Míšené děti - Máma z Afriky

Láska ke kudrnatým vlasům

Diskuze / Kudy na kudrny,Míšené děti,Péče o kudrnaté vlasy,V roli mámy / Napsal Markéta Jelenová

Západní společnost dlouhodobě nastavuje měřítka krásy a určuje módní trendy. Nemalá část celosvětové populace mladých žen a dívek se snaží dosáhnout ideálního vzhledu ženy, která má světlou pleť, je štíhlá a má pravděpodobně dlouhé blonďaté rovné vlasy. Dívky pro dosažení vzhledu svého idolu uměle vybělují svoji pleť, drží extrémní diety a ničí své přirozené vlasy opakovaným žehlením a používáním nevhodných produktů. A právě o poslední problematice bude dnes řeč. Projekt Kudy na kudrny má za cíl naučit všechny děti s kudrnatými a afro vlasy správně pečovat o své vlásky a milovat je ve své přirozené podobě. Následující článek od Markéty Jelenové podněcuje, jak o kudrnatých a afro vlasech s dětmi mluvit. Přeji pěkné čtení. Kristýna Bodjona *** Perzekuce vůči kudrnatým a afro vlasům Už zhruba 3 roky putuji po diskuzních fórech a různých facebookových skupinách zaměřených na vlasy, na děti, africké kultury a související témata. Mluvím s lidmi z míšené a afro komunity nejen v České Republice a celkový dojem, který ve mně vyvolávají diskuze o kudrnatých vlasech, nejsou popravdě moc pozitivní. V současné době zažíváme jakýsi boom, kdy se lidé s afro a kudrnatými vlasy obracejí zpět sami k sobě a pokoušejí se o obnovení vlastní přirozenosti. Není to však vůbec lehká cesta. Věděli jste například, že v USA je běžnou praxí perzekuce vůči kudrnatým a afro vlasům? Především ženy jsou často v zaměstnání nuceny vlasy stahovat a uhlazovat. Většinou pak volí relaxéry, které jim tuto peripetii usnadní trvale nebo vlasy jednoduše žehlí. A jak víme, pro kudrnaté vlasy to není ideální. Nikdy mne nenapadlo, kolik úskalí musí ženy zvládat, pokud jsou majitelkami takových vlasů. Nevhodné dotazy Tady u nás v České republice jsou to spíše nepříjemné narážky typu ,,No teda, to jsou vlasy, to musíš česat hodinu ne?” ,,Prosím tě, jak se tohle češe?” ,,Kolik hodin tím strávíš?” A někdy se takové komentáře opravdu vyhrocují, jako například: ,,No to bych teda na hlavě nechtěla” ,,No to tě teda fakt lituju!” ,,Ty jsi ale chudák s takovými vlasy.” Takové komentáře vytvářejí tlak, stud, pocit nepatřičnosti a u stydlivějších a slabších povah mohou vést k nenávisti vůči vlastním vlasům. A je potřeba říct, že třeba afro a míšené vlasy jsou velmi důležitou součástí kultury, o které píše Kristýna Bodjona zde. Ale týká se to i kudrnatých vlasů evropských. Kudrnatý jedinec se tedy vmžiku může otočit proti vlastnímu kulturnímu dědictví. Pojďme se na tuto oblast zaměřit, protože s láskou k vlasům je třeba začít právě už u dětí. A vůbec nezáleží na tom, jestli vy jako rodič máte vlasy úplně rovné a kudrnatým vlasům moc nerozumíte. Právě v tomto případě, jsme tu pro vás my a projekt Kudy na kudrny. Jak o vlasech mluvit s dětmi? Je opravdu dobré, jim lásku k vlasům nenásilně vštěpovat každý den. Stačí jen úplně vynechat negativní projevy a emoce při každodenní rutině. Zkuste omezit výrazy ,,ježiši” při česání a ,,no co to zase je!” při mytí. Připomínejte dětem, že jejich vlásky jsou sice náročnější, ale zato jedinečné. Že jsou tak krásné a každý se za nimi otočí – budou pak lépe připravené na zájem okolí. Třeba kudrnaté vlásky souvisí s jejich původem nebo je mají po jednom z vás – rodičů. Vysvětlete jim to. Budou poté na svoje vlásky o to více hrdé. Jak o kudrnatých vlasech dětí mluvit s okolím? Když se vás nějaká neznámá paní v obchodě zeptá, jak se kudrnaté vlasy češou a podotkne, že s tím musí být hrozně moc práce, řekněte jí bez obav, že česání není vůbec problém. Vysvětlete jí, že víte, jak se o kudrnaté vlasy starat a že to není o nic náročnější než péče o jakékoliv jiné vlasy. Klidně jí ale vysvětlete, že není dobré vlásky jakkoliv negativně komentovat (a především ne před samotným dítětem) nebo mít narážky na jejich náročnost. Ona třeba vůbec netuší, že tím vyvolává negativní emoce ve vaší holčičce nebo chlapečkovi. Navíc, pokud byste jí daly za pravdu, dítě bude vnímat, že maminka/ tatínek nestojí na jeho straně, ale souzní s cizí paní a to je pro něj zrada. Pojďme si situace následovně demonstrovat: Cizí paní: ,,No to jsou vlasy, to vám to česání teda vůbec nezávidím, to musí být hrůza.” Maminka: ,,No to máte teda pravdu! Kolikrát už jsem z toho fakt nešťastná a nevím, co s tím.” Nebylo by to lepší třeba takhle? Cizí paní: ,,No to jsou vlasy, to vám to česání teda vůbec nezávidím, to musí být hrůza.” Maminka: ,,Neee, tak to vůbec není. My víme jak na to a je to vlastně jednoduché. Víte, my o vláskách mluvíme jen s láskou, chceme aby naše holčička měla své vlásky ráda. A příště už bude situace vypadat třeba takhle: Cizí paní: ,,Teda, to jsou vlásky, jsou moc pěkné, takové bych také chtěla!” Maminka: ,,To máte pravdu, jsou opravdu úžasné.” Zkuste cizím lidem váš přístup k vlasům svých dětí s úsměvem vysvětlit. Oni si dají příště určitě pozor, protože už budou vědět, že nevhodnými dotazy mohou ublížit. Vy budete zase vědět, že jste udělali první velký krok ke změně. Budujte v dětech hrdost a sebevědomí! Začít můžete už dnes! Připojte se k nám v naší facebookové skupině, zaměřené přímo na děti a péči o jejich vlásky. Dostane se vám pomoci i podpory ostatních rodičů.

