a mě nic nechybělo. Nám nic nechybělo. Tancovali jsme a byli jsme rádi, že jsme spolu. Právě od tohoto dne nám oběma bylo jasné, že hledáme oba dva něco více, než jen kamarádský vztah. Randění za tropické africké noci Od toho prvního rande na pláži se náš vztah vyvíjel relativně rychle. Což bylo pro mě něco docela nového. Do té doby jsem se totiž s mými minulými objevy vídala max dvakrát týdně a to většinou ve večerních hodinách. Najednou tu byl někdo, kdo mě chtěl vidět každý den, v jakoukoliv hodinu. A co víc, já to cítila úplně stejně :-). Landry na mě čekal před domem Maman, aby mě doprovodil do fitka a pak mě doprovázel zpět. Pamatuji si na ty krásné večery plné povídání a i úplně obyčejného bytí za tiché africké noci. Mělo to svou romantickou atmosféru. Tím, že Lomé není v noci moc osvětlené, tak jsme si vychutnávali jen vzájemného objetí. Nepotřebovali jsme k tomu kino, televizi či jiné vymoženosti. Často jsme seděli na položených kládách poblíž domu Maman (ta mě totiž neustále kontrolovala) a jen byli spolu. Každý den jsem musela být do 22 h doma a musela jsem ukázat, s kým trávím čas. Jelikož si však Landry ihned získal sympatie mé domácí, tak nebyl problém, abych večery trávila s ním. Tour de bar Po čase Landry naplánoval další sobotní akci. Tentokrát mě zval do baru. Že si půjdeme zatančit, když už jsem ta trenérka zumby. Juchůůůů! Moc jsem se těšila. Dostal dokonce i povolení od Maman, že mě přivede až následující den, jelikož po půlnoci není úplně bezpečné cestovat s běloškou po Lomé. Navíc Maman po 22 hodině zamykala hlavní bránu a domů bych se prostě nedostala. V hlavě se mi začaly tvořit představy o krásném hotelu, kde přespíme a byla jsem jak malé dítě, co se těší na Ježíška. Mno, teď se těm představám jen směji :-). Bar byl skvělý! A nebyl jen jeden. Objeli jsme jich za ten večer více, takže jsem měla pěkně protancované střevíce. Do toho jsem přiměřeně pila a jedla, takže o mě bylo postaráno v královském stylu. Landry byl jako obvykle zábavný a velmi příjemně se mi s ním trávil čas. Prostě idylka, dalo by se říct. Kolem 2 hodiny ranní jsem už byla ale docela unavená a nenápadně jsem dávala Landrymu najevo, že bych šla domů. Nebo prostě někam, kde se budu moct vyspat. Nekonečná cesta Landry mě tedy chytil za ruku a oznámil mi, že tedy půjdeme k němu domů. Že je to kousek. Šli jsme a šli a mě připadalo, že domů nikdy nedojdeme. Měla jsem na sobě vysoké podpatky a už mě v nich docela dost bolely nohy. Moje nálada se začínala rapidně zhoršovat. Landry mi však stále opakoval, že jsme už blízko. Ještě přejdeme to, pak ono, pak zahneme támhle, atd., atd. Nekonečné to bylo. Nakonec jsme však dorazili. Žádný hotel si však drazí čtenáři nepředstavujte. Stáli jsme uprostřed ničeho, před nějakým komplexem baráčků, velmi slabě osvětleným a Landry se do něj právě vydal. What?? Kde to sakra jsme? Kam jsem se to dostala? Hrozně moc jsem se chtěla vrátit k Maman domů, ale nebylo kroku zpět. Teď jsem tu byla s mojí osudovou láskou a nemohla jsem nic jiného, než ho následovat. Barabizna místo hotelu Prošli jsme nádvořím, kde u různých chatiček seděli lidé, a zamířili si to do jedné z
