Návrat do Toga

Když jsem seděla opět v letadle směr Togo (tentokrát jsem letěla s Royal Maroc), tak jsem si dost dobře uvědomovala, že nejedu jen na měsíc, dva. Ale že to bude minimálně půl roční jízda. Nu což. Školu jsem měla dodělanou, práci v Togu zajištěnou a koneckonců jsem se vracela za partnerem, se kterým jsem si po dobu šesti měsíců pravidelně psala. A jestli jsem měla obavy? Věřte mi to nebo ne. Neměla. Život jsem měla sbalený do dvou kufrů a těšila se na to, jak to vše bude pokračovat. V dnešním díle bude o tom, jak probíhal můj návrat do Toga.

Do čeho jsem se vracela?

Půl roku uteklo, já měla univerzitní stipendium na výzkum NGO v Togu a návrat se nebezpečně blížil. S Landrym jsme byli v každodenním kontaktu a bylo nasnadě vyřešit bydlení. Toho jsem se nejvíce bála. Na jednu stranu jsem otázku bydlení chtěla nechat na Landrym, zároveň jsem však chtěla mít jistotu nějakého komfortu. Jestli mi rozumíte. On by to třeba člověk neřekl, ale i v Togu se dá důstojně bydlet. Dle slov mého partnera, však takové bydlení úplně zatím nepřicházelo v úvahu. Práci sice měl, ale ne na tolik dobrou, aby se postaral o svoji zmlsanou Evropanku.

Průšvih byl také v tom, že v Togu se platí nájemné půl roku či až dokonce rok předem. Celé! Což je docela sebevražda. Nebo alespoň nevím, kdo v České republice by byl schopen “vypláznout” 12 nájmů najednou. V Togu je to bohužel standard. No a jelikož jsme na drahé bydlení logicky neměli ani jeden, tak jsem přijala nabídku kamarádky Tožanky, která mi na pár měsíců půjčila svůj pokoj. Ano, chápete dobře. Člověk, kterého jsem poznala asi měsíc před mým odjezdem zpět do Bruselu, mi jen tak nabídl, abych u něj zůstala. Hlava mi to nebrala. Kdo z nás, by si jen tak pustil do bytu Afričana? 😀 Kamarádka mi však věřila a argumentovala tím, že je stejně na pracovní cestě mimo Lomé a pokoj by byl zbytečně prázdný. Takto se alespoň využije. Navíc, její rodiče, kteří komplex vlastnili, budou prý nadšení, když mě tam budou mít. Fajn, problém s bydlením vyřešen.

Návrat do Toga a uvítání na letišti

Když jsem tedy stála na letišti a Landry mě s dalším kamarádem vyhlíželi, začalo mi bušit srdce. Radostí, nervozitou, stresem, obavou? Všechny emoce se mi smíchaly. Napjatou atmosféru ale bravurně rozstřelil Landry, když mi po uvítací puse řekl: ” Tééda, ty ses nám v Bruselu nějak spravila”. Ehm, dík. To jsem opravdu na úvod potřebovala slyšet. Neuplynulo ani pět minut, co jsem ho po půl roce viděla, a už jsem měla mírné nutkání ho vzít něčím po hlavě. Klid, klid, dýchej, zůstaň v klidu. On to tak určitě nemyslel. Tak jsem jen odvětila: “Dík, ty taky nevypadáš úplně nejhůř”. Krásné prvotní vzpomínky na návrat do Toga. Asi tak jsme započali náš “romantický” vztah. Mimochodem nám ta romantika takto trvá dodnes. Ani jeden si na ni nepotrpíme :D.

Cesta na motorce

Druhým šokem, po výborném uvítání, byl způsob, jakým jsem se měla přesunout do mého nového bydliště. Ach to očekávání! Pravidlo číslo jedna pro ženu, která randí s Afričanem je: Neměj žádné očekávání! Ušetříte si tím jen starosti a nebudete zklamané. Já toto pravidlo neznala a představovala jsem si né-li limuzínu, která mě odveze do mého tožského hradu. Mno. Realita byla taková, že můj muž s kamarádem začali hledat zemidjan. Neboli moto. Chápete to? Já měla jet s dvěmi kufry na motorce. Tak jsem jen nevěřícně koukala a odvážila se zeptat, jak jako převezeme dva 20kg kufry na motorce. To jsem prý neměla řešit. Postarají se. Ok, no stress.