Citlivá témata míšených dětí

Diskuze / Míšené děti / Napsal Kristyna Bodjona

Míšené děti, jak už z názvu vyplývá, mají dva nebo více kulturních kořenů. Ve škole se učí, že existují tři možnosti, jak se mohou rasy namíchat. Ve skutečnosti je tato problematika mnohem složitější, jelikož žádný člověk na světě není „čisté“ rasy. Všichni jsme nějakým způsobem v důsledku migrace národů namíchaní. V České republice se k otázce multikulturality vyjadřuje Kristýna Bodjona v rámci svého projektu Máma z Afriky. Konkrétně řeší téma míšených dětí afro-evropského původu. Je třeba takové téma v české společnosti řešit? Mnozí by namítli, že ne, nicméně na základě rozhovorů, které Kristýna s míšenými lidmi žijící v České republice vede, je evidentní, že je toto téma do značné míry tabuizované. Existují dokonce případy míšených lidí, kteří si z nevhodného nevědomého jednání společnosti nesou traumata po celý život. Cílem tohoto článku je na takové jednání upozornit, zviditelnit ho a ideálně zabránit tomu, aby se v české společnosti vyskytovalo. 1. Tendence sahat na afro vlasy Skoro každý míšený jedinec s afro vlasy vám potvrdí, že se minimálně jednou (pravděpodobněji však vícekrát) setkal s tím, že mu někdo cizí sahal na vlasy. Někdy je tento čin doprovázen zavádějícím komentářem typu: „můžu si sáhnout?“ Zároveň je zajímavé sledovat, jak tito lidé, kteří seberou odvahu sahat cizímu člověku na vlasy, vnímají své jednání. Většinou jim nepřijde, že by narušovali osobní prostor a už vůbec svůj čin nevnímají jako urážející nebo nevhodný. Často argumentují tím, že jsou vlasy zajímavé, jiné, exotické a že si prostě musí sáhnout. Ač se dospělí míšenci s takovým jednáním dokáží vypořádat po svém, děti často nevědí, jak na takové jednání reagovat. Z průzkumu navíc vyplývá, že často ani samotní rodiče kudrnatých dětí nevědí, jak se v nepříjemné situaci zachovat. Možná by pomohl efekt zrcadlení, kdy by rodič také sáhnul dané osobě do vlasů a sledoval jeho reakci. 2. Oslovování tmavých dětí – černoušek Česká společnost je natolik homogenní a většinová, že je v ní jakákoliv odlišnost snadno rozpoznatelná. Člověk tmavší pleti, odlišných rysů či vlasů si velmi dobře uvědomuje, že ve společnosti „vyčnívá“ a že do ní nezapadá. Nejen, že svoji odlišnost vidí, ale často je na ni společností opakovaně upozorňován. Ať už nevhodnými gesty viz první bod nebo díky tzv. označování (labeling). V souvislosti s dětmi se stýkáme s pojmy černoušek / černoška. Nevhodná gesta či pojmenovávání pak mohou způsobit, že se děti nedostatečně přijímají nebo že jim chybí zdravé sebevědomí. Zejména období puberty je pro tato gesta kritické. Cítí se vykořenění a hledají, kam by mohli zapadnout. Uvědomují si, že na Afriku jsou až moc světlí a na Evropu až moc tmaví. Málo kdo si dokáže uvědomit, že míšení lidé nemají svoji zemi/kontinent. Všude jsou menšinou. Z průzkumu se dozvídáme, že se pojmenovávané děti ptají sami sebe, proč lidé oslovují jejich kamarády holčička/chlapeček a je samotné jako černoušek/černoška. 3. Ptát se před dětmi rodičů, zda to jsou jejich děti Do určité míry je pochopitelné, že se lidé na ulici diví, když vidí ne-česky vypadající dítě s českými rodiči. Je to pravděpodobně dáno tím, že nejsme multikulturní společností a míšená rodina je stále vnímána jako něco neobvyklého. Co je však zarážející, je odvaha některých lidí ptát se naprosto cizí maminky na to, zda dítě, které doprovází je její. Nejen samotná otázka, která z podstaty zpochybňuje vztah matka-dítě, ale i údiv tazatele nad odpovědí matky, která přiznává, že dítě je její, jsou naprosto nepochopitelné a bohužel v české společnosti stále velmi časté. Druhým extrémem je přímý dotaz maminky na to, zda si dítě adoptovala. Otázkou zůstává, co si z takových dotazů odnáší samotné dítě? Toto jsou tři příklady situací, které jsou ve společnosti vůči míšeným dětem velmi časté a které mají negativní dopad na psychiku samotných dětí. Příčinou takového chování je z velké míry samotná nevědomost lidí, pojďme to tedy změnit a zviditelňovat kousek po kousku tuto problematiku. Čím více se o těchto věcech bude mluvit, tím spíše se stereotypní chování ve společnosti bude měnit k lepšímu. A co si o tom myslíte vy?