podnikání v africe

Honza Sláma je opravdu velmi inspirativní člověk. Začal totiž podnikat již ve svých 12 letech a přes akcie, mobilní aplikaci, vlastní e-shop a vývoj pro klienty se dostal až k FaceUpu, se kterým kombinuje sociální přesah a business. Právě díky aplikaci FaceUp, která funguje na více než 100 školách v Africe, jsem Honzu oslovila, aby se s námi podělil o tom, jak se v Africe podniká. Sám totiž tvrdí, že: ” České technologické start-upy by měly více cílit na africký trh.” Rozhovor si můžete přečíst níže (ve zkrácené podobě) nebo poslechnout jako podcast s více detaily.   V epizodě se dozvíte: Kde v Africe Honza působil Jak na něj Afrika působí a jaký k ní má vztah Jak se v Africe navazuje spolupráce Jak vnímá africký timing Proč se vyplatí start-upům expandovat na africký trh A mnohé další Honzu můžete kontaktovat skrze Linkedin či na emailu: jan.slama@faceup.com, honza@jinejfond.cz Kristýna: Honzo, Byl jsi někdy v Africe? Na jak dlouho a kde? Honza: Ano, určitě byl. Byl jsem několik týdnů v Keni a jinak s Afrikou pravidelně komunikuji, protože tam máme kolegy. K: Jak na tebe Afrika působila? H: Ty jo, nevím jestli to dokážu shrnout v jedné větě, protože těch emocí, které jsem zažil při fyzické návštěvě Afriky a které zažívám při komunikaci s Afrikou je spousta. Veskrze jsou dost pozitivní. Já to asi shrnu tak, že si mě Afrika dost získala. I když jsem toho procestoval dost, tak Afrika je mimo ČR jedním z míst, kde bych si dokázal představit strávení nějakého dlouhodobého životního období. K: V kolika letech jsi byl poprvé v Africe? H: Ve 20 letech K: V takto mladým věku cestovat do Afriky, wow, pověz nám o tom něco více H: Pro mě to vůbec nebylo nic nového, jelikož jsem měl procestováno dost zemí – USA, Blízký východ, Singapur a tak. Afrika pro mě nebyla šokující z tohoto pohledu. Ale určitě to bylo fajn, protože ty kulturní rozdíly jsou veliké a mě často při tom cestování baví poznávat krajiny, které se co nejvíce kulturně odlišují od té Evropy. K: Byl jsi pouze v Keni nebo i v jiném africkém státě? H: Mrzí mě to, ale zatím pouze v Keni. Tím, že do Afriky expandujeme, tak jsem se těšil, že navštívím vícero míst, ale pak přišel covid a já z Afriky musel odletět. K: Jak je Nairobi veliké? H: Město má 3 miliony obyvatel – taková trojnásobná Praha K: V Keni jsi byl jen ve vyspělé části či i v chudých oblastech či slumu? H: V obou. Byl jsem v luxusnější vilové čtvrti, kde měli všichni své řidiče, služebnictvo doma a tak, takže to bylo něco úplně jiného, než třeba život ve slumu. Ale byl jsem i ve slumu, což byl zážitek úplně o něčem jiném. Což mě na tom vlastně zaujalo. Že často mi přijde, že v Česku se díváme na Afriku s takovým nadhledem, že je tam vše zaostalé a všichni jsou tam pozadu vůči nám Evropanům, ale to vůbec není pravda. Třeba ty vilové čtvrti, centra měst a třeba i školství je na velice podobné úrovni, ne-li stejné jako tu u nás. Na druhé straně vidíš ty dramatické rozdíly typu slum, kde ty podmínky jsou samozřejmě zase úplně jiné. Jejich sociální nůžky jsou tam strašně široké. Pro mě bylo tohle zajímavé z pohledu těch škol v rámci našeho byznysu. Protože kdybychom se bavili o státních školách, tak ty náš produkt neměli pomalu z čeho financovat a pak tam byly soukromé školy, které byly vybavené ještě moderněji než školy tu u nás v Evropě. Já jsem byl v učebně, která byla celá koncipovaná do vesmírné lodi. Nebo jsem byl ve škole, která byla postavena jako hrad v Bradavicích. A to celé vedle chudé oblasti, kde byla škola o čtyřech stěnách a ve které byly děti rádi, že mají křídu. K: Honzo, mohl bys nám představit aplikaci FaceUp? H: My primárně fungujeme jako bezpečná komunikační platforma. Kdy na jedné straně máš někoho, koho něco trápí, ale není úplně jednoduché o tom mluvit osobně. A na druhé straně máš někoho, kdo to může řešit. Je to taková online schránka důvěry, skrz kterou mohou děti řešit trápení v podobě šikany, diskriminace a tak podobně. Momentálně jsme se rozšířili i do firem, kde zaměstnanci řeší různé HR problémy. K: Jak tě napadlo dostat FaceUp do Afriky? H: Nenapadlo. Já měl k Africe vztah od dětství a vždy mě tam lákalo jet. Ale vůbec jsem si nedokázal představit, že by tam mohly fungovat digitální technologie a nenapadlo mě tam s technologickým start-upem expandovat. Pak jedna moje kolegyně měla přednášku na jedné akci v Praze a tam jsem se shodou náhod poznal se slečnou z Jihoafrické republiky, která byla z naší aplikace naprosto unešená a řekla mi, že to, co tu děláme v Česku, by mělo v Africe obrovský potenciál. Tak jsme si řekli proč ne, domluvili jsme si s ní spolupráci a ona nás postupně do Afriky začala dostávat. Skrze ni jsme získali první klienty v Africe. Později jsme se dostali i do Zimbabwe, Nigérie atd. K: Jaký má FaceUp v Africe úspěch? Já považuji Afričany za velice uzavřené lidi, kteří málo kdy dávají najevo své emoce. Našla si aplikace své uživatele? H: Na tuto otázku se dá odpovědět z dvou úhlů pohledu. Co se týče klientů byznysu, já jsem v tomto pohledu stále nespokojený. Z mého pohledu je to nenaplněný potenciál, kdy jsme začali aktivně získávat dealy asi před rokem. Teď máme momentálně něco přes 100 škol. Hirujeme ale nové sales manažery, protože ta slečna se tomu věnovala převážně po nocích na půl úvazek. Ale co je zajímavé, tak je to, jakým způsobem se tam ta aplikace využívá. Z tohoto pohledu se tedy aplikace v Africe chytla. Když dám příklad, tak v Česku, škola, která aplikaci používá získá jednotky podnětů ročně. Nicméně v Africe se jedná o desítky či stovky podnětů ročně. Ta míra toho využívání v Africe je několikanásobně větší než v Evropě. To možná souvisí s tím, že se Afričané bojí o problémech mluví otevřeně, jakmile mají