Honza Sláma je opravdu velmi inspirativní člověk. Začal totiž podnikat již ve svých 12 letech a přes akcie, mobilní aplikaci, vlastní e-shop a vývoj pro klienty se dostal až k FaceUpu, se kterým kombinuje sociální přesah a business. Právě díky aplikaci FaceUp, která funguje na více než 100 školách v Africe, jsem Honzu oslovila, aby se s námi podělil o tom, jak se v Africe podniká. Sám totiž tvrdí, že: ” České technologické start-upy by měly více cílit na africký trh.”
Rozhovor si můžete přečíst níže (ve zkrácené podobě) nebo poslechnout jako podcast s více detaily.
V epizodě se dozvíte:
- Kde v Africe Honza působil
- Jak na něj Afrika působí a jaký k ní má vztah
- Jak se v Africe navazuje spolupráce
- Jak vnímá africký timing
- Proč se vyplatí start-upům expandovat na africký trh
- A mnohé další
Honzu můžete kontaktovat skrze Linkedin či na emailu: jan.slama@faceup.com, honza@jinejfond.cz
Kristýna: Honzo, Byl jsi někdy v Africe? Na jak dlouho a kde?
Honza: Ano, určitě byl. Byl jsem několik týdnů v Keni a jinak s Afrikou pravidelně komunikuji, protože tam máme kolegy.
K: Jak na tebe Afrika působila?
H: Ty jo, nevím jestli to dokážu shrnout v jedné větě, protože těch emocí, které jsem zažil při fyzické návštěvě Afriky a které zažívám při komunikaci s Afrikou je spousta. Veskrze jsou dost pozitivní. Já to asi shrnu tak, že si mě Afrika dost získala. I když jsem toho procestoval dost, tak Afrika je mimo ČR jedním z míst, kde bych si dokázal představit strávení nějakého dlouhodobého životního období.
K: V kolika letech jsi byl poprvé v Africe?
H: Ve 20 letech
K: V takto mladým věku cestovat do Afriky, wow, pověz nám o tom něco více
H: Pro mě to vůbec nebylo nic nového, jelikož jsem měl procestováno dost zemí – USA, Blízký východ, Singapur a tak. Afrika pro mě nebyla šokující z tohoto pohledu. Ale určitě to bylo fajn, protože ty kulturní rozdíly jsou veliké a mě často při tom cestování baví poznávat krajiny, které se co nejvíce kulturně odlišují od té Evropy.
K: Byl jsi pouze v Keni nebo i v jiném africkém státě?
H: Mrzí mě to, ale zatím pouze v Keni. Tím, že do Afriky expandujeme, tak jsem se těšil, že navštívím vícero míst, ale pak přišel covid a já z Afriky musel odletět.
K: Jak je Nairobi veliké?
H: Město má 3 miliony obyvatel – taková trojnásobná Praha
K: V Keni jsi byl jen ve vyspělé části či i v chudých oblastech či slumu?
H: V obou. Byl jsem v luxusnější vilové čtvrti, kde měli všichni své řidiče, služebnictvo doma a tak, takže to bylo něco úplně jiného, než třeba život ve slumu. Ale byl jsem i ve slumu, což byl zážitek úplně o něčem jiném. Což mě na tom vlastně zaujalo. Že často mi přijde, že v Česku se díváme na Afriku s takovým nadhledem, že je tam vše zaostalé a všichni jsou tam pozadu vůči nám Evropanům, ale to vůbec není pravda.
Třeba ty vilové čtvrti, centra měst a třeba i školství je na velice podobné úrovni, ne-li stejné jako tu u nás. Na druhé straně vidíš ty dramatické rozdíly typu slum, kde ty podmínky jsou samozřejmě zase úplně jiné. Jejich sociální nůžky jsou tam strašně široké. Pro mě bylo tohle zajímavé z pohledu těch škol v rámci našeho byznysu. Protože kdybychom se bavili o státních školách, tak ty náš produkt neměli pomalu z čeho financovat a pak tam byly soukromé školy, které byly vybavené ještě moderněji než školy tu u nás v Evropě. Já jsem byl v učebně, která byla celá koncipovaná do vesmírné lodi. Nebo jsem byl ve škole, která byla postavena jako hrad v Bradavicích. A to celé vedle chudé oblasti, kde byla škola o čtyřech stěnách a ve které byly děti rádi, že mají křídu.
K: Honzo, mohl bys nám představit aplikaci FaceUp?
H: My primárně fungujeme jako bezpečná komunikační platforma. Kdy na jedné straně máš někoho, koho něco trápí, ale není úplně jednoduché o tom mluvit osobně. A na druhé straně máš někoho, kdo to může řešit. Je to taková online schránka důvěry, skrz kterou mohou děti řešit trápení v podobě šikany, diskriminace a tak podobně. Momentálně jsme se rozšířili i do firem, kde zaměstnanci řeší různé HR problémy.
K: Jak tě napadlo dostat FaceUp do Afriky?
H: Nenapadlo. Já měl k Africe vztah od dětství a vždy mě tam lákalo jet. Ale vůbec jsem si nedokázal představit, že by tam mohly fungovat digitální technologie a nenapadlo mě tam s technologickým start-upem expandovat. Pak jedna moje kolegyně měla přednášku na jedné akci v Praze a tam jsem se shodou náhod poznal se slečnou z Jihoafrické republiky, která byla z naší aplikace naprosto unešená a řekla mi, že to, co tu děláme v Česku, by mělo v Africe obrovský potenciál. Tak jsme si řekli proč ne, domluvili jsme si s ní spolupráci a ona nás postupně do Afriky začala dostávat. Skrze ni jsme získali první klienty v Africe. Později jsme se dostali i do Zimbabwe, Nigérie atd.
K: Jaký má FaceUp v Africe úspěch? Já považuji Afričany za velice uzavřené lidi, kteří málo kdy dávají najevo své emoce. Našla si aplikace své uživatele?
H: Na tuto otázku se dá odpovědět z dvou úhlů pohledu. Co se týče klientů byznysu, já jsem v tomto pohledu stále nespokojený. Z mého pohledu je to nenaplněný potenciál, kdy jsme začali aktivně získávat dealy asi před rokem. Teď máme momentálně něco přes 100 škol. Hirujeme ale nové sales manažery, protože ta slečna se tomu věnovala převážně po nocích na půl úvazek. Ale co je zajímavé, tak je to, jakým způsobem se tam ta aplikace využívá. Z tohoto pohledu se tedy aplikace v Africe chytla. Když dám příklad, tak v Česku, škola, která aplikaci používá získá jednotky podnětů ročně. Nicméně v Africe se jedná o desítky či stovky podnětů ročně. Ta míra toho využívání v Africe je několikanásobně větší než v Evropě. To možná souvisí s tím, že se Afričané bojí o problémech mluví otevřeně, jakmile mají aplikaci, která je anonymní, tak takový problém vyjádřit se nemají.
K: Jak se ti v Africe podniká? Pojďme se zaměřit na Zimbabwe a Keňu
H: No těch rozdílů bude asi hodně. Základním rozdílem je to, že v Africe se byznys nedělá online. Tam nikdo nebude moc odpovídat na emaily a zvedat telefony. Jestli s někým v Keni chceš něco řešit, tak za ním musíš jít a zaťukat na dveře. Keňa je zrovna moc hezký příklad, protože tam aktuálně nemáme ani jednoho klienta. Nám se to docela hezky rozjíždělo před tím rokem a půl, ale pak naše country managerka odjela do JARu a úplně všechny byznysy, co jsme rozjížděli tak padly. Pak tam jsou další specifika. V Keni se třeba dost řeší, jak „hustě“ lidé působí (v rámci byznysu). Dám příklad. Bavil jsem se s potenciální obchoďačkou, která požadovala proplatit benzín na velké auto. A vysvětlovala to tím, že kdyby ke klientovi přijela malým autem či uberem, tak ji nikdo nebude brát vážně. Dalším příkladem je otevřenost lidí. V jednu chvíli se seznámíte, bavíte se o spolupráci a za hodinku spolu popíjíte víno a jdete spolu do klubu. Ale opravdu je důležité dávat najevo ten sociální status.
K: Dokázal bys říct jestli se ti lépe dělal byznys v Keni, díky tomu, že jsi bílý – Evropan či jsi viděl lepší výsledky, když pro tebe prodával místní člověk?
H: No my přišli na to, že je dobré to zkombinovat. Je to blbé, ale, tím že jsem byl bílý, mi pomáhalo. Když jsem řekl, že jsem z Evropy, tak to místním dodá jakousi známku kvality. Ale zároveň je důležité mít na místě někoho lokálního, protože oni chtějí ty místní věci, oni mají rádi svoji kulturu, komunikaci a tak a je to pro ně hodně hodně důležité. My jsme třeba přišli v JARu na to, že je skvělé dát do loga jejich vlajku. Tahleta jejich lokálnost je pro ně dost důležitá. Proto i materiály přizpůsobujeme tak, aby byly lokální.
K: Jak se ti adaptovalo na jejich styl navazování spolupráce? Mluvil jsi o tom, že se někdy byznysové povídání zvrtne a pokračuje se do baru či se mluví o osobních věcech. Navíc, Afričané jsou pověstní svou nedochvilností a těžko se s nimi něco plánuje. Zvykl sis na to, nevadilo ti to?
H: Tak tohle zrovna úplně nedávám. Já jsem ten člověk, který sleduje film na Netflixu zrychleně, telefonní hovor nesmí být delší než pět minut a prostě se snažím šetřit každou minutu a využít ji efektivně. Takže ten africký styl – schůzku dáme někdy odpoledne mi úplně nevyhovoval. Ale moje zkušenost komunikace s Afrikou nepochází z doby, kdy jsem v Africe byl, ale z období, kdy s ní komunikuji na dálku, online. Takže když si s někým domluvím hovor, tak v Africe to znamená, že se ten hovor uskuteční v následujících 14 dnech a neustále se to odsouvá. Já jsem třeba rád, že mi člověk odsune hovor třeba třikrát, hlavní je, že ho odsune, protože často se stává, že ty lidi na hovor vůbec nedorazí, nebo tam přijdou třeba 2 hodiny poté, ale já už jsem tam nebyl.
K: Myslíš, že by měli české IT společnosti více cílit na africký trh?
H: Jo naprosto bezmyšlenkovitě ano a říkám to každému s kým se o tom bavím. Protože my tady v Česku máme často představu o tom, že tam lidi nemají telefony, počítače, nemají internet, ale to vychází z dokumentů, které jsou daleko ze Sahary. To nevychází z těch hlavních měst. Jsou tam aglomerace, kde lidé mají normálně auta, chodí do práce, mají macbooky, mají iphony, a tráví většinu času online. Ten trh lidí, kteří jsou zvyklí být online, používají mobilní aplikace je velký. A je podle mě škoda, že na něj evropské start-upy zapomínají.
Pro technologické startupy je ten trh veliký a neobsazený. Oni na tom trhu toho mají zatím hodně málo. Konkurenční prostředí v Africe je v podstatě neexistující. Je standardem, že v zemi je jen pár bank, jeden operátor, atd. Já se třeba setkal s vícero Evropany, kteří měli nějaký nápad, který ale byl v Evropě 50 x. Tak zkusili Afriku a tam byli jediní. Takže ta konkurenční výhoda je skvělá. Dalším aspektem, proč do té Afriky jít je i to, že tím, že tam toho lidé moc nemají po té technologické stránce, tak jsou po všem lačnější. Takže ten zájem o nové věci v Africe je veliký, v porovnání třeba s Evropou či USA. Takže ten potenciál je tam hodně veliký. No a pak je to obecně rozvíjející se trh, který je dravý a hrozně rychle roste. Další bod, já si myslím, že je také důležité do té Afriky odjet a vymyslet něco na místě. Protože tam je furt co vymýšlet. Existují tam problémy, na které zatím není řešení.
K: Investuješ do start-upů, které se chtějí protlačit na africkém trhu, mohl bys nám prozradit do jakých konkrétních start-upů jsi investoval?
H: Já bych jen upřesnil, že nemáme konkrétní strategii investovat do start-upů, kteří expandují na africký kontinent. Investujeme obecně do start-upů, ale ty, co míří na africký kontinent, nám jsou sympatičtí. Momentálně máme zainvestovaných 6 start-upů. A co se týče těch afrických, tak zmíním Twigsee – aplikace na digitalizaci školek. Dále jednáme z čistě africkým start-upem, co se týče trhu. No a ten řeší peer to peer půjčky mezi lidma, jelikož v Africe je rozbitý bankovnictví. Proto vznikají tzv. saving groups, což jsou lidé, kteří si mezi sebou půjčují a nějak si to úročí. Teď si vše lidé řeší přes whatsappové skupiny, ale je v tom zmatek. Ty částky se ztrácejí, lidé se hádají a úplně to nefunguje. Takže teď jsme narazili na start-up, který se snaží tuto oblast zdigitalizovat a přijít s aplikací, která v tom udělá pořádek.
K: Ohledně toho investování, kde zmiňuješ, že start-upy chtějí radši expandovat do Německa či USA, než do Afriky. Není to tím, že se bojí návratnosti investic? Má to v té Africe kdo odkupovat? Jsou tam finance?
H: Jak už jsem řekl, v Africe jsou hrozně velký ty ekonomický nůžky a jedna ta polovina má stejné finanční prostředky jako my v Evropě. Jo, je tam dost lidí, co si nemohou pořídit ani toaletní papír, ale pak je tam skupina lidí, kteří mají víc peněz než potřebují a pro ty není problém do věcí investovat. Třeba příklad typická česká státní škola má mnohem menší budget než nějaká africká soukromá školka. Další věcí je obrovská rozlehlost. Když si vezmu, že v Nigérii žije přes 200 milionu lidí, celkově je v Africe obrovské množství lidí, takže i kdyby jeden člověk v Africe platil 1/10 toho, co jeden Čech, tak těch potenciálních uživatelů aplikace bude strašně moc, takže se to vyplatí.
K: Co máš v plánu do budoucna?
H: Africe se chci věnovat do budoucna, chci do ní expandovat. Teď v ní aktivně získáváme klienty a aktivně s nimi spolupracujeme. Navíc tam máme i fulltime zaměstnance s fixním úvazkem. Doufám, že se tam budu moct brzy podívat.
Líbil se ti rozhovor? Komentuj prosím níže a ohodnoť podcast na Apple podcasts
