africké děti

Před tím, než budu pokračovat v mém životním příběhu, tak bych vám chtěla odvyprávět pár střípků ze života v Africe, které mě zpočátku překvapily a které mohou být překvapující i pro vás. Jedním z těchto střípků je i téma africká výchova a děti, o které si často píšete a které vás očividně zajímá. Tento článek se tedy tímto tématem bude zabývat a snad vám odhalí něco nového, co jste ještě nevěděli. Finance hrají roli Začala bych určitě tím, že jako v každé jiné zemi, tak i v Africe, konkrétně z mé zkušenosti v Togu, žijí jinak děti z bohatých rodin a jinak děti z chudých poměrů. Kdybych měla zmínit život dětí z bohatých rodin, tak bych vás asi o nic nového neobohatila. Jejich rodiče jim mohou pořídit hračky dovezené ze zahraničí, často do zahraničí i cestují, chodí na prestižní soukromé školy a většinou mají své chůvy a kuchaře. Logicky bývají i rozmazlenější a mívají své móresy. O těchto dětech ale řeč nebude. Budu psát o dětech, které žily průměrným tožským životem a které odráží reálný africký život. Výchova a péče První věc, která mě napadne, když si zpětně vybavím výchovu v Togu je ta, že africké děti nejsou moc rozmazlované. Nevím, jestli je to tvrdým životem v Togu nebo tím, že těch dětí je většinou více než jedno, ale nepamatuji si situaci, kdy by bylo dítě nějak extra hýčkané. Výchova je spíše tvrdší a není prokazováno velké množství emocí ze strany matky. Minimálně tedy ne na veřejnosti. Nepamatuji si totiž, že bych kdy viděla rozdováděnou africkou maminku, jak si hraje se svým potomkem. Péče o kojence Nicméně, kdybych to měla vzít úplně od počátku, tak miminka jsou často od raného věku nošena na zádech matky a tráví s nimi prakticky celý den. V případě, že se manžel dokáže o rodinu finančně postarat, tak jsou maminky s dětmi doma. Vykonávají tak typické domácí činnosti jako ženy v Evropě nebo se navíc starají o rodinný rodinný obchůdek, který slouží jako druhotný rodinný příjem. V případě, že finanční situace rodiny není růžová, tak je žena také nucena pracovat. Práci samozřejmě vykonává za přítomnosti svého dítěte. Jedná se většinou o drobné činnosti jako prodej zboží a surovin či žena vaří ve stánku na ulici pokrmy. Mateřská a rodičovská Možná si kladete otázku, jak to chodí v Togu s mateřskou dovolenou či rodičovským příspěvkem. Podmínky od ČR se moc neliší. V případě, že je žena oficiálně zaměstnána, tzn. že má smlouvu a pracuje minimálně rok, tak má nárok na tří měsíční podporu na mateřské dovolené. Ta je vyplácena jako 100 % mzda. Pak se buďto musí žena vrátit do práce nebo zůstane doma. S rodičovským příspěvkem ale v Togu nepočítejte. Žádná podpora ze strany státu neexistuje. Jak jsem zmínila výše, v případě, že se manžel nedokáže o rodinu postarat, tak si žena i s dětmi musí najít nějaký přivýdělek. Základní výbavička Co se týče základní výbavičky pro miminko, tak mě Togo velice příjemně překvapilo. V podstatě je v Togu ze základní výbavy k dostání naprosto vše. Seženete relativně levné a kvalitní jednorázové pleny, umělé mléko, přesnídávky, dudlíky, lahvičky, atd. Nicméně většina žen volí levnější variantu a používá látkové pleny, kojí tak dlouho, jak to jde a všimla jsem si, že nedávají dudlíky. Často jsem slýchala, že dudlíky jsou výmyslem bělošek a v Africe je nemají důvod dávat. Neutratí se ani za kočárky, jelikož jim terén není vůbec přizpůsoben a také se mezi ženami traduje, stejně jako u dudlíků, že je to výmysl bílých žen. Některé africké ženy si dokonce kočárek nepořizují jen z toho důvodu, že se obávají výsměchu svých kamarádek. Já byla opravdu v Togu za exotku, když jsem párkrát kočárek vytáhla. Nespornou výhodou Toga bylo i to, že je tam po celý rok teplo a maminky si tak nemusí dělat těžkou hlavu z ošacení dětí. Velmi často jim stačí pár triček, kraťasů či pobíhají jen tak ve spodním prádle či plenkách. Boty se také dlouho nemusí řešit, jelikož je všude písek, tak běhají děti bosy. Obřízka u chlapečků Ve věku cca 4 měsíce a více se u chlapečků provádí obřízka. Jelikož manžel trval na tom, aby ji náš syn také podstoupil, tak jsem si toho na toto téma hodně zjišťovala a nakonec jsem svolila. Obřízka se, alespoň v Togu, provádí z hygienického hlediska. Není spojena s žádným rituálem či náboženstvím a provádí se v nemocnici pod lokální narkózou. Myslím, že jsem trpěla více já než syn :-). Po 10 minutách bylo po zákroku a syn o ničem nevěděl. Za 14 dní to měl krásně zhojené a dnes jsem ráda, že to podstoupil. Hraní a trávení volného času větších dětí Kdybych se měla posunout od kojenců a batolat k větším dětem, tak bych určitě zmínila, že v Togu není vůbec typické obdarovávat děti velkým množstvím hraček. Většinou mají holčičky nějakou panenku a chlapečci balón či autíčko. Tím to hasne. Nepředstavujte si vymazlené pokojíčky s nejnovějším trendy stylem, jako u nás :-). O to více, si ale děti hrají venku a poznávají svět. Často také nejsou rodiči nijak omezované. Hrají si v prachu, písku, vodě, atd. a nikdo to moc neřeší. Do mateřské školy se nastupuje v nižším věku než u nás v ČR. Často jsou děti pracujících dětí v jesličkách už od roku a půl a od dvou let navštěvují mateřskou školu. Do normální školy nastupují děti v šesti letech. Hlavní rozdíly mezi africkými a evropskými dětmi Kdybych měla zmínit, jaké hlavní rozdíly spatřuji mezi africkými a evropskými dětmi, tak jich bude určitě několik. Tím, že jsou africké děti vychovávány tvrději, méně empaticky a také kolektivně, tzn., že vás nevychovává pouze maminka, ale i sousedka, teta, sestřenice, atd., tak jsem zaznamenala, že jsou zaprvé skromnější, lépe se dělí o věci a jsou neskutečně týmoví. Na jednu stranu souhlasím s tvrdší výchovou, kterou se snažím aplikovat i na mé děti, ale na druhou stranu se mi nelíbilo, že byly často tožské děti až zbytečně fyzicky trestáni za věci, které nebyly tak vážné. V Togu je zvykem, že se dítě nesmí koukat autoritě (rodiči, učiteli,