Já nasedla na motorku, kterou řídil Landry a frčeli jsme si to k mému bydlu. Kamarád tam mezitím s motorkářem koumal, jak převézt ty kufry. Víte, jak to dopadlo? On ty dva 20 kg kufry normálně vzal za madla do rukou, každý kufr v jedné ruce, nasedl za řidiče a jeli. Dobrých 20 minut. Já se jen modlila, aby se na to v půlce cesty nevys nevykašlal a nehodil je někde do příkopu. Borec to však zvládl na jedničku a s vykulenýma očima vysílením, je v pořádku dovezl do cíle. Do teď nechápu, jak to zvládl. Dva 20 kg kufry, držet je jen za madlo, při jízdě na motorce. Nějaký ten vítr tomu také moc nepřidá. No v Africe lze prostě vše!

Příjezd do nového bydlení

Ač jsem byla kamarádce velice vděčná, že mě u sebe ubytovala, tak jsem z toho byla trochu v nervech. Přeci jenom jsem nevěděla kam přesně jedu. Já u ní nikdy nebyla. Nemělo to ale smysl řešit, než přijmout mojí realitu. Nakonec nebyla až tak špatná. Přijela jsem do takového komplexu budov. Vjeli jsme hlavní plechovou bránou a za ní bylo pět či šest domečků po jednom, dvou či třech pokojích. Jeden z nich, samostatný, jsem měla obývat já.

Jak jsme přijeli, tak jsem byla velkolepě uvítána rodiči mé kamarádky. Bylo na nich vidět, že jsou upřímně rádi, že mě u sebe mohou ubytovat :). To, že jsem v dobrých rukou jsem zjistila, když mi začali “lustrovat” Landryho. Prý z jaké rodiny pochází, co má vystudované, co dělá za práci a zda to se mnou myslí vážně. Do dnes mě to udivuje. Ten paradox, že “chránili” cizinku. Nakonec nás oba pozvali na večeři a přivedli mě do mého obydlí.

Moje prvotní bydlení

Moje bydlo, jak jsem již řekla, sestávalo z jednoho pokoje. Odhaduji 4 x 4 metry. Z toho více jak polovinu pokoje zabírala postel. Za postelí byla skříň, do které se nedalo nijak dostat, jelikož se otevírala směr postel. Tak jsem to neřešila. Výhodou pokoje byla televize na stolečku. Nad ní bylo jedno mini okénko, kterým dovnitř proudil vzduch. Zbytek prostoru jsem vyplnila svými dvěma kufry a pak nebylo k hnutí. No což. Stejně se sem budu chodit jen vyspat.

Koupelna žádná nebyla. Měla jsem k dispozici kamennou venkovní koupelnu – čtyřstěnná místnost bez střechy, do které jsem si nosila kýbl s vodou a takto na čerstvém vzduchu se měla mýt. Pravá Afrika :). Do dnes si pamatuji moje ranní koupele. Pod modrým nebem. Za zpívání ptáků. Na každého by to asi nebylo, ale já to měla ráda. Opravdu! Toaleta byla samostatná v jedné budce. Z té jsem byla nejméně nadšená, jelikož jsem ji se zbytkem obyvatel komplexu (celkem to byli asi 4 lidi) sdílela. Ale co už. Byla jsem ráda, že mám kde bydlet.

***

Takto probíhal můj návrat do Toga. Příště se podíváme na to, jak jsem s Landrym trávila čas. Otázka na vás: Šli byste také do takového bydlení? Komentujte pod článkem 🙂

Sledujete již můj Youtube kanál Máma z Afriky? Dávám na něj podcasty a videa, která manžel natočil. Na videa mrkněte ZDE.