Životní příběh

Cestování do Toga 2.část

Pokračování příspěvku Cestování do Toga 1.část

Když se všichni usadili na místa a konečně zmlkli, tak…se nic nedělo :D. V tom celé letadlo zhaslo, děti začali křičet a já se začala mírně obávat, co se to děje. Pak se znovu rozsvítilo. Letušky v klidu pochodovali kolem nás a nic neříkaly. V letadle začínalo být nepříjemné teplo a všichni začali žádat o vodu. Nikdo stále nic nevysvětlil a to už jsme měli alespoň půl hodiny letět. Za nějaký čas mi to nedalo a zeptala jsem se klidně procházející letušky, co se to děje. Jen mi odpověděla, že nic a že jen čekáme na vzlet. Aha, já hlupák, že se vůbec ptala. Po necelé hodině od plánovaného vzletu, letadlo neohlášeně nastartovalo a dalo se do pohybu. Lidé začali kvapně zapínat pásy a krotit své potomky, aby se usadili. Já se modlila, abych do té Afriky opravdu doletěla.

Na letišti v Adis Ababě

Po několika hodinách letadlo přistálo v Adis Ababě. Šílenější letiště jsem neviděla. Co si pamatuji, tak měli jen dva gaty na asi miliardu cestujících. Žádné obchody a pár automatů s jídlem. A já tu měla čekat ještě x hodin na let do Lomé. To cestování do Toga je fakt zmáhající. No nic, co se dalo dělat. Vzala jsem si tablet a začala si číst. Pak jsem se chodila procházet. To mě ale brzy přešlo, jelikož, se po mě nemile dívaly nějaké velice pečlivě – od hlavy až po paty – zahalené ženy a očividně se o mě bavily. Rychle jsem zkontrolovala můj oděv, na němž jsem neshledala nic ostudného a radši zmizela na toalety. Asi jim vadilo, že mi koukají kotníky a hlava. Je pravda, že ta některé může pobuřovat i u nás v Čechách.

Záchodová sprcha

Na toaletě jsem zažila další zábavu. Zjistila jsem, že nemají toaletní mísy, ale jen takové ty lavůrky s ďourou. Ach jo. To fakt nemám ráda. No, ale čůrat potřebuji, tak jsem do toho šla. Když tak čůrám a docela mi to i jde se strefovat do té díry, ta se najednou pod dveřmi objeví hadice a naplno začne omývat lavůrek, nad kterým jsem dřepěla. Bože! Který hňup. Naštvaně jsem pak vylezla ze záchoda a začala posunkovat na babu s hadicí, aby pochopila, že jsem byla na toaletě, když na mě zaútočila s hadicí. Baba jen pokývala hlavou, že chápe a pokračovala v práci.

Abyste si ale nemysleli, že jsem zažívala jen samé hrůzy při mém cestování do Toga. Náhodou jsem mezi tím davem cestujících potkala Češku. Také cestovala z Bruselu a také do Lomé. Dokonce mi vysvětlila, co se dělo s naším etiopským letadlem. Prý mělo poruchu klimatizace. No a jelikož jsme měli už dost velký skluz, tak se na její opravu vykašlali a letěli jsme i s její poruchou. To se přeci stává i v lepších rodinách :-).

Lomé, jsem tu!

Sláva nazdar výletu, doletěla jsem už jsem tu. V 13h místního času jsem přiletěla do Lomé. Letiště bych přirovnala asi k Pardubickému nádraží. Teď jen doufat, že tu na mě pan P. čeká. Šla jsem rychle vyplnit veškeré papírování o mém pobytu a s moji českou kamarádkou jsem čekala na kufry. Prý kdyby tu na mě nikdo nečekal, tak můžu zůstat u ní a jejího přítele. Fajn. Kufry se našly a já se blížila k exitu. Jen ještě projít přes kontrolu.

Netradiční kontrola zavazadel

Tožský kontrolor se zdál nebývale vtipný. Otevřel mi kufr a když viděl, že tam mám notebook, tak mi oznámil, že jsem mu prý přivezla dárek a že se mi noťas zabavuje. Nutno podotknout, že byl dosti vážný. Já v tu dobu nevěděla, zda si dělá srandu nebo jestli se toto v Togu děje normálně. Tak jsem mu milým drobným hláskem odvětila, že jsem úplně nezamýšlela mu nějaký dárek přivézt, natož můj notebook. Nato se pak černoch podíval na své kolegy a začali se z plna hrdla smát. Kdo nezná černošský smích, nedokáže si představit. Padá omítka. Uff, vzala jsem si rychle kufr a pádila do hlavní haly. Tam už stála skupinka černochů a drželi transparent s nápisem Hello Týna. Welcome to Togo! Pan P. mezi nimi nebyl, prý má moc práce, ale poslal za sebe náhradu velice vtipných lidí. Všichni se na mě široce usmívali a hned mě začali objímat. Otázky kladli jeden přes druhého a já byla ráda, že se mě tu někdo ujal.

První dojmy z nové země, které ve mě zůstávají do teď jsou:

  • Neuvěřitelná vlhkost ve vzduchu – pocit, jak když jste v tropickém pralese
  • Všude červená půda
  • Všude jsou lidé tmavé pleti – já vím, jsem v Africe, ale je to změna
  • Palmy
  • Pocit uvolněné atmosféry.

Láska na první pohled

Nikdo se nikam nehnal a všichni měli úsměvy na rtech. Každý na mě mával. Přišla jsem si jak v Jiříkově vidění. Takhle pozitivně jsem si příjezd nepředstavovala. Bylo to úžasné. Nasedla jsem do auta a vydali jsme se směr k mému ubytování. Vůbec jsem nevěděla kam jedu. Bylo mi to jedno. Teď jsem tu byla jen já a Togo. Pamatuji si, jak jsem z auta hltala každý detail, každého procházejícího se člověka, každý strom, budovu, vše. I můj uvítací sbor respektoval tuto intimní chvilku poznání a nechal mě se v klidu vším kochat. Takto na mě poprvé zapůsobila Afrika. Láska na první pohled.

Cestování do Toga

V dalším článku vás seznámím s mojí hostující rodinou, bydlením a panem P.

Líbil se vám článek? Zanechte komentář, sdílejte a likujte. 🙂

Please follow and like us:

3 komentáře

Zanechte odpověď