Myslím, že nastal čas, abych konečně objasnila, jaké výhody spatřuji v existenci multikulturního partnerství. Hodně lidí se mě na to ptá. Kladou mi otázky: proč jsem si vybrala cizince, proč nejsem s Čechem, jestli mi nevadí, že si s manželem nepopovídám česky, že s ním nemohu řešit věci, kterým rozumí pouze Češi, atd., atd. Dobře, na vše vám tedy odpovím. Zároveň bych ráda zdůraznila, že udávám pouze mé osobní důvody. V žádném případně nezobecňuji! Navíc, nechci, aby tento blog působil jen sluníčkově, takže v příštím článku budu řešit i nevýhody multikulturního partnerství. Dnes ale začnu pozitivně a zmíním pouze výhody multikulturního partnerství. Pojďme tedy na to! Výhoda multikulturního partnerství č.1: Poučení a osobnostní růst vlivem působení odlišné kultury To je asi první bod, který mě hned vyvstane na mysli. Když si v rychlosti přehraji celý vývoj našeho vztahu, tak si uvědomím, jak mě přístup k životu mého manžela pozitivně ovlivnil. Jsem si stoprocentně jistá, že kdybych žila celý život pouze ve společnosti Čechů a pak si nakonec i Čecha vzala, určitě bych neudělala tak velký pokrok ve vývoji mé osobnosti, jako jsem udělala s manželem naprosto odlišné kultury. Abych byla konkrétní a vy si tak mohli udělat jasný obrázek, udám pár příkladů. Naučila jsem se brát sama takovou, jaká jsem Nevím jak vy ostatní, ale já jsem v České republice a později i v Belgii, měla pocit, že stále nejsem v něčem dost dobrá. Nejsem dost hubená, jak dnešní společnost káže, nejsem dost vzdělaná (ano, i to jsem si myslela), nejsem dost úspěšná, atd., atd. Ono totiž, když v takovém mind setu člověk žije celý život, tak si ani neuvědomí, jak strašně moc ho takový tlak na vlastní osobu ovlivňuje. Se mnou to dělalo to, že jsem měla špatné stravovací návyky, špatnou pleť a velmi často pocit nespokojenosti sama se sebou. Naštěstí si toho všeho můj partner všiml a začal mi klást otázky. Je to takový můj psychoterapeut a partner zároveň. Nejdřív jsem se mu svěřovat nechtěla. Šel na mě ale tak pomalu a nenuceně, až jsem se z toho všeho vypovídala. Nejvíce ho zarazilo, proč nejsem spokojená sama se sebou a proč se nemám ráda. Tehdy mi ukázal svoji dlaň, poukázal na malíček, který má od narození vybočený a řekl: “Podívej se. Tento malíček na mé ruce není krásný, ale já jsem se s ním tak narodil. Příroda mě tak stvořila a já jí věřím, že je to tak správně. I ty by ses měla akceptovat. Neporovnávej se s ostatními. Věř jen, že taková jaká jsi, jsi úžasná a úplná.” Ještě teď mi při těchto slovech jdou slzy do očí. Měl a má pravdu. Ani netušil, jak moc jsem takovou moudrost potřebovala slyšet. A výsledky? Do pár měsíců nato zmizelo akné, já začala přirozeně normálně jíst a život začal být lepší :-). Zpomalila jsem tempo Jsem nastavená tak, že vše by mělo být hned, rychle a co nejefektivněji uděláno. Nejlépe, když vidím okamžité výsledky. Dlouho mi trvalo se od tohoto evropského nastavení oprostit. A naučila jsem se to zase skrze mého partnera, který má (někdy na mě až moc) na vše dost času. Jeho motto zní: “Když zasadíš semínko, tak ti taky do zítra strom nevyroste. Pouze vlivem postupné péče, trpělivosti a vytrvalostí ti časem vyroste zdraví a silný strom.” Možná bychom se od té přírody měli čas od času učit a zastavit své tempo. Nepleťte si to ale prosím s leností. Nenabádám k tomu, abyste celé dny nic nedělali a vše odkládali na zítřek. Spíše je dobré čas od času zvolnit a napojit se na přírodu. Možná by ubylo civilizačních nemocí. Kdo ví? Jiný přístup k životu Do třetice zmíním, že jsem trochu přehodnotila životní priority. Já je do určité míry měla takto nastavené dřív, ale až s mým partnerem jsem si je zakořenila. Ono je sice pěkné mít majetek, hodně peněz, uznání a další pomíjivé věci, ale když k tomu nemáte pevné zdraví a rodinu, která vás má ráda, tak vám to je víte k čemu. Uvědomila jsem si, že si chci vybudovat pevné rodinné základy, na kterých můj život bude stát, mít velkou rodinu, která se bude scházet, stát při sobě v dobrém a ve zlém a vzájemně se podporovat. V dnešním světě mi totiž přijde, že se vlna individualismu šíří jako rakovina a lidé na sebe mají méně a méně času. Také jsem taková byla. Trvalo mi nějakou dobu přijít na to, že je to špatně. Právě zkušenost po boku s mým partnerem mi otevřela oči a já si uvědomila, jak je rodina důležitá. Výhoda multikulturního partnerství č.2: Kulturní obohacení dětí Tato výhoda je úzce spjata s výše uvedenou první výhodou. V případě, že mají partneři z různých kultur děti, tak mi přijde pro děti velice obohacující poznávat odlišné pohledy na svět. To, že mají možnost vnímat různé kulturní zvyky, učit se z mouder a názorů svých multikulturních rodičů, jim do budoucna otevírá celý svět. Dále budou mít pravděpodobně možnost být bilingvní a věřím, že tím budou mít i více otevřenou mysl. Věřím, že když rodina dobře balancuje obě kultury, tak děti mohou jen získat a vybrat si pro sebe to nejlepší co obě kultury nabízí. Výhoda multikulturního partnerství č.3: Můžete nadávat v mateřském jazyce Teď trochu odlehčíme :-). Je supr, když váš partner nerozumí vašemu mateřskému jazyku (vy však jeho jazyku rozumět musíte :-)) a sem tam si promumláte nějakou tu nevinou nadávečku vůči němu :-). Navíc je fajn si čas od času pokecat s kamarádkami o věcech, kterým váš partner nerozumí. Nemusíte tak chodit na kafíčka, ale bavíte se v pohodlí vašeho obýváku a manžela nikam nemusíte vyhánět. Pozor! Je třeba, abyste jeho neznalost vašeho mateřského jazyka ověřovaly. Nedej bože, že by se ho tajně učil a pak odposlouchával vaše rozhovory. To nechcete. Vždy tedy odpovídám na otázku, zda mi nevadí, že partner nemluví česky – NE, NEVADÍ :-). Výhoda multikulturního partnerství č. 4: Nemusíte se tak často vidět s vaší tchýní Tento bod je sporný. Pro někoho to může být nevýhoda, po někoho výhoda. Záleží samozřejmě na vztahu s vaší tchýní.
Když vám položím otázku, zda jde Češka a Tožan dohromady? Co si pomyslíte? Spíše ne? Jo, ale jen na chvilku? Možná ano? Já jsem pro názor, že vždy vše jde, když se chce. Nebudu ale předstírat, že vždy bylo vše sluncem zalité. Jaké problémy jsme na začátku řešili? O tom bude právě dnešní článek. 🙂 Představte si následující pár. Žena – Češka, ze střední vrstvy, vychovávaná v tradičním českým stylu, emancipovaná a vyznává evropské hodnoty. Muž – Čech, vychováván v tradičním českém stylu a vyznává evropské hodnoty. Oba jedinci žijí ve své zemi, tedy České republice. Kulturní kompatibilita páru skoro 100 %. Možná si říkáte, nic nového, takových párů je. Zároveň o nich ale víte, že se ne vždy na všem shodnou, hádky sem tam proběhnou a rozchody také nejsou úplně výjimečné. A to si rozumí po jazykové stránce a kulturní stránce. Mají stejné zvyky. Vše si mohou vykomunikovat a přesto to někdy nevyjde. Teď si představte druhý pár. Češka zůstává identická jako v předešlém příkladu. Muže změníme. Nyní je to Tožan, z chudé vrstvy, vychováván v tradičním tožském stylu, maje tožskou, spíše ponurou, historii a vyznává více méně evropské hodnoty. Pár žije v Togu. Češka mluví anglicky a málo francouzsky. Tožan mluví francouzsky a málo anglicky. Oba mají velice odlišné až protichůdné charaktery a temperamenty. Vzniká tak velice zajímavá partnerská kombinace. Kolik procent na úspěch dáváte tomuto druhému vztahu? Asi moc ne, že? A když ještě dodám, že ten pár bude po prvním měsíci zamilování odloučen na dalších 6 měsíců, tak už pomalu ale jistě zatloukám hřebíky do rakve, že? Možná budete překvapeni, ale tento pár je živ a dalo by se říct, že postupem času zraje jako víno. Vím, o čem mluvím. Popisuji totiž moje partnerství, nyní již manželství, které trvá pro mě neuvěřitelných šest let. A víte, co vám ještě řeknu? Nikdy jsem nepochybovala o tom, že by toto partnerství nefungovalo. 🙂 Začátky byly adrenalinové Když pominu období počáteční zamilovanosti (o tom napíši někdy příště), tak jsme měli veskrz období klidu či období bojů. Nebudu pokrytec a přiznám, že spíše převládaly ty boje. A o co v nich šlo? Jaké problémy jsme na začátku řešili? 