kolonizace

Behanzin (1845 – 1906), poslední vládce říše Dahomey (dnešní Benin), je historická postava, o které se v našich dějepisných osnovách nemluví a o které málo kdo něco blíže ví. Jsem přesvědčená, že je to veliká škoda, jelikož tento muž hraje velmi důležitou roli v dějinách západní Afriky a v 19. století byl po Berlínském kongresu trnem v oku francouzským kolonizátorům. Kdo vůbec Behanzin byl? O co se zasloužil a proč je až do dnes velice uznávaný a ctěný mezi obyvateli Beninu? Pojďme se na tohoto vůdce a zastánce nezávislosti své země blíže podívat. Usednutí na trůn Behanzin byl následníkem trůnu svého otce Glele a stal se tak dvanáctým vládcem říše Dahomey. Tento vůdce byl silným zastáncem tradic a zasazoval se o zachování integrace svého národa. Měl veliký respekt ke svým předkům a cítil zodpovědnost ubránit tehdejší říši Dahomey, s hlavním městem Abomey, před francouzskými kolonizátory. Typický pro svoji dýmku, o které tvrdil, že se s ní narodil, byl Behanzin (jméno představuje následovné: “Vesmír drží vejce, po kterém Země touží”) také znám pro své výjimečné schopnosti ovládat voodoo. Mluví se o něm jako o jednom z nejmocnějších vůdců, který byl velmi silně spjat s duchovním světem. Berlínská konference 1885 Berlínská konference, známá také jako Západo-africká konference, řešila otázku evropské kolonizace a obchodu v Africe v době tzv. Nového imperialismu. Jednání probíhalo za nepřítomnosti afrických vůdců a vyústilo ve známé dělení Afriky evropským kolonizátorům (Scramble of Africa). Behanzin byl jedním z největších odpůrců této konference a následného dělení Afriky. Je znám pro svoji větu: “Nikdy neodsouhlasím podepsání jakékoliv smlouvy, která by měla ohrozit nezávislost země mých předků.” Avšak v době, kdy Behanzin ještě nebyl u moci, podepsal král Glé-glé smlouvu s francouzskými kolonizátory, která podstoupila město Cotonu francouzské administraci. Korunovace a francouzská prohra Behanzin byl korunován králem roku 1890 po smrti svého otce. Již od začátku podepsání smlouvy o správě Cotonu francouzskou administrativou, se Behanzin k aktu stavěl negativně. Započal tím tvrdou rezistenci vůči francouzské nadvládě a odmítal uznat smlouvu o protektorátu. V témže roce se francouzské vojsko vylodilo ve městě Cotonu s cílem podmanit si město. Naneštěstí pro francouzské kolonizátory, bylo jejich vojsko nedostatečné a v čele se svým vůdcem Boyolem prohrálo v boji s Behanzinovou armádou. Mnoho francouzských vojáků bylo dahomeyskou armádou zajato. Karty se obrací… Po výměně francouzského armádního vůdce se karty obrací a Behanzin je svědkem vzniku francouzského protektorátu nad říší Dahomey. Vzhledem k tomu, že Behanzin držel Francouze žijící v Ouidah jako rukojmí, domluvil se s Francouzi na vyplácení roční renty ve výši 20 000 cfa. Francouzi však svůj slib nedodrželi a Behanzin nato porušil smlouvu o protektorátu. Navíc posílil svoje vojsko, vybavil se kanóny a moderními zbraněmi a údajně spolupracoval s vojevůdci z Belgie a Německa. “Jsem králem Černých a Bílí nemají nic společného s tím, co dělám. Vesnice, o kterých mluvíte, jsou moje. Patří mně a chci, aby byly nezávislé. Rád bych věděl, do jaké míry jsem já zničil nezávislé vesnice ve Francii?” Král Dahomey Behanzinovy Amazonky Behanzinova armáda vstoupila do dějin díky svým netypickým členům, ženám, tzv. amazonkám. Tyto bojovnice, známé také pod jménem Mino, patřily do kmene Fon a celý svůj život zasvětily boji proti francouzské nadvládě. Nesměly se nikdy vdát, ani mít děti. Dobrovolně či nedobrovolně byly vdané za krále. Nicméně neměly povinnost splňovat manželské povinnosti. Jejich jediná povinnost byla bránit království Dahomey. Amazonky si brousily zuby, některé si uřízly prso, aby mohly lépe držet zbraň a byly známé pro zálibu v odřezávání hlav svých obětí. Byly pyšné na to, být v královské armádě a tvrdě pracovaly na tom, aby co nejlépe ubránily zemi a krále. Poslední boje Francouzská vojska uplatňovala proti vojskům říše Dahomey strategické plánování, nejmodernější zbraně, kterým Behanzin nemohl čelit a psychologický nátlak ve formě záměrného ničení posvátných stromů v oblasti Ouidah. I přesto, že behanzinova armáda bojovala statečně a bránila velmi úspěšně říši Dahomey, v roce 1894 podlehla francouzskému drancování v bitvě u Dogba. Behanzin se dal na útěk. Uplatňování magie a bratrova zrada Existuje tvrzení, že Behanzin po celou dobu odporu proti francouzské kolonizace a při jeho útěku, využíval svých magických schopností. Údajně vlastnil amulet, který ho měl před vojskem ochraňovat. Zradit ho však měl jeho bratr, který byl mezi tím Francouzi jmenován novým králem, a který vyzradil, kde se Behanzin ukrývá. Konec vzdoru a zajetí Behanzin Behanzin nakonec kapituloval v roce 1894 za doprovodu rituálních zpěvů a mluvou k bohu. Vědom si své porážky, vyjednal s vojevůdcem A. Doddem návštěvu francouzského prezidenta Sadi Carnota, kterého považoval za francouzského krále. Tradičně doufal v to, že se oba králové posadí a vyjednají takové podmínky, které budou ku prospěchu oběma vůdcům. Když však byl 14 dní držen v cele v nelidských podmínkách, došlo mu, že nikdy za žádným francouzským králem nepojede. Uvědomil si, že jediná cesta bude do exilu na ostrov Martinik. V roce 1906 umírá v Alžíru. Legenda o uplatnění Behanzinovy moci Legenda říká, že při převozu Behanzina vlakem z města Godo do Cotonu, odkud měl dále pokračovat na ostrov Martinik, setrvával Behanzin v naprosté pohodě a tradičně kouřil svoji dýmku. Najednou vlak zastavil a strojvůdce nemohl přijít na to, co nastalo za poruchu. Behanzin se nechal slyšet, že vlak znovu pojede, až on sám uzná za vhodné uvést vlak opět do pohybu. Takto se čekalo několik hodin, než Behanzin nařídil přinést bílého kohouta, podříznout ho a nechat skapat jeho krev na koleje. Teprve potom se vlak rozjel. *** Toto byl příběh jednoho z největších odpůrců francouzské nadvlády v západní Africe. Mnoho králů v západní Africe spolupracovalo s kolonizátory a podíleli se na obchodu s otroky. Behanzin byl výjimkou. Do dneška je Benin znám jako země, která bojuje za svoji nezávislost a hrdě si chrání své tradice. Líbil se vám článek? Sdílejte prosím dále a komentujte níže 🙂 Chcete více článků o historii? Pokračujte ZDE. Zdroje: Britannica, Historia.fr, Geo.fr, DW, Wikipedia