Motivace

Myslím, že nastal čas, abych konečně objasnila, jaké výhody spatřuji v existenci multikulturního partnerství. Hodně lidí se mě na to ptá. Kladou mi otázky: proč jsem si vybrala cizince, proč nejsem s Čechem, jestli mi nevadí, že si s manželem nepopovídám česky, že s ním nemohu řešit věci, kterým rozumí pouze Češi, atd., atd. Dobře, na vše vám tedy odpovím. Zároveň bych ráda zdůraznila, že udávám pouze mé osobní důvody. V žádném případně nezobecňuji! Navíc, nechci, aby tento blog působil jen sluníčkově, takže v příštím článku budu řešit i nevýhody multikulturního partnerství. Dnes ale začnu pozitivně a zmíním pouze výhody multikulturního partnerství. Pojďme tedy na to! Výhoda multikulturního partnerství č.1: Poučení a osobnostní růst vlivem působení odlišné kultury To je asi první bod, který mě hned vyvstane na mysli. Když si v rychlosti přehraji celý vývoj našeho vztahu, tak si uvědomím, jak mě přístup k životu mého manžela pozitivně ovlivnil. Jsem si stoprocentně jistá, že kdybych žila celý život pouze ve společnosti Čechů a pak si nakonec i Čecha vzala, určitě bych neudělala tak velký pokrok ve vývoji mé osobnosti, jako jsem udělala s manželem naprosto odlišné kultury. Abych byla konkrétní a vy si tak mohli udělat jasný obrázek, udám pár příkladů. Naučila jsem se brát sama takovou, jaká jsem Nevím jak vy ostatní, ale já jsem v České republice a později i v Belgii, měla pocit, že stále nejsem v něčem dost dobrá. Nejsem dost hubená, jak dnešní společnost káže, nejsem dost vzdělaná (ano, i to jsem si myslela), nejsem dost úspěšná, atd., atd. Ono totiž, když v takovém mind setu člověk žije celý život, tak si ani neuvědomí, jak strašně moc ho takový tlak na vlastní osobu ovlivňuje. Se mnou to dělalo to, že jsem měla špatné stravovací návyky, špatnou pleť a velmi často pocit nespokojenosti sama se sebou. Naštěstí si toho všeho můj partner všiml a začal mi klást otázky. Je to takový můj psychoterapeut a partner zároveň. Nejdřív jsem se mu svěřovat nechtěla. Šel na mě ale tak pomalu a nenuceně, až jsem se z toho všeho vypovídala. Nejvíce ho zarazilo, proč nejsem spokojená sama se sebou a proč se nemám ráda. Tehdy mi ukázal svoji dlaň, poukázal na malíček, který má od narození vybočený a řekl: “Podívej se. Tento malíček na mé ruce není krásný, ale já jsem se s ním tak narodil. Příroda mě tak stvořila a já jí věřím, že je to tak správně. I ty by ses měla akceptovat. Neporovnávej se s ostatními. Věř jen, že taková jaká jsi, jsi úžasná a úplná.” Ještě teď mi při těchto slovech jdou slzy do očí. Měl a má pravdu. Ani netušil, jak moc jsem takovou moudrost potřebovala slyšet. A výsledky? Do pár měsíců nato zmizelo akné, já začala přirozeně normálně jíst a život začal být lepší :-). Zpomalila jsem tempo Jsem nastavená tak, že vše by mělo být hned, rychle a co nejefektivněji uděláno. Nejlépe, když vidím okamžité výsledky. Dlouho mi trvalo se od tohoto evropského nastavení oprostit. A naučila jsem se to zase skrze mého partnera, který má (někdy na mě až moc) na vše dost času. Jeho motto zní: “Když zasadíš semínko, tak ti taky do zítra strom nevyroste. Pouze vlivem postupné péče, trpělivosti a vytrvalostí ti časem vyroste zdraví a silný strom.” Možná bychom se od té přírody měli čas od času učit a zastavit své tempo. Nepleťte si to ale prosím s leností. Nenabádám k tomu, abyste celé dny nic nedělali a vše odkládali na zítřek. Spíše je dobré čas od času zvolnit a napojit se na přírodu. Možná by ubylo civilizačních nemocí. Kdo ví? Jiný přístup k životu Do třetice zmíním, že jsem trochu přehodnotila životní priority. Já je do určité míry měla takto nastavené dřív, ale až s mým partnerem jsem si je zakořenila. Ono je sice pěkné mít majetek, hodně peněz, uznání a další pomíjivé věci, ale když k tomu nemáte pevné zdraví a rodinu, která vás má ráda, tak vám to je víte k čemu. Uvědomila jsem si, že si chci vybudovat pevné rodinné základy, na kterých můj život bude stát, mít velkou rodinu, která se bude scházet, stát při sobě v dobrém a ve zlém a vzájemně se podporovat. V dnešním světě mi totiž přijde, že se vlna individualismu šíří jako rakovina a lidé na sebe mají méně a méně času. Také jsem taková byla. Trvalo mi nějakou dobu přijít na to, že je to špatně. Právě zkušenost po boku s mým partnerem mi otevřela oči a já si uvědomila, jak je rodina důležitá. Výhoda multikulturního partnerství č.2: Kulturní obohacení dětí Tato výhoda je úzce spjata s výše uvedenou první výhodou. V případě, že mají partneři z různých kultur děti, tak mi přijde pro děti velice obohacující poznávat odlišné pohledy na svět. To, že mají možnost vnímat různé kulturní zvyky, učit se z mouder a názorů svých multikulturních rodičů, jim do budoucna otevírá celý svět. Dále budou mít pravděpodobně možnost být bilingvní a věřím, že tím budou mít i více otevřenou mysl. Věřím, že když rodina dobře balancuje obě kultury, tak děti mohou jen získat a vybrat si pro sebe to nejlepší co obě kultury nabízí. Výhoda multikulturního partnerství č.3: Můžete nadávat v mateřském jazyce Teď trochu odlehčíme :-). Je supr, když váš partner nerozumí vašemu mateřskému jazyku (vy však jeho jazyku rozumět musíte :-)) a sem tam si promumláte nějakou tu nevinou nadávečku vůči němu :-). Navíc je fajn si čas od času pokecat s kamarádkami o věcech, kterým váš partner nerozumí. Nemusíte tak chodit na kafíčka, ale bavíte se v pohodlí vašeho obýváku a manžela nikam nemusíte vyhánět. Pozor! Je třeba, abyste jeho neznalost vašeho mateřského jazyka ověřovaly. Nedej bože, že by se ho tajně učil a pak odposlouchával vaše rozhovory. To nechcete. Vždy tedy odpovídám na otázku, zda mi nevadí, že partner nemluví česky – NE, NEVADÍ :-). Výhoda multikulturního partnerství č. 4: Nemusíte se tak často vidět s vaší tchýní Tento bod je sporný. Pro někoho to může být nevýhoda, po někoho výhoda. Záleží samozřejmě na vztahu s vaší tchýní.