1. Emancipovanost To byl problém spíše ze začátku, než jsme si tzv. “sedli”. Manžel totiž musel pochopit, že já mám vlastní hlavu a ráda vše zkouším na vlastní kůži. Rady ostatních si ráda poslechnu, ale už se jimi zase tolik neřídím. A už vůbec ne, když mi nepřijdou mně vlastní či v nich nevidím logiku. No, tak to prostě je. 🙂 Ponechána osudu na pláži Manžel měl ze začátku tendenci mi “přikazovat” jak se v Togu chovat. Tu jsem nesměla jít k moři, tu jsem se neměla opalovat, tu jsem neměla zkoušet to a to jídlo. Jasný, myslel to dobře, aby se mi něco nestalo, ale neuměl to podat. Vždy mi něco pouze zakázal a nedodal vysvětlení. Já nechápala, proč bych se jako neměla jít kouknout na moře? Kdyby mi to logicky odůvodnil, tak se zamyslím a třeba mu dám za pravdu. Jenže on mlčel, tak jsem šla. Ha! Později mi vysvětlil, že na určitých částech moře lidé provádí obětní rituály a že to není dobré tam chodit. Ok, měl to ale říct dřív a mohli jsme si ušetřit hádku, že? Vtipné bylo, že se naštval a zanechal mě samotnou s motorkou na pláži :-D. Že si mám prý odjet sama. Nakonec mě samozřejmě odvezl :-). Takových případů bylo více. Manžel mi vždy vysvětloval, že má za mě zodpovědnost. Jenže, já snad taky nejsem úplný trotlík a vím, co dělám. Nebo, jsem o tom v tu danou dobu přesvědčena, a to je důležité. 😀 Takže jsem ho ne vždy (chápejte nikdy) poslechla a udělala si ty věci po svém. A to můj manžel neměl rád. O tom, jsme se dost hádali. Já mu předkládala své pohledy a on zas mé, až si to jednou sedlo a je klid. Nebo to spíš můj manžel vzdal a nechává mě napospas mé samé :-D. 2. Finance Finance bylo dosti složité téma na řešení. Na začátku vztahu neměl manžel dobré zaměstnání, rodina ho nepodporovala, naopak z něho spíše tahala, a vše bylo v podstatě na mých bedrech. Zároveň je ale nutné podotknout, že jsem nikdy nepodporovala jeho samého. Ve smyslu, že bych ho živila, šatila, atd. Tak daleko to nikdy nedošlo. Nicméně, když jsem chtěla někam na výlet, do restaurace, do baru, tak jsem to buď zafinancovala já, nebo nic nebylo. A to byl další problém. Respektive to byl sekundární problém, který se dodatečně vytahoval v rámci hádky, ve které šlo primárně o něco jiného. Na druhou stranu, jelikož jsem věděla, že se manžel snaží co to jde, aby si našel práci, díky které by pokryl požadavky evropského děvčete :-), tak jsem tento problém neměla nikdy na hlavním místě. Navíc jsem si uvědomovala, v jak chudé a nefunkční zemi žijeme. Nebylo pro něj jednoduché zlepšit naší životní úroveň jako mávnutím proutku. Právě jeho snaha a zodpovědnost svépomocně zabezpečit naší rodinu pomohla k tomu, že problém postupně odezníval. Navíc jsme oba věřili, že se situace časem zlepší :-). Po přestěhování do ČR se situace opravdu zlepšila. 3. Hodně mluvím Dalším problémem bylo to, že hodně mluvím :-D. Jak to vlastně myslím? Ráda jsem s ostatními řešila náš vztah a otevírala tak pomyslně dveře do našeho soukromí. To se manželovi nelíbilo. Nechtěl, abych s ostatníma Tožankama řešila, co máme za problémy a co se naopak daří. Několikrát mi opakoval, že náš partnerský život i s jeho problémy je jen naše záležitost. A měl pravdu. Myslím, že to je jedno z největších mouder, co mi mohl dát. Dala jsem mu za pravdu, časem se naučila tolik nemluvit a problém zmizel. 4. Styl komunikace To byl dlouhodobě a stále ještě trochu je závažný problém. Co mám přesně na mysli. Rozhodně ne jazykovou stránku, k té se později také vyjádřím. Jde o pravidla komunikace, které by si každý pár měl nastavit a dodržovat je. Já jsem třeba výbušný typ, který musí vše vyřešit teď hned. Nemám povahu na to, řešit
