Vždycky mě pobaví ty lítostné pohledy lidí, když mě vidí, jak se plahočím s miminkem v kočárku a dvěma rebílky po boku.
Vždy již pár metrů před střetnutím je mi jasné, že padnou otázky:
“Jak to zvládáte?”
“No to musí být asi náročné, že?”
Jednou mi jeden pán dokonce řekl: “Jak jste se k tomu (chápejte ke třem dětem) nechala přinutit? WHAT???
Další paní mi zase řekla: “Tři děti, nooo joooo, to ale nevadí (však v poho), to je radost”…Takovýto komentáře, no, humm, to je na flákanec..
Tři děti je naprosto skvělá věc, zjistíte totiž, že:
->Jedno dítě žádné dítě – pardon všem nastávajícím prvorodičkám či maminkám jednoho dítěte
->Dvě děti žádné děti – pardon všem nastávajícím druhorodičkám či maminkám dvou dětí
->Jste asi rozpolcená osobnost, jelikož v jedné minutě máte chuť všechny děti sprovodit ze světa, načež je v další minutě zahltíte polibky a horoucí láskou
->Jste skvělá manažerka, jelikož dokážete kojit mimino, malovat s tříleťákem a křičet na prostřední dítě, aby si ten zadek nesnažilo otřít samo, v tu samou chvíli
->Se učíte trpělivosti, jelikož víte, že těch pár hodin od probuzení k polednímu či nočnímu spánku vždy nějak překlepete
->Si přestáváte lhát do karet, že je vaše dítě v jakémsi období, ale víte, že je prostě uřvané
V neposlední řadě si uvědomíte, že na třech dětech je skvělé to, že nejsou čtyři…
Jsem si to tu tak nějak chtěla odložit, ale mějte se rádi a nenechte se mnou odradit.
Tři děti je